Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  28. duben 2021

Astronomický snímek dne (APOD) - 28. duben 2021

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Severka: Polaris a okolní prach

Uznání a copyright: Bray Falls

Proč se hvězdě Polaris říká Severka? Zaprvé, Polaris, neboli Polárka, je nejbližší jasnou hvězdou od severní osy otáčení Země. Proto jak se Země otáčí, tak hvězdy zdánlivě obíhají kolem Polaris, ale ta samotná zůstává vždy na severu a to z ní činí Severku. Jelikož u jižní osy otáčení Země není žádná jasná hvězda, tak také není žádná Jiženka. Před mnoha tisíci lety zemská osa mířila v trochu jiném směru, takže Severkou byla třeba Vega. I když hvězda Polaris není nejjasnější hvězdou na obloze, tak se dá snadno najít, protože je téměř na přímce se dvěma hvězdami ve Velkém vozu. Polaris je téměř ve středu tohoto osm stupňů širokého snímku, který byl digitálně zpracován tak, aby potlačil okolní slabé hvězdy, ale zdůraznil slabý plyn a prach kolektivně ozářené mlhoviny. Povrch Polárky, která je cefeidou, pomalu pulzuje, takže mění svoji jasnost o pár procent v průběhu několika dní.

Portál vesmír: Generátor náhodných APODů.

Seznam odkazů v popisu

  1. Wikipedia: Polaris
  2. APOD: 2019-06-25 25 nejjasnějších hvězd na noční obloze
  3. Wikipedia: File:AxialTiltObliquity.png
  4. EarthSky.org: Polaris is the North Star
  5. APOD: 2021-01-01 Galaxie a jižní nebeský pól
  6. Cornell.edu: Is there a "South Star"? (Intermediate)
  7. Space.com: Vega: The North Star of the Past and the Future
  8. APOD: 2015-06-02 Polárka a kometa Lovejoy
  9. APOD: 2020-11-16 Světlo a sláva nad Krétou
  10. EarthSky.org: Here’s how to find the Big Dipper and Little Dipper
  11. Wikimedia: Ursa_Minor_IAU.svg
  12. Instagram.com: astrofalls: The North Star, Polaris
  13. PinImg.com: Foto: Kočička :-)
  14. APOD: 2017-06-27 Kupa galaxií M81 přes kolektivně ozářenou mlhovinu
  15. NASA: Cepheids
  16. Youtu.be: Understanding Cepheid Variables
  17. Youtu.be: Astronomy - Ch. 24: Variable Stars (9 of 26) Cepheid Variables: Why Do They Vary?

Štítky: Polaris, Severka, Cefeida


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »