Malá tmavá mlhovina vypadá blízko středu tohoto detailního teleskopického záběru osamoceně. Klínovitý kosmický obláček však leží v poměrně přeplněné oblasti vesmíru. Tato oblast je známá jako M16 nebo Orlí mlhovina je asi 7 000 světelných let daleko, plná zářícího plynu a vnořené hvězdokupy mladých...
Co je to za podivnou hnědou stuhu na obloze? Při pozorování hvězdokupy NGC 4372 si pozorovatelé často všímají neobvyklého tmavého pruhu v její blízkosti, který se táhne v délce asi tří stupňů. Tento pruh je ve skutečnosti dlouhý molekulární oblak, který se stal známým jako mlhovina Temná věcička...
Tato Manta pluje mořem vesmíru. Temná mlhovina, oficiálně katalogizovaná jako SH2-63 a LBN 86, se skládá z plynu a prachu, který se shodou okolností jeví ve tvaru běžné oceánské ryby. Mlhovina z mezihvězdného prachu se jeví jako světle hnědá, protože cloní a zčervenává viditelné světlo vyzařované...
Někomu se zdá, že ten tmavý tvar připomíná Bubáka. Z vědeckého hlediska se jedná o Lyndsovu temnou mlhovinu (LDN) 1622 na slabém pozadí zářícího vodíku, který je vidět pouze na dlouhých teleskopických expozicích této oblasti. Naproti tomu vpravo těsně nad středem je na snímku daleko lépe vidět...
Kam zmizely všechny hvězdy? To, co se kdysi považovalo za díru v obloze astronomové nyní znají jako molekulární mrak. Vysoká koncentrace prachu a plynu zde absorbuje prakticky všechno viditelné světlo emitované hvězdami pozadí. Temné okolí činí vnitřek molekulárních mračen jedním z nejchladnějších...
Slavná mlhovina Koňská hlava v Orionu není osamocená. Hloubková expozice ukáže těsně pod středem dobře známé tmavé vykousnutí, které je součástí rozsáhlého komplexu absorbujícího prachu a zářícího plynu. Rakouský astronom amatér pomocí svého domácího dalekohledu nasbíral celkem 7,5 hodin...
Kam se poděly všechny hvězdy? To, co se kdysi považovalo za díru do nebe, astronomové nyní znají jako temné molekulární mračno. Při vysoké koncentraci prachu a plynu se prakticky veškeré světlo emitované hvězdami v pozadí absorbuje. Tmavé okolí vnitřku molekulárních mračen jim ...
Toto majestátní mračno mezihvězdného prachu opracované hvězdnými větry a zářením náhodou dostalo rozpoznatelný tvar. Přiléhavě se jmenuje mlhovina Koňská hlava, je asi 1500 světelných let daleko a je součástí rozsáhlého komplexu mračen v Orionu. Toto temné mračno na "výšku" měří asi 5...
Majestátní mezihvězdné mračno plynu při plavbě vesmírem opracovávaly hvězdné větry a záření, až získalo rozpoznatelný tvar. Toto mračno se přiléhavě jmenuje mlhovina Koňská hlava a je zanořené do rozsáhlé a komplexní Mlhoviny v Orionu (M42). Je sice pěkné tento objekt vidět osobně malým...
Mlhovina Koňská hlava je jednou z nejslavnějším mlhovin na obloze. Je vidět jako tmavé vykousnutí v červené emisní mlhovině v centru fotografie nahoře. Tvar koňské hlavy je tmavý proto, protože je to ve skutečnosti neprůhledné prachové mračno, které se nachází před jasnou...
Kam se poděly všechny hvězdy? To co se považovalo za díru v obloze astronomové nyní znají jako tmavý molekulární mrak. Vysoká koncentrace prachu a molekulárního plynu zde absorbuje prakticky všechno viditelné světlo vyzařované hvězdami pozadí. Přízračně tmavé okolí napomáhá...
Tyto mraky mezihvězdného plynu a prachu vykvetly jako jemné okvětní lístky v 1300 světelných let vzdáleném plodném poli hvězd v souhvězdí Kefea (Cepheus). Někdy se nazývá mlhovina Kosatec (Iris), je řádně katalogizovaná jako NGC 7023, ale není to jen jediná mlhovina na obloze, která...
Může to sice vypadat jako kachna, ale místo vajec snáší hvězdy. Ve středu snímku nahoře je Barnard 163, mlhovina z molekulárního plynu a prachu tak hustého, že ji viditelné světlo neprosvítí. Barnard 163 se s rozpřaženými křídly měří na světelné roky a vnitřek je jistě chladnější jako...
