Simulace akrečního disku

Uznání: Michael Owen, John Blondin (North Carolina State Univ.)

Nenechte se zmást dobře známou symetrií. Vznešená spirální struktura, která je vidět na této počítačové vizualizaci, není portrétem točitých spirálních ramen vzdálené hvězdné galaxie. Místo toho se jedná o spirální rázové vlny v třírozměrné simulaci akrečního disku. Materiál jako ve víru padá na kompaktní centrální objekt, který by mohl být bílým trpaslíkem, neutronovou hvězdou nebo černou dírou. Takové akreční disky pohání jasné rentgenové zdroje v naší galaxii. Vznikají v podvojných soustavách, které se skládají z dárcovské hvězdy (nahoře není vidět), která poskytuje akreční materiál a z kompaktního objektu, jehož silná gravitace nakonec materiál stáhne ke svému povrchu. Pro známé rentgenové podvojné soustavy může být velikost samotného akrečního disku někde mezi průměrem Slunce (asi 1400000 kilometrů) a průměrem dráhy Měsíce (800000 kilometrů). Jedním ze zajímavých výsledků zde ilustrované astrofyziky virtuální reality je, že se u simulovaného disku vyvíjí nestability, které mají tendenci šířit se ven jako výrazné spirální rázy.