Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  19. říjen 2020

Astronomický snímek dne (APOD) - 19. říjen 2020

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Let nad Jupiterem blízko Velké rudé skvrny

Uznání: NASA/JPL-Caltech/SwRI/MSSS; Video Processing & License: Kevin M. Gill; Music: Vangelis

Chcete si počkat, abyste uviděli největší a nejstarší známý bouřkový systém ve Sluneční soustavě? Na tomto 5minutovém videu se Jupiterova Velká rudá skvrna po 2 minutách a 12 sekundách konečně objeví. Předtím než se objeví, tak si můžete vychutnat stále se měnící pohled na zdánlivě poklidná mračna na Jupiteru, nejlépe při ztlumeném světle a se zvýšeným zvukem. Těch 41 snímků, ze kterých se video skládá zachytila v červnu kosmická sonda Juno při blízkém průletu nad největší planetou naší Sluneční soustavy. Časosběrná posloupnost pokrývá něco přes 4 hodiny. Sonda Juno od svého příletu k Jupiteru v roce 2016 učinila četné objevy včetně nečekaně hlubokých atmosférických jet streamů, nejsilnějších kdy zaznamenaných polárních září a mračen s vodou, které se vyskytují poblíž rovníku.

Sledujte: Živý přenos zítřejšího pokusu o dotek a odlet planetky Bennu sondou OSIRIS-REx.

Seznam odkazů v popisu

  1. SwRI.edu: A "FLIGHT" OVER JUPITER
  2. NASA: Jupiter’s Great Red Spot: A Swirling Mystery
  3. APOD: 2017-12-14 Střemhlav do Jupiteru
  4. APOD: 2019-02-05 Perijovum 16: Průlet kolem Jupiteru
  5. APOD: 2018-05-21 Krátery a stíny na lunárním terminátoru
  6. NASA: Jupiter
  7. Youtu.be: A "Flight" Over Jupiter
  8. NASA: Juno Spacecraft and Instruments
  9. NASA: Solar System
  10. Wikipedia: Juno_(spacecraft)
  11. NASA: Juno
  12. SwRI.edu: JUPITER'S ATMOSPHERIC JET STREAMS
  13. NASA: Jupiter’s Auroras Present a Powerful Mystery
  14. Harvard.edu: Jupiter's elusive water

Štítky: Juno, Jupiter, Velká rudá skvrna


39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »