Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  03. duben 2019

Astronomický snímek dne (APOD) - 03. duben 2019

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Okolí mlhoviny Koňská hlava

Uznání a copyright: Mario Zauner

Slavná mlhovina Koňská hlava v Orionu není osamocená. Hloubková expozice ukáže těsně pod středem dobře známé tmavé vykousnutí, které je součástí rozsáhlého komplexu absorbujícího prachu a zářícího plynu. Rakouský astronom amatér pomocí svého domácího dalekohledu nasbíral celkem 7,5 hodin snímků ve světle vodíku (červená), kyslíku (zelená) a síry (modrá), a zručně je zkombinoval, aby vynikly podrobnosti pastvin Koňské hlavy. Výsledný nádherný obraz ukazuje podrobnosti spletité tapisérie plynových a prachových filamentů, které vznikaly a byly opracovávány celé věky hvězdnými větry a prastarými supernovami. Vlevo od Koňské hlavy je vidět mlhovina Plamen a ta jasná hvězda vlevo nahoře od Koňské hlavy je Alnilam, centrální hvězda v pásu Orionu. Mlhovina Koňská hlava se nachází 1500 světelných let daleko v souhvězdí Orion.

Poskakujte po vesmíru: Generátor náhodných APODů.

Seznam odkazů v popisu

  1. APOD: 2017-12-27 Mlhovina Koňská hlava
  2. APOD: 2018-10-14 Orion v červené a modré
  3. Wikipedia: Interstellar_dust
  4. Wikipedia: Emission_nebula
  5. Wikipedia: Austria
  6. Wikipedia: H_alpha
  7. LANL.gov: Oxygen
  8. LANL.gov: Sulphur
  9. Wikipedia: Horse
  10. AstroBin.com: Mario Zauner: IC434 & Co
  11. APOD: 2019-03-18 Mlhoviny Koňská hlava a Orion
  12. APOD: 2016-12-07 NGC 4696: Filamenty kolem černé díry
  13. Youtube.com: How to Make a Horse Head Sculpture : Sculpting the Face of a Horse Head: Part 1
  14. NASA: Blowin' in the Stellar Wind
  15. NASA: Supernova
  16. APOD: 2014-12-09 Mlhovina Plamen ve viditelném a infračerveném světle
  17. APOD: 2016-12-04 Oficiální jména hvězd v Orionu
  18. NRAO.edu: Orion's Belt Stars
  19. Google: horsehead site:apod.nasa.gov
  20. Harvard.edu: Chandra: Note on Cosmic Distances
  21. Wisc.edu: What Are Constellations?
  22. APOD: 2004-03-04 Obloha nad Cold Mountain

Štítky: Orion, Horsehead nebula, Absorpční mlhovina


39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »