Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  11. únor 2019

Astronomický snímek dne (APOD) - 11. únor 2019

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Nová data: Ultima Thule je překvapivě plochá

Uznání ilustrace: NASA, JHU's APL, SwRI

Ultima Thule není tím objektem, na který si lidstvo myslelo minulý měsíc. Když na začátku ledna kosmická sonda New Horizons prolétala kolem vzdálené planetky Ultima Thule (oficiálně pojmenované 2014 MU69), tak první snímky ukazovaly dva kruhovité laloky, tudíž nejjednodušší extrapolace do 3D vedla zhruba ke dvěma koulím. Ovšem analýza nově odeslaných snímků, včetně mnoha pořízených těsně po největším přiblížení se zakrytými hvězdami, které se ovšem znovu objevují dříve, než se čekalo. Jediným možným vysvětlením je, že tento 30 km dlouhý objekt z Kuiperova pásu má jiný 3D tvar, než jsme si před pouhými pár týdny mysleli. Jak je patrné na této ilustraci, ten větší lalok, Ultima, se nyní více podobá načechranému lívanci, než kouli a ten menší lalok, Thule, připomíná rozplácnutý ořech. Obrysy čárkovanou modrou čárou ukazují zůstávající nejistotu. Nové informace o tvaru znamenají, že gravitace, která smršťuje tězší tělesa do koulí, hrála zřejmě při vytváření obrysů Ultima Thule menší roli, než se dříve soudilo. Kosmická sonda New Horizons letěla k Ultima Thule po průletu kolem Pluta od poloviny roku 2015. Sonda stále vysílá neodeslaná nová data a snímky.

Seznam odkazů v popisu

  1. NASA: New Horizons: Spacecraft and Instruments
  2. Wikipedia: 2014 MU69
  3. APOD: 2019-01-03 Ultima a Thule
  4. APOD: 2019-01-29 Ultima Thule ze sondy New Horizons
  5. JHUapl.edu: New Horizons' Evocative Farewell Glance at Ultima Thule
  6. ImgFlip.com: Foto: pejsci :-)
  7. Wikipedia: Kuiper belt
  8. JHUapl.edu: New Data, New View
  9. Wikipedia: Pancake
  10. Wikimedia: File:Juglans_regia_Echte_Walnussfrucht_2.jpg
  11. NASA: Why are planets round?
  12. ScienceAlert.com: Ultima Thule
  13. APOD: 2015-08-31 Pluto ve vylepšených barvách
  14. JHUapl.edu: New Movie Shows Ultima Thule from an Approaching New Horizons

Štítky: Ultima Thule, New horizons, Kuiper belt


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »