Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  06. červenec 2002

Astronomický snímek dne (APOD) - 06. červenec 2002

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Io: Měsíc nad Jupiterem

Uznání: Cassini Imaging Team, Cassini Project, NASA

Jak je velký jupiterův měsíc Io? Io má průměr asi 3600 kilometrů, což je asi velikost jediné velké přirozené družice planety Země a je nejvíce sopečným tělesem Sluneční soustavy. Sonda Cassini, která se nad Jupiterem vznášela při změně milénia, zachytila tento bázeň vyvolávající pohled na aktivní Io s největším plynným obrem jako pozadím a nabízí tak skvělou demonstraci relativní velikosti vládnoucí planety. I když se Io na snímku zdá hned nad vířícími mraky Jupitera, tak Io se pohybuje na své dráze asi 420000 kilometrů od středu Jupitera každých 42 hodin. Takže je asi 350000 kilometrů nad vrcholky mraků Jupitera, což je zhruba ekvivalent vzdálenosti mezi Zemí a Měsícem. Samotná sonda Cassini byla při pořizování obrazových dat vzdálená od Jupitera asi 10 miliónů kilometrů.

Štítky: Io, Jupiter, Cassini spacecraft


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M27 Dumbel

Činka (také Messier 27, M27 nebo NGC 6853) je známá jasná planetární mlhovina v souhvězdí Lištičky. Objevil ji Charles Messier 12. června 1764 jako vůbec první z tohoto druhu vesmírných objektů. Jméno jí dal John Herschel ve svém popisu. Mlhovina Činka se dá velmi snadno nalézt přibližně 3° severně od hvězdy Gama Sagittae (γ Sge) s magnitudou 3,5 v sousedním souhvězdí Šípu. Je snadno viditelná i triedrem 10x50 a pod průzračně tmavou oblohou i menším triedrem 8x30. Dalekohled o průměru 114 mm pomůže ukázat její základní tvar, který vzdáleně připomíná přesýpací hodiny, protože mlhovina obsahuje dvě velké jasné oblasti. Ještě větší dalekohledy, případně vybavené vhodným astronomickým filtrem, umožňují pozorovat mnoho podrobností a odstínů. Ústřední hvězda má magnitudu 13,6 a její viditelnost se často používá jako zkouška průzračnosti hvězdné oblohy, pokud se použije dalekohled o průměru 200 mm.

Další informace »