Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  29. září 2019

Astronomický snímek dne (APOD) - 29. září 2019

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

MyCn 18: Planetární mlhovina Vyryté přesýpací hodiny

Uznání: NASA, ESA, Hubble; Processing & License: Judy Schmidt

Vidíte opravdu tvar přesýpacích hodin, nebo ten tvar vidí vás? Pokud si to umíte představit, tak prstence v MyCn 18 sledují obrysy přesýpacích hodin, i když s jedním neobvyklým okem v jejich středu. Písek času v každém případě vyprchává pro centrální hvězdu této planetární mlhoviny tvaru slunečních hodin. Její nukleární palivo je vyčerpané a tak nastává krátká, okázalá, závěrečná fáze života Slunci podobných hvězd, kdy odhazují svoje vnější vrstvy a jádro se stává chládnoucím a slábnoucím bílým trpaslíkem. Astronomové v roce 1995 využili Hubblův kosmický dalekohled k pořízení série snímků této planetární mlhoviny včetně toho, na který se díváte. Jsou zde zachyceny jemné prstence barevného zářícího plynu (dusík - červeně, vodík - zeleně a kyslík - modře), které ohraničují řídké stěny přesýpacích hodin. Bezprecedentně ostré snímky z Hubbla umožnily odhalit překvapivé podrobnosti procesu vyvrhování mlhoviny, který pomáhá odhalovat záhady komplexních tvarů a symetrií planetárních mlhovin jako je MyCn 18.

Seznam odkazů v popisu

  1. Wikipedia: Engraved_Hourglass_Nebula
  2. Wikipedia: Planetary_nebula
  3. NASA: Nuclear Thermal Propulsion: Game Changing Technology for Deep Space Exploration
  4. NASA: Our Sun
  5. Ncku.edu.tw: The Main Sequence Blues
  6. APOD: 2000-09-10 Chládnutí bílých trpaslíků
  7. APOD: 2001-08-06 Dalekohled Hubble Space Telescope na oběžné dráze
  8. APOD: Planetary Nebulae
  9. HubbleSite.org: Planetary Nebula MyCn18: An Hourglass Pattern Around a Dying Star
  10. Flickr.com: Judy Schmidt - MyCn 18 "Etched Hourglass"
  11. LANL.gov: Nitrogen
  12. Youtube.com: Hindenburg Crash in 1937 - Original Footage!
  13. Jlab.org: The Element Oxygen
  14. Wikipedia: Hourglass
  15. Harvard.edu: The Etched Hourglass Nebula MYCN 18. II. A Spatio-kinematic Model
  16. APOD: 1996-01-17 NGC 7027: A Dying Star's Nebula
  17. Washington.edu: The Catalog of Hubble Images of Nascent and Infantile Planetary Nebulae

Štítky: Planetární mlhovina, Bílý trpaslík, Hubble


39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »