Úvodní  >  Štítky  >  Štítek hydrogen-alpha

Štítek: hydrogen-alpha

APOD Dvojitá hvězdokupa v Perseu

Toto pěkné hvězdné pole se prostírá asi na třech úplňcích (1,5 stupně) v severním souhvězdí hrdiny Persea. Nachází se v něm slavná dvojice otevřených hvězdokup h a chi Persei. Obě hvězdokupy, též katalogizované jako NGC 869 (nahoře) a NGC 884, jsou asi 7 000 světelných roků daleko a obsahují hvězdy...

APOD Mlhoviny Koňská hlava a Orion

Temná mlhovina Koňská hlava a zářící Mlhovina Orion jsou kontrastní pohledy. Obě mlhoviny jsou vidět na mozaice ze dvou panelů v opačných rozích a nacházejí se 1500 světelných let daleko v jednom z nejlépe rozpoznatelných souhvězdí na noční obloze. Dobře...

APOD Dvojitá hvězdokupa v Perseu

Toto nádherné pole hvězd zabírá v hrdinském severním souhvězdí Perseus zhruba sedm úplňků (asi 3,5 stupně). Vpravo od středu je slavný pár otevřených neboli galaktických hvězdokup h a chi Perseii. Hvězdokupy jsou též katalogizovány jako NGC 869 (vpravo) a NGC 884, obě jsou asi 7000 světelných...

APOD NGC 1579: Trifid severu

Barevná mlhovina NGC 1579 připomíná známější mlhovinu Trifid, ale na pozemské obloze leží mnohem severněji v hrdinském souhvězdí Perseus. Mlhovina NGC 1579 měří asi 3 světelné roky, je asi 2100 světelných let daleko a podobně jako Trifid je příkladem kontrastu modrých a červených barev s...

APOD NGC 1579: Trifid severu

Barvitá mlhovina NGC 1579 připomíná více známou mlhovinu Trifid, ale na pozemské obloze se nachází mnohem severněji v hrdinském souhvězdí Perseus. NGC 1579 je ve vzdálenosti asi 2100 světelných let, měří 3 světelné roky a je podobně jako Trifid vykreslena v kontrastních modrých a červených...

APOD Stereo Slunce

Tento kreativně složený stereo pohled na nejbližší hvězdu byl zkonstruován z rozsáhlého archívu snímků pořízených mezi březnem 2004 a dubnem 2005. Pokud se na něj podíváte červenomodrými brýlemi, tak sluneční disk i povrchové útvary včetně slunečních...

APOD Bublající hnědé Slunce

Naše Slunce možná vypadá jako měkké a načechrané, ale není. Naše Slunce je extrémně velká koule bublajícího horkého plynu, většinou vodíku. Snímek nahoře byl pořízen ve světle emitovaném plynem vodíkem nazývaným H-alfa. Granule pokrývají povrch sluneční fotosféry jako shag koberec,...

APOD Dvojitá hvězdokupa v Perseu

Toto pěkné hvězdné pole se prostírá asi na třech úplňcích (1,5 stupně) v severním souhvězdí hrdiny Persea. Nachází se v něm slavná dvojice otevřených hvězdokup h a chi Persei. Obě hvězdokupy, též katalogizované jako NGC 869 (nahoře) a NGC 884, jsou asi 7 000 světelných roků daleko a obsahují hvězdy...

APOD Mlhoviny Koňská hlava a Orion

Temná mlhovina Koňská hlava a zářící Mlhovina Orion jsou kontrastní pohledy. Obě mlhoviny jsou vidět na mozaice ze dvou panelů v opačných rozích a nacházejí se 1500 světelných let daleko v jednom z nejlépe rozpoznatelných souhvězdí na noční obloze. Dobře...

APOD Dvojitá hvězdokupa v Perseu

Toto nádherné pole hvězd zabírá v hrdinském severním souhvězdí Perseus zhruba sedm úplňků (asi 3,5 stupně). Vpravo od středu je slavný pár otevřených neboli galaktických hvězdokup h a chi Perseii. Hvězdokupy jsou též katalogizovány jako NGC 869 (vpravo) a NGC 884, obě jsou asi 7000 světelných...

APOD NGC 1579: Trifid severu

Barevná mlhovina NGC 1579 připomíná známější mlhovinu Trifid, ale na pozemské obloze leží mnohem severněji v hrdinském souhvězdí Perseus. Mlhovina NGC 1579 měří asi 3 světelné roky, je asi 2100 světelných let daleko a podobně jako Trifid je příkladem kontrastu modrých a červených barev s...

APOD NGC 1579: Trifid severu

Barvitá mlhovina NGC 1579 připomíná více známou mlhovinu Trifid, ale na pozemské obloze se nachází mnohem severněji v hrdinském souhvězdí Perseus. NGC 1579 je ve vzdálenosti asi 2100 světelných let, měří 3 světelné roky a je podobně jako Trifid vykreslena v kontrastních modrých a červených...

APOD Stereo Slunce

Tento kreativně složený stereo pohled na nejbližší hvězdu byl zkonstruován z rozsáhlého archívu snímků pořízených mezi březnem 2004 a dubnem 2005. Pokud se na něj podíváte červenomodrými brýlemi, tak sluneční disk i povrchové útvary včetně slunečních...

APOD Bublající hnědé Slunce

Naše Slunce možná vypadá jako měkké a načechrané, ale není. Naše Slunce je extrémně velká koule bublajícího horkého plynu, většinou vodíku. Snímek nahoře byl pořízen ve světle emitovaném plynem vodíkem nazývaným H-alfa. Granule pokrývají povrch sluneční fotosféry jako shag koberec,...



11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »