Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  12. březen 2014

Astronomický snímek dne (APOD) - 12. březen 2014

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Rotace Slunce

Uznání: SDO, NASA; Digital Composition: Kevin Gill (Apoapsys)

Mění se Slunce, když se otáčí? Ano, změny mohou být od těch jemných až po dramatické. Na zrychlené sekvenci snímků našeho Slunce nahoře, které pořídila družice NASA SDO (Solar Dynamics Observatory), je vidět rotace za celý leden. Na velkém obrazu vlevo je sluneční chromosféra v ultrafialovém světle, zatímco menší a světlejší snímek vpravo nahoře simultánně ukazuje důvěrněji známou sluneční fotosféru ve viditelném světle. Pět zbývajících vložených obrázků zvýrazňuje rentgenovou emisi atomů poměrně vzácného železa, které se nacházejí v různých výškách korony, to vše ve falešných barvách, aby vynikly rozdíly. Celá otočka trvá o něco méně než měsíc, přičemž Slunce rotuje na rovníku rychleji. Na začátku videa se do záběru natáčí velká a aktivní oblast slunečních skvrn. K jemným jevům patří změny povrchové textury a tvarů aktivních oblastí. K dramatickým jevům patří četná vzplanutí v aktivních oblastech a dále třepetání a eruptivní protuberance, které jsou vidět kolem okraje Slunce. Tento rok je naše Slunce kolem maxima sluneční aktivity ve svém 11-ti letém magnetickém cyklu. Když video končí, tak stejná velká a aktivní oblast slunečních skvrn, která už byla zmíněna, zase přijíždí do záběru, ale tentokrát vypadá jinak.

Štítky: Slunce, Sluneční skvrny, Sluneční maximum, Video


42. vesmírný týden 2026

42. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 12. 10. do 18. 10. 2026. Dorůstající Měsíc se objeví na večerní obloze a v neděli 18. října nastane první čtvrt. Na ranní obloze Mars dokončuje průchod hvězdokupou M44 (Jesličky). Nedaleko je Jupiter. Saturn je po opozici vidět celou noc. Venuše a Merkur zůstávají objekty pro denní pozorování. Slunce je aktivní, 10. října zasáhl Zemi výron koronální hmoty a vyvolal silnou geomagnetickou bouři a polární záře byla slabě vidět i z Česka. Z ISS se vrátila posádka Crew-12 a jihokorejská raketa Nuri vynesla družice NEONSAT. Před 50 lety skončil neúspěchem let Sojuzu 23.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Ngc 6888

NGC 6888 (také známá jako mlhovina Srpek nebo Caldwell 27) je emisní mlhovina v souhvězdí Labutě vzdálená od Země přibližně 4 700 světelných let. Objevil ji William Herschel 15. září 1792. Mlhovina je tvořena rychlým hvězdným větrem z Wolfovy–Rayetovy hvězdy s označením WR 136 (HD 192163), který se sráží s pomaleji se pohybující obálkou, kterou hvězda odvrhla, když se stala rudým obrem před zhruba 250 000 lety. Výsledkem srážky je obálka a dvě rázové vlny, jedna se šíří směrem ven a druhá dovnitř. Vlna šířící se dovnitř zahřívá hvězdný vítr na teploty, při kterých vyzařuje rentgenové záření. Je to objekt s malou plošnou jasností a nachází se přibližně 2,5 stupně jihozápadně od hvězdy Sadr (γ Cygni). Při pozorování velmi pomůže astronomický mlhovinový filtr (UHC nebo OIII). Za příznivých podmínek je možné objekt s pomocí filtru zahlédnout i v dalekohledu o průměru pouhých 80 mm. Větší dalekohledy (200 mm a větší) odhalí srpkovitý tvar, který se podobá znaku euro, díky čemuž se mlhovině někdy říká anglicky „Euro sign nebula“. Ústřední hvězda WR 136 má hvězdnou velikost 7,5 a je tak pozorovatelná i triedrem. Během pár tisíciletí se plyn tvořící mlhovinu rozptýlí do okolí a mlhovina tak vyhasne. Samotná hvězda WR 136 však během 100 tisíc let vybuchne jako supernova a vytvoří tak novou ještě působivější mlhovinu

Další informace »