Anglický astronom Edmond Halley v roce 1716 napsal: "Je to jen malá skvrna, která je však vidět pouhým okem, když je obloha klidná a Měsíc chybí." Jedna z nejjasnějších kulových hvězdokup na severní obloze M13 je dnes však méně skromně označována jako Velká kulová hvězdokupa v Herkulovi. Ostré...
Většina kulových hvězdokup se nachází v halo naší galaxie Mléčné dráhy, ale kulová hvězdokupa NGC 6366 leží blízko galaktické roviny. Hvězdokupa je asi 12 000 světelných let daleko v souhvězdí Hadonoše (Ophiuchus) a její světlo je při pohledu z planety Země ztlumeno a zčervenáno mezihvězdným...
Messier 4 se nachází západně od jasného červeného obra Antares, alfa hvězdy souhvězdí Štíra (Scorpius). Samotná kulová hvězdokupa M4 je sotva vidět z tmavých míst, přestože obsahuje přibližně 100 000 hvězd a je od nás zhruba 5500 světelných roků daleko. Díky své blízkosti je hlavním cílem...
Přibližně 13 000 světelných roků od nás, v jižním souhvězdí Páva (Pavo), v halo naší galaxie Mléčné dráhy sídlí kulová hvězdokupa NGC 6752. NGC 6752 je po hvězdokupách Omega Centauri, 47 Tucanae a Messier 22 čtvrtá nejjasnější kulová hvězdokupa na noční obloze planety Země a je stará přes 10...
Na pohledu z Hubblova kosmického dalekohledu v docela nenápadném souhvězdí Rysa (Lynx) jsou vidět hvězdy nahuštěné v kulové hvězdokupě NGC 2419. Dvě jasnější hvězdy s paprsky u okraje záběru se nacházejí v naší vlastní Galaxii. NGC 2419 samotná je však asi 300 000 světelných roků daleko. Pro...
Z tohoto teleskopického snímku k zamyšlení z nenápadného souhvězdí Rysa (Lynx) vystupují tři objekty. Dva jsou jasné blízké hvězdy (s paprsky). Třetí je vzdálená kulová hvězdokupa NGC 2419 a to ve vzdálenosti téměř 300 000 světelných let. NGC 2419 se někdy nazývá "mezigalaktický tulák", což...
Proslulý astronom 18. století Charles Messier popsal 9. položku svého slavného astronomického katalogu jako "mlhovina, bez hvězdy, v pravé noze Hadonoše...". Ale v Messieru 9 (M9) hvězdy jsou, moderní astronomové znají M9 jako kulovou hvězdokupu o průměru asi 90 světelných let s více než 300...
Tento ostrý pohled z Hubblova kosmického dalekohledu se dívá hluboko do NGC 6752. Tato kulová hvězdokupa vzdálená asi 13 000 světelných let v jižním souhvězdí Páva sídlí v halu naší Mléčné dráhy. NGC 6752 je stará přes 10 miliard let, svých asi 100 tisíc hvězd udržuje v kouli o průměru...
Dva ze tří výrazných objektů na tomto teleskopickém snímku ze zádumčivého nevýrazného souhvězdí Rysa (Lynx) jsou nedaleké hvězdy s paprsky. Tím třetím objektem je vzdálená kulová hvězdokupa NGC 2419 ve vzdálenosti skoro 300 000 světelných let. NGC 2419 se někdy nazývá mezigalaktický tulák,...
Tato nádherná hvězdokupa NGC 1850 ve vzdálenosti zhruba 168000 světelných let se nachází poblíž periferie středové příčky naší sousední galaxie Velkého Magelanova mračna. První pohled na tento kompozitní snímek z kosmického dalekohledu Hubble Space Telescope vnuká myšlenku, že tvar i velikost...
Anglický astronom Edmond Halley v roce 1716 napsal: "Je to jen malá skvrna, která je však vidět pouhým okem, když je obloha klidná a Měsíc chybí." Jedna z nejjasnějších kulových hvězdokup na severní obloze M13 je dnes však méně skromně označována jako Velká kulová hvězdokupa v Herkulovi. Ostré...
Většina kulových hvězdokup se nachází v halo naší galaxie Mléčné dráhy, ale kulová hvězdokupa NGC 6366 leží blízko galaktické roviny. Hvězdokupa je asi 12 000 světelných let daleko v souhvězdí Hadonoše (Ophiuchus) a její světlo je při pohledu z planety Země ztlumeno a zčervenáno mezihvězdným...
Messier 4 se nachází západně od jasného červeného obra Antares, alfa hvězdy souhvězdí Štíra (Scorpius). Samotná kulová hvězdokupa M4 je sotva vidět z tmavých míst, přestože obsahuje přibližně 100 000 hvězd a je od nás zhruba 5500 světelných roků daleko. Díky své blízkosti je hlavním cílem...
Přibližně 13 000 světelných roků od nás, v jižním souhvězdí Páva (Pavo), v halo naší galaxie Mléčné dráhy sídlí kulová hvězdokupa NGC 6752. NGC 6752 je po hvězdokupách Omega Centauri, 47 Tucanae a Messier 22 čtvrtá nejjasnější kulová hvězdokupa na noční obloze planety Země a je stará přes 10...
Na pohledu z Hubblova kosmického dalekohledu v docela nenápadném souhvězdí Rysa (Lynx) jsou vidět hvězdy nahuštěné v kulové hvězdokupě NGC 2419. Dvě jasnější hvězdy s paprsky u okraje záběru se nacházejí v naší vlastní Galaxii. NGC 2419 samotná je však asi 300 000 světelných roků daleko. Pro...
Z tohoto teleskopického snímku k zamyšlení z nenápadného souhvězdí Rysa (Lynx) vystupují tři objekty. Dva jsou jasné blízké hvězdy (s paprsky). Třetí je vzdálená kulová hvězdokupa NGC 2419 a to ve vzdálenosti téměř 300 000 světelných let. NGC 2419 se někdy nazývá "mezigalaktický tulák", což...
Proslulý astronom 18. století Charles Messier popsal 9. položku svého slavného astronomického katalogu jako "mlhovina, bez hvězdy, v pravé noze Hadonoše...". Ale v Messieru 9 (M9) hvězdy jsou, moderní astronomové znají M9 jako kulovou hvězdokupu o průměru asi 90 světelných let s více než 300...
Tento ostrý pohled z Hubblova kosmického dalekohledu se dívá hluboko do NGC 6752. Tato kulová hvězdokupa vzdálená asi 13 000 světelných let v jižním souhvězdí Páva sídlí v halu naší Mléčné dráhy. NGC 6752 je stará přes 10 miliard let, svých asi 100 tisíc hvězd udržuje v kouli o průměru...
Dva ze tří výrazných objektů na tomto teleskopickém snímku ze zádumčivého nevýrazného souhvězdí Rysa (Lynx) jsou nedaleké hvězdy s paprsky. Tím třetím objektem je vzdálená kulová hvězdokupa NGC 2419 ve vzdálenosti skoro 300 000 světelných let. NGC 2419 se někdy nazývá mezigalaktický tulák,...
Tato nádherná hvězdokupa NGC 1850 ve vzdálenosti zhruba 168000 světelných let se nachází poblíž periferie středové příčky naší sousední galaxie Velkého Magelanova mračna. První pohled na tento kompozitní snímek z kosmického dalekohledu Hubble Space Telescope vnuká myšlenku, že tvar i velikost...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.
Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“ 12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé
Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.
