Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  29. září 2019

Astronomický snímek dne (APOD) - 29. září 2019

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

MyCn 18: Planetární mlhovina Vyryté přesýpací hodiny

Uznání: NASA, ESA, Hubble; Processing & License: Judy Schmidt

Vidíte opravdu tvar přesýpacích hodin, nebo ten tvar vidí vás? Pokud si to umíte představit, tak prstence v MyCn 18 sledují obrysy přesýpacích hodin, i když s jedním neobvyklým okem v jejich středu. Písek času v každém případě vyprchává pro centrální hvězdu této planetární mlhoviny tvaru slunečních hodin. Její nukleární palivo je vyčerpané a tak nastává krátká, okázalá, závěrečná fáze života Slunci podobných hvězd, kdy odhazují svoje vnější vrstvy a jádro se stává chládnoucím a slábnoucím bílým trpaslíkem. Astronomové v roce 1995 využili Hubblův kosmický dalekohled k pořízení série snímků této planetární mlhoviny včetně toho, na který se díváte. Jsou zde zachyceny jemné prstence barevného zářícího plynu (dusík - červeně, vodík - zeleně a kyslík - modře), které ohraničují řídké stěny přesýpacích hodin. Bezprecedentně ostré snímky z Hubbla umožnily odhalit překvapivé podrobnosti procesu vyvrhování mlhoviny, který pomáhá odhalovat záhady komplexních tvarů a symetrií planetárních mlhovin jako je MyCn 18.

Seznam odkazů v popisu

  1. Wikipedia: Engraved_Hourglass_Nebula
  2. Wikipedia: Planetary_nebula
  3. NASA: Nuclear Thermal Propulsion: Game Changing Technology for Deep Space Exploration
  4. NASA: Our Sun
  5. Ncku.edu.tw: The Main Sequence Blues
  6. APOD: 2000-09-10 Chládnutí bílých trpaslíků
  7. APOD: 2001-08-06 Dalekohled Hubble Space Telescope na oběžné dráze
  8. APOD: Planetary Nebulae
  9. HubbleSite.org: Planetary Nebula MyCn18: An Hourglass Pattern Around a Dying Star
  10. Flickr.com: Judy Schmidt - MyCn 18 "Etched Hourglass"
  11. LANL.gov: Nitrogen
  12. Youtube.com: Hindenburg Crash in 1937 - Original Footage!
  13. Jlab.org: The Element Oxygen
  14. Wikipedia: Hourglass
  15. Harvard.edu: The Etched Hourglass Nebula MYCN 18. II. A Spatio-kinematic Model
  16. APOD: 1996-01-17 NGC 7027: A Dying Star's Nebula
  17. Washington.edu: The Catalog of Hubble Images of Nascent and Infantile Planetary Nebulae

Štítky: Planetární mlhovina, Bílý trpaslík, Hubble


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »