Tento úžasný pozemský snímek hvězdného výtrysku z observatoře Gemini Jih v chilských Andách na planetě Zemi pomohly zaostřit laserové umělé hvězdy a adaptivní optika. Ty dva výtoky z MHO 2147 pocházejí z mladé hvězdy ve vývoji. Hvězda se nachází v centrální Mléčné dráze na hranici souhvězdí Střelce...
V NGC 7822 je plno horkých mladých hvězd a kosmických pilířů plynu a prachu. Tato oblast vzniku zářivých hvězd asi 3000 světelných roků daleko je na okraji obřího molekulárního mračna v severním souhvězdí Kefea (Cepheus). Na teleskopickém pohledu v mlhovině vynikají jasné okraje a tmavé...
Do NGC 7822 se jak se zdá natěsnaly horké mladé hvězdy a kosmické pilíře plynu a prachu. Na okraji obřího molekulárního mraku v severním souhvězdí Kefeus se ve vzdálenosti asi 3000 světelných let nachází hvězdotvorná oblast. Na barvitém snímku vynikají jasné okraje a tmavé útvary...
Zdá se, že NGC 7822 jsou nahuštěny žhavé mladé hvězdy a kosmické pilíře plynu a prachu. Na konci obřího molekulárního mračna v severním souhvězdí Kefeus se 3000 světelných let daleko nachází zářivá hvězdotvorná oblast. Na tomto barvitém poli jsou pěkně vidět jasné okraje a tmavé tvary uvnitř...
Zdá se, že se do NGC 7822 nahloučily horké, mladé hvězdy a kosmické pilíře plynu a prachu. Na okraji gigantického molekulárního mračna v severním souhvězdí Kefeus se asi 3000 světelných let daleko nachází zářivá hvězdotvorná oblast. V barvitém koutu nebe jsou uvnitř mlhoviny výrazné...
Zdá se, že zející otvor v NGC 7822 vyplňují pilíře plynu, prachu a mladých horkých hvězd. Tato zářivá hvězdotvorná oblast leží na okrají obrovského molekulárního mračna v severním souhvězdí Kefeus, asi 3000 světelných let daleko. V tomto barvitém zorném poli jsou zvýrazněné jasné okraje a...
Střed NGC 7822 obsahuje pilíře plynu, prachu a mladých, horkých hvězd. Na okraji obřího molekulárního mraku v severním souhvězdí Kefeus se nachází zářící hvězdotvorná oblast vzdálená asi 3000 světelných let. Tento barevný pohled zvýrazňuje jasné okraje a složité tvary uvnitř...
Tento úžasný pozemský snímek hvězdného výtrysku z observatoře Gemini Jih v chilských Andách na planetě Zemi pomohly zaostřit laserové umělé hvězdy a adaptivní optika. Ty dva výtoky z MHO 2147 pocházejí z mladé hvězdy ve vývoji. Hvězda se nachází v centrální Mléčné dráze na hranici souhvězdí Střelce...
V NGC 7822 je plno horkých mladých hvězd a kosmických pilířů plynu a prachu. Tato oblast vzniku zářivých hvězd asi 3000 světelných roků daleko je na okraji obřího molekulárního mračna v severním souhvězdí Kefea (Cepheus). Na teleskopickém pohledu v mlhovině vynikají jasné okraje a tmavé...
Do NGC 7822 se jak se zdá natěsnaly horké mladé hvězdy a kosmické pilíře plynu a prachu. Na okraji obřího molekulárního mraku v severním souhvězdí Kefeus se ve vzdálenosti asi 3000 světelných let nachází hvězdotvorná oblast. Na barvitém snímku vynikají jasné okraje a tmavé útvary...
Zdá se, že NGC 7822 jsou nahuštěny žhavé mladé hvězdy a kosmické pilíře plynu a prachu. Na konci obřího molekulárního mračna v severním souhvězdí Kefeus se 3000 světelných let daleko nachází zářivá hvězdotvorná oblast. Na tomto barvitém poli jsou pěkně vidět jasné okraje a tmavé tvary uvnitř...
Zdá se, že se do NGC 7822 nahloučily horké, mladé hvězdy a kosmické pilíře plynu a prachu. Na okraji gigantického molekulárního mračna v severním souhvězdí Kefeus se asi 3000 světelných let daleko nachází zářivá hvězdotvorná oblast. V barvitém koutu nebe jsou uvnitř mlhoviny výrazné...
Zdá se, že zející otvor v NGC 7822 vyplňují pilíře plynu, prachu a mladých horkých hvězd. Tato zářivá hvězdotvorná oblast leží na okrají obrovského molekulárního mračna v severním souhvězdí Kefeus, asi 3000 světelných let daleko. V tomto barvitém zorném poli jsou zvýrazněné jasné okraje a...
Střed NGC 7822 obsahuje pilíře plynu, prachu a mladých, horkých hvězd. Na okraji obřího molekulárního mraku v severním souhvězdí Kefeus se nachází zářící hvězdotvorná oblast vzdálená asi 3000 světelných let. Tento barevný pohled zvýrazňuje jasné okraje a složité tvary uvnitř...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.
Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“ 12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé
Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.
