Kolem Jupiteru krouží jeho měsíce. Na videu jsou zachyceny dva z Jupiterových největších měsíců Europa a Io, které se křižují před obří planetární Velkou rudou skvrnou, největším známým bouřkovým systémem v naší Solární soustavě. Video bylo sestaveno ze snímků pořízených sondou Cassini při...
Saturnův měsíc Titan se nachází zhruba 1,5 miliardy kilometrů daleko od Země, avšak nedávno publikovaný článek zpracovaný na základě dat z kosmické sondy NASA s názvem Cassini odhalil, že tento vzdálený svět a naše planeta si jsou mimořádně podobné. Právě tak jako povrch oceánů a moří na...
Podivná skvrna na Titanu by mohla být mrakem, pokud ano, tak je to trvalý mrak. Kamery na palubě sondy Cassini nahlédly při přiblížení k Titanu do husté mlhavé atmosféry tohoto největšího Saturnova měsíce, a v letech 2005 i 2004 našly ve stejné poloze jasnou skvrnu. Na tomto snímku ve...
Ranní oblohou 15. října 1997 odstartovala družice Saturnu Cassini s připojenou sondou k Titanu Huygens. Zde je pře vodu vidět mocná raketa Titan 4B Centaur jak obloukem stoupá z vypouštěcího komplexu č. 40 na letecké základně na mysu Canaveral. Důmyslná automatická kosmická...
Včera, po průletu rychlostí asi 15 kilometrů za sekundu mezerou širokou 25 000 kilometrů v velkolepé soustavě ledových prstenců vzdálené planety, se stal Cassini první kosmickou sondou, která vstoupila na oběžnou dráhu plynného obra Saturna. Cassiniho úzkoúhlá kamera se otočila, aby...
Na plynovém obrovi Jupiteru, který vládne Sluneční soustavě, je každý den zataženo. Na tomto úžasně podrobném snímku ve skutečných barvách, který je částí velké digitálního mozaikového portrétu Jupitera pořízeného sondou Cassini při jejím průletu kolem Jupitera v prosinci 2000, jsou vidět...
Automatická kosmická sonda Cassini, kterou vypustila v roce 1997 NASA, je už dostatečně blízko na to, aby rozlišila dost prstenců a měsíců své cílové planety Saturna. Sonda se k prstenčité planetě přiblížila asi na dvě vzdálenosti Země-Slunce. Během inženýrských testů minulý...
Jak je velký jupiterův měsíc Io? Io má průměr asi 3600 kilometrů, což je asi velikost jediné velké přirozené družice planety Země a je nejvíce sopečným tělesem Sluneční soustavy. Sonda Cassini, která se nad Jupiterem vznášela při změně milénia, zachytila tento bázeň vyvolávající...
Jak velký je Jupiterův měsíc Io? Nejvíce vulkanické těleso ve Sluneční soustavě, Io, má průměr 3 600 kilometrů, což je přibližně velikost jediného velkého přirozeného satelitu naší Země. Tento úctu budící pohled na aktivní Io s největším plynným obrem na pozadí, který pořídila...
Kolem Jupiteru krouží jeho měsíce. Na videu jsou zachyceny dva z Jupiterových největších měsíců Europa a Io, které se křižují před obří planetární Velkou rudou skvrnou, největším známým bouřkovým systémem v naší Solární soustavě. Video bylo sestaveno ze snímků pořízených sondou Cassini při...
Saturnův měsíc Titan se nachází zhruba 1,5 miliardy kilometrů daleko od Země, avšak nedávno publikovaný článek zpracovaný na základě dat z kosmické sondy NASA s názvem Cassini odhalil, že tento vzdálený svět a naše planeta si jsou mimořádně podobné. Právě tak jako povrch oceánů a moří na...
Podivná skvrna na Titanu by mohla být mrakem, pokud ano, tak je to trvalý mrak. Kamery na palubě sondy Cassini nahlédly při přiblížení k Titanu do husté mlhavé atmosféry tohoto největšího Saturnova měsíce, a v letech 2005 i 2004 našly ve stejné poloze jasnou skvrnu. Na tomto snímku ve...
Ranní oblohou 15. října 1997 odstartovala družice Saturnu Cassini s připojenou sondou k Titanu Huygens. Zde je pře vodu vidět mocná raketa Titan 4B Centaur jak obloukem stoupá z vypouštěcího komplexu č. 40 na letecké základně na mysu Canaveral. Důmyslná automatická kosmická...
Včera, po průletu rychlostí asi 15 kilometrů za sekundu mezerou širokou 25 000 kilometrů v velkolepé soustavě ledových prstenců vzdálené planety, se stal Cassini první kosmickou sondou, která vstoupila na oběžnou dráhu plynného obra Saturna. Cassiniho úzkoúhlá kamera se otočila, aby...
Na plynovém obrovi Jupiteru, který vládne Sluneční soustavě, je každý den zataženo. Na tomto úžasně podrobném snímku ve skutečných barvách, který je částí velké digitálního mozaikového portrétu Jupitera pořízeného sondou Cassini při jejím průletu kolem Jupitera v prosinci 2000, jsou vidět...
Automatická kosmická sonda Cassini, kterou vypustila v roce 1997 NASA, je už dostatečně blízko na to, aby rozlišila dost prstenců a měsíců své cílové planety Saturna. Sonda se k prstenčité planetě přiblížila asi na dvě vzdálenosti Země-Slunce. Během inženýrských testů minulý...
Jak je velký jupiterův měsíc Io? Io má průměr asi 3600 kilometrů, což je asi velikost jediné velké přirozené družice planety Země a je nejvíce sopečným tělesem Sluneční soustavy. Sonda Cassini, která se nad Jupiterem vznášela při změně milénia, zachytila tento bázeň vyvolávající...
Jak velký je Jupiterův měsíc Io? Nejvíce vulkanické těleso ve Sluneční soustavě, Io, má průměr 3 600 kilometrů, což je přibližně velikost jediného velkého přirozeného satelitu naší Země. Tento úctu budící pohled na aktivní Io s největším plynným obrem na pozadí, který pořídila...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.
Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento
V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4
