Vpravo nahoře jsou modře oděné Plejády. Plejády jsou jednou z nejjasnějších a nejsnáze viditelných otevřených hvězdokup na obloze a také se jim říká Kuřátka, v anglofonních zemích Sedm sester nebo se označují M45. Plejády obsahují přes 3000 hvězd, jsou asi 400 světelných let daleko a měří pouze 13...
Světlo sluneční korony je vidět jenom v přelétavé tmě úplného zatmění Slunce. Jasný sluneční kotouč normálně rozsáhlou koronu přezařuje, ale pohled na vnější atmosféru Slunce je kouzelný. Ovšem jemné podrobnosti a extrémní rozsah jasnosti korony, i když postřehnutelné lidským okem,...
Kometa Lemmon, která se nyní pohybuje vysoko nad rovinou ekliptiky, na pozemské obloze dramaticky zeslábla a míří do vnější Sluneční soustavy. Od Slunce je vzdálená asi 16 světelných minut (2 AU), ale stále předvání nazelenalou komu, která je vidět vpravo na tomto 4 stupně...
Tato teleskopická mozaika ukazuje neutuchající krásy věcí, které jsou vidět v tomto koutu oblohy. Scéna na pozemské obloze zabírá 6 stupňů, neboli 12 úplňků. Záhyby červeně zářícího plynu vlevo jsou malou částí nesmírného oblouku širokého 300 000 světelných let. Tento útvar je znám Barnardova...
Od Střelce po Štíra, centrální Mléčná dráha je opravdu krásná část noční oblohy planety Země. Tato nádherná oblast zabírá na tomto širokoúhlém snímku asi 30 stupňů. Působivý kosmický pohled zachycený v roce 2010 ukazuje spletité prachové pásy, jasné mlhoviny a hvězdokupy rozeseté...
Tento kosmický pohled zabírá v souhvězdí Býka (Taurus) téměř 20 stupňů. Začíná u Plejád a končí u Hyád, což jsou dvě nejznámější hvězdokupy na pozemské obloze. Nádherná hvězdokupa Plejády vlevo je asi 400 světelných let daleko. Na dobře známém obrázku hvězdy v této kupě svítí skrz prachová...
Mlhoviny bývají možná nejslavnější, když se podobají dobře známým tvarům, stejně jako když se kočky dostanou do potíží. Nicméně žádná známá kočka by nevytvořila rozsáhlou mlhovinu Kočičí tlapka, která je vidět ve Štíru (Scorpius). Kočičí tlapka je emisní mlhovina červené barvy,...
Vpravo nahoře jsou modře oděné Plejády. Plejády jsou jednou z nejjasnějších a nejsnáze viditelných otevřených hvězdokup na obloze a také se jim říká Kuřátka, v anglofonních zemích Sedm sester nebo se označují M45. Plejády obsahují přes 3000 hvězd, jsou asi 400 světelných let daleko a měří pouze 13...
Světlo sluneční korony je vidět jenom v přelétavé tmě úplného zatmění Slunce. Jasný sluneční kotouč normálně rozsáhlou koronu přezařuje, ale pohled na vnější atmosféru Slunce je kouzelný. Ovšem jemné podrobnosti a extrémní rozsah jasnosti korony, i když postřehnutelné lidským okem,...
Kometa Lemmon, která se nyní pohybuje vysoko nad rovinou ekliptiky, na pozemské obloze dramaticky zeslábla a míří do vnější Sluneční soustavy. Od Slunce je vzdálená asi 16 světelných minut (2 AU), ale stále předvání nazelenalou komu, která je vidět vpravo na tomto 4 stupně...
Tato teleskopická mozaika ukazuje neutuchající krásy věcí, které jsou vidět v tomto koutu oblohy. Scéna na pozemské obloze zabírá 6 stupňů, neboli 12 úplňků. Záhyby červeně zářícího plynu vlevo jsou malou částí nesmírného oblouku širokého 300 000 světelných let. Tento útvar je znám Barnardova...
Od Střelce po Štíra, centrální Mléčná dráha je opravdu krásná část noční oblohy planety Země. Tato nádherná oblast zabírá na tomto širokoúhlém snímku asi 30 stupňů. Působivý kosmický pohled zachycený v roce 2010 ukazuje spletité prachové pásy, jasné mlhoviny a hvězdokupy rozeseté...
Tento kosmický pohled zabírá v souhvězdí Býka (Taurus) téměř 20 stupňů. Začíná u Plejád a končí u Hyád, což jsou dvě nejznámější hvězdokupy na pozemské obloze. Nádherná hvězdokupa Plejády vlevo je asi 400 světelných let daleko. Na dobře známém obrázku hvězdy v této kupě svítí skrz prachová...
Mlhoviny bývají možná nejslavnější, když se podobají dobře známým tvarům, stejně jako když se kočky dostanou do potíží. Nicméně žádná známá kočka by nevytvořila rozsáhlou mlhovinu Kočičí tlapka, která je vidět ve Štíru (Scorpius). Kočičí tlapka je emisní mlhovina červené barvy,...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 12. 10. do 18. 10. 2026. Dorůstající Měsíc se objeví na večerní obloze a v neděli 18. října nastane první čtvrt. Na ranní obloze Mars dokončuje průchod hvězdokupou M44 (Jesličky). Nedaleko je Jupiter. Saturn je po opozici vidět celou noc. Venuše a Merkur zůstávají objekty pro denní pozorování. Slunce je aktivní, 10. října zasáhl Zemi výron koronální hmoty a vyvolal silnou geomagnetickou bouři a polární záře byla slabě vidět i z Česka. Z ISS se vrátila posádka Crew-12 a jihokorejská raketa Nuri vynesla družice NEONSAT. Před 50 lety skončil neúspěchem let Sojuzu 23.
Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“ 12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé
NGC 6888 (také známá jako mlhovina Srpek nebo Caldwell 27) je emisní mlhovina v souhvězdí Labutě vzdálená od Země přibližně 4 700 světelných let. Objevil ji William Herschel 15. září 1792. Mlhovina je tvořena rychlým hvězdným větrem z Wolfovy–Rayetovy hvězdy s označením WR 136 (HD 192163), který se sráží s pomaleji se pohybující obálkou, kterou hvězda odvrhla, když se stala rudým obrem před zhruba 250 000 lety. Výsledkem srážky je obálka a dvě rázové vlny, jedna se šíří směrem ven a druhá dovnitř. Vlna šířící se dovnitř zahřívá hvězdný vítr na teploty, při kterých vyzařuje rentgenové záření. Je to objekt s malou plošnou jasností a nachází se přibližně 2,5 stupně jihozápadně od hvězdy Sadr (γ Cygni). Při pozorování velmi pomůže astronomický mlhovinový filtr (UHC nebo OIII). Za příznivých podmínek je možné objekt s pomocí filtru zahlédnout i v dalekohledu o průměru pouhých 80 mm. Větší dalekohledy (200 mm a větší) odhalí srpkovitý tvar, který se podobá znaku euro, díky čemuž se mlhovině někdy říká anglicky „Euro sign nebula“. Ústřední hvězda WR 136 má hvězdnou velikost 7,5 a je tak pozorovatelná i triedrem. Během pár tisíciletí se plyn tvořící mlhovinu rozptýlí do okolí a mlhovina tak vyhasne. Samotná hvězda WR 136 však během 100 tisíc let vybuchne jako supernova a vytvoří tak novou ještě působivější mlhovinu