Kam se poděly všechny hvězdy? To, co se považovalo za díru v obloze nyní astronomové znají jako tmavé molekulární mračno. Vysoká koncentrace prachu a molekulárního plynu zde prakticky absorbuje všechno viditelné světlo vyzařované hvězdami pozadí. Tajúplné tmavé okolí napomáhá učinit...
Co se to tam plazí nad hlavou? Ty tmavé, točité pásy viditelné v části souhvězdí Hadonoše (Ophiuchus) patří do Hadí mlhoviny. Hadí mlhovina, též znáná jako Barnard 72, je řadou tmavých, absorpčních mračen tvořených molekulárním plynem a mezihvězdným...
Mlhovina Koňská hlava je jedna z nejslavnějších mlhovin na obloze. Je viditelná jako černá oblast na pozadí červené emisní mlhoviny, jež je vidět vpravo od středu na fotografii nahoře. Jasná hvězda poblíž středu pochází z pásu Oriona. Koňská hlava je tmavá, protože je prachovým pohltivým...
Tmavá mlhovina, že převládá vlevo dole na fotografii nahoře je známá jako mlhovina Dýmka. Tmavé mraky sugestivně vytvarované jako když stoupá kouř z dýmky jsou způsobené absorbcí prachem pohlcujícím světlo hvězd na pozadí. Tato prachová mračna lze sledovat po celou cestu k mračnům mlhoviny Rho...
NGC 6188 je mezihvězdným karnevalem mladých modrých hvězd, horkého červeného plynu a studeného temného prachu. NGC 6188 vzdálená 4000 světelných let v disku naší Galaxie je domovem pro asociaci Ara OB1, skupinu jasných mladých horkých hvězd, jejichž jádro tvoří otevřenou hvězdokupu NGC...
Při hledání hmotných hvězd kosmický dalekohled Hubble Space Telescope nahlédl do další nádherné oblasti vzniku hvězd. Motýlí mlhovina (Papillon nebula, francouzky papillon=motýl) též známá jako N159, se rozprostírá přes 150 světelných let a nachází se v sousedství galaxie Velký Magelanův oblak...
Malá tmavá mlhovina vypadá blízko středu tohoto detailního teleskopického záběru osamoceně. Klínovitý kosmický obláček však leží v poměrně přeplněné oblasti vesmíru. Tato oblast je známá jako M16 nebo Orlí mlhovina je asi 7 000 světelných let daleko, plná zářícího plynu a vnořené hvězdokupy mladých...
Co je to za podivnou hnědou stuhu na obloze? Při pozorování hvězdokupy NGC 4372 si pozorovatelé často všímají neobvyklého tmavého pruhu v její blízkosti, který se táhne v délce asi tří stupňů. Tento pruh je ve skutečnosti dlouhý molekulární oblak, který se stal známým jako mlhovina Temná věcička...
Tato Manta pluje mořem vesmíru. Temná mlhovina, oficiálně katalogizovaná jako SH2-63 a LBN 86, se skládá z plynu a prachu, který se shodou okolností jeví ve tvaru běžné oceánské ryby. Mlhovina z mezihvězdného prachu se jeví jako světle hnědá, protože cloní a zčervenává viditelné světlo vyzařované...
Někomu se zdá, že ten tmavý tvar připomíná Bubáka. Z vědeckého hlediska se jedná o Lyndsovu temnou mlhovinu (LDN) 1622 na slabém pozadí zářícího vodíku, který je vidět pouze na dlouhých teleskopických expozicích této oblasti. Naproti tomu vpravo těsně nad středem je na snímku daleko lépe vidět...
Kam zmizely všechny hvězdy? To, co se kdysi považovalo za díru v obloze astronomové nyní znají jako molekulární mrak. Vysoká koncentrace prachu a plynu zde absorbuje prakticky všechno viditelné světlo emitované hvězdami pozadí. Temné okolí činí vnitřek molekulárních mračen jedním z nejchladnějších...
Slavná mlhovina Koňská hlava v Orionu není osamocená. Hloubková expozice ukáže těsně pod středem dobře známé tmavé vykousnutí, které je součástí rozsáhlého komplexu absorbujícího prachu a zářícího plynu. Rakouský astronom amatér pomocí svého domácího dalekohledu nasbíral celkem 7,5 hodin...
Kam se poděly všechny hvězdy? To, co se kdysi považovalo za díru do nebe, astronomové nyní znají jako temné molekulární mračno. Při vysoké koncentraci prachu a plynu se prakticky veškeré světlo emitované hvězdami v pozadí absorbuje. Tmavé okolí vnitřku molekulárních mračen jim ...
Toto majestátní mračno mezihvězdného prachu opracované hvězdnými větry a zářením náhodou dostalo rozpoznatelný tvar. Přiléhavě se jmenuje mlhovina Koňská hlava, je asi 1500 světelných let daleko a je součástí rozsáhlého komplexu mračen v Orionu. Toto temné mračno na "výšku" měří asi 5...
Majestátní mezihvězdné mračno plynu při plavbě vesmírem opracovávaly hvězdné větry a záření, až získalo rozpoznatelný tvar. Toto mračno se přiléhavě jmenuje mlhovina Koňská hlava a je zanořené do rozsáhlé a komplexní Mlhoviny v Orionu (M42). Je sice pěkné tento objekt vidět osobně malým...
Mlhovina Koňská hlava je jednou z nejslavnějším mlhovin na obloze. Je vidět jako tmavé vykousnutí v červené emisní mlhovině v centru fotografie nahoře. Tvar koňské hlavy je tmavý proto, protože je to ve skutečnosti neprůhledné prachové mračno, které se nachází před jasnou...
Kam se poděly všechny hvězdy? To co se považovalo za díru v obloze astronomové nyní znají jako tmavý molekulární mrak. Vysoká koncentrace prachu a molekulárního plynu zde absorbuje prakticky všechno viditelné světlo vyzařované hvězdami pozadí. Přízračně tmavé okolí napomáhá...
Tyto mraky mezihvězdného plynu a prachu vykvetly jako jemné okvětní lístky v 1300 světelných let vzdáleném plodném poli hvězd v souhvězdí Kefea (Cepheus). Někdy se nazývá mlhovina Kosatec (Iris), je řádně katalogizovaná jako NGC 7023, ale není to jen jediná mlhovina na obloze, která...
Může to sice vypadat jako kachna, ale místo vajec snáší hvězdy. Ve středu snímku nahoře je Barnard 163, mlhovina z molekulárního plynu a prachu tak hustého, že ji viditelné světlo neprosvítí. Barnard 163 se s rozpřaženými křídly měří na světelné roky a vnitřek je jistě chladnější jako...
Kam se poděly všechny hvězdy? To, co se považovalo za díru v obloze nyní astronomové znají jako tmavé molekulární mračno. Vysoká koncentrace prachu a molekulárního plynu zde prakticky absorbuje všechno viditelné světlo vyzařované hvězdami pozadí. Tajúplné tmavé okolí napomáhá učinit...
Co se to tam plazí nad hlavou? Ty tmavé, točité pásy viditelné v části souhvězdí Hadonoše (Ophiuchus) patří do Hadí mlhoviny. Hadí mlhovina, též znáná jako Barnard 72, je řadou tmavých, absorpčních mračen tvořených molekulárním plynem a mezihvězdným...
Mlhovina Koňská hlava je jedna z nejslavnějších mlhovin na obloze. Je viditelná jako černá oblast na pozadí červené emisní mlhoviny, jež je vidět vpravo od středu na fotografii nahoře. Jasná hvězda poblíž středu pochází z pásu Oriona. Koňská hlava je tmavá, protože je prachovým pohltivým...
Tmavá mlhovina, že převládá vlevo dole na fotografii nahoře je známá jako mlhovina Dýmka. Tmavé mraky sugestivně vytvarované jako když stoupá kouř z dýmky jsou způsobené absorbcí prachem pohlcujícím světlo hvězd na pozadí. Tato prachová mračna lze sledovat po celou cestu k mračnům mlhoviny Rho...
NGC 6188 je mezihvězdným karnevalem mladých modrých hvězd, horkého červeného plynu a studeného temného prachu. NGC 6188 vzdálená 4000 světelných let v disku naší Galaxie je domovem pro asociaci Ara OB1, skupinu jasných mladých horkých hvězd, jejichž jádro tvoří otevřenou hvězdokupu NGC...
Při hledání hmotných hvězd kosmický dalekohled Hubble Space Telescope nahlédl do další nádherné oblasti vzniku hvězd. Motýlí mlhovina (Papillon nebula, francouzky papillon=motýl) též známá jako N159, se rozprostírá přes 150 světelných let a nachází se v sousedství galaxie Velký Magelanův oblak...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.
Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové
The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4
