Úvodní  >  Štítky  >  Štítek hydrogen-alpha

Štítek: hydrogen-alpha

APOD Dvojitá hvězdokupa v Perseu

Toto pěkné hvězdné pole se prostírá asi na třech úplňcích (1,5 stupně) v severním souhvězdí hrdiny Persea. Nachází se v něm slavná dvojice otevřených hvězdokup h a chi Persei. Obě hvězdokupy, též katalogizované jako NGC 869 (nahoře) a NGC 884, jsou asi 7 000 světelných roků daleko a obsahují hvězdy...

APOD Mlhoviny Koňská hlava a Orion

Temná mlhovina Koňská hlava a zářící Mlhovina Orion jsou kontrastní pohledy. Obě mlhoviny jsou vidět na mozaice ze dvou panelů v opačných rozích a nacházejí se 1500 světelných let daleko v jednom z nejlépe rozpoznatelných souhvězdí na noční obloze. Dobře...

APOD Dvojitá hvězdokupa v Perseu

Toto nádherné pole hvězd zabírá v hrdinském severním souhvězdí Perseus zhruba sedm úplňků (asi 3,5 stupně). Vpravo od středu je slavný pár otevřených neboli galaktických hvězdokup h a chi Perseii. Hvězdokupy jsou též katalogizovány jako NGC 869 (vpravo) a NGC 884, obě jsou asi 7000 světelných...

APOD NGC 1579: Trifid severu

Barevná mlhovina NGC 1579 připomíná známější mlhovinu Trifid, ale na pozemské obloze leží mnohem severněji v hrdinském souhvězdí Perseus. Mlhovina NGC 1579 měří asi 3 světelné roky, je asi 2100 světelných let daleko a podobně jako Trifid je příkladem kontrastu modrých a červených barev s...

APOD NGC 1579: Trifid severu

Barvitá mlhovina NGC 1579 připomíná více známou mlhovinu Trifid, ale na pozemské obloze se nachází mnohem severněji v hrdinském souhvězdí Perseus. NGC 1579 je ve vzdálenosti asi 2100 světelných let, měří 3 světelné roky a je podobně jako Trifid vykreslena v kontrastních modrých a červených...

APOD Stereo Slunce

Tento kreativně složený stereo pohled na nejbližší hvězdu byl zkonstruován z rozsáhlého archívu snímků pořízených mezi březnem 2004 a dubnem 2005. Pokud se na něj podíváte červenomodrými brýlemi, tak sluneční disk i povrchové útvary včetně slunečních...

APOD Bublající hnědé Slunce

Naše Slunce možná vypadá jako měkké a načechrané, ale není. Naše Slunce je extrémně velká koule bublajícího horkého plynu, většinou vodíku. Snímek nahoře byl pořízen ve světle emitovaném plynem vodíkem nazývaným H-alfa. Granule pokrývají povrch sluneční fotosféry jako shag koberec,...

APOD Dvojitá hvězdokupa v Perseu

Toto pěkné hvězdné pole se prostírá asi na třech úplňcích (1,5 stupně) v severním souhvězdí hrdiny Persea. Nachází se v něm slavná dvojice otevřených hvězdokup h a chi Persei. Obě hvězdokupy, též katalogizované jako NGC 869 (nahoře) a NGC 884, jsou asi 7 000 světelných roků daleko a obsahují hvězdy...

APOD Mlhoviny Koňská hlava a Orion

Temná mlhovina Koňská hlava a zářící Mlhovina Orion jsou kontrastní pohledy. Obě mlhoviny jsou vidět na mozaice ze dvou panelů v opačných rozích a nacházejí se 1500 světelných let daleko v jednom z nejlépe rozpoznatelných souhvězdí na noční obloze. Dobře...

APOD Dvojitá hvězdokupa v Perseu

Toto nádherné pole hvězd zabírá v hrdinském severním souhvězdí Perseus zhruba sedm úplňků (asi 3,5 stupně). Vpravo od středu je slavný pár otevřených neboli galaktických hvězdokup h a chi Perseii. Hvězdokupy jsou též katalogizovány jako NGC 869 (vpravo) a NGC 884, obě jsou asi 7000 světelných...

APOD NGC 1579: Trifid severu

Barevná mlhovina NGC 1579 připomíná známější mlhovinu Trifid, ale na pozemské obloze leží mnohem severněji v hrdinském souhvězdí Perseus. Mlhovina NGC 1579 měří asi 3 světelné roky, je asi 2100 světelných let daleko a podobně jako Trifid je příkladem kontrastu modrých a červených barev s...

APOD NGC 1579: Trifid severu

Barvitá mlhovina NGC 1579 připomíná více známou mlhovinu Trifid, ale na pozemské obloze se nachází mnohem severněji v hrdinském souhvězdí Perseus. NGC 1579 je ve vzdálenosti asi 2100 světelných let, měří 3 světelné roky a je podobně jako Trifid vykreslena v kontrastních modrých a červených...

APOD Stereo Slunce

Tento kreativně složený stereo pohled na nejbližší hvězdu byl zkonstruován z rozsáhlého archívu snímků pořízených mezi březnem 2004 a dubnem 2005. Pokud se na něj podíváte červenomodrými brýlemi, tak sluneční disk i povrchové útvary včetně slunečních...

APOD Bublající hnědé Slunce

Naše Slunce možná vypadá jako měkké a načechrané, ale není. Naše Slunce je extrémně velká koule bublajícího horkého plynu, většinou vodíku. Snímek nahoře byl pořízen ve světle emitovaném plynem vodíkem nazývaným H-alfa. Granule pokrývají povrch sluneční fotosféry jako shag koberec,...



50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC1909 Hlava čarodejnice

Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil. NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri. Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1. Prepracovaná verzia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 4.11. až 7.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »