< >
Zobrazit fotku v originálním rozlišení v nové záložce

Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  29. září 2021

Astronomický snímek dne (APOD) - 29. září 2021

Roztáhnout stránkuZúžit stránku
předchozínásledující

Gigantický výtrysk blesku z Portorika

Uznání a copyright videa: Frankie Lucena

Už jste někdy viděli gigantický výtrysk? Jsou velice vzácné, ale nesmírně silné. Gigantické výtrysky jsou druhem bleskového výboje, které byly zdokumentovány teprve v tomto století a nastávají mezi některými bouřkami a zemskou ionosférou vysoko nad nimi. Nahoře je jeden takový výtrysk, který minulý týden zachytila kamera pro sledování blesků a meteorů na ostrově Puerto Rico, USA. Výtrysk je vidět ve falešné barvě, obarvený z černobílého záznamu a rozšířil se snad o 70 kilometrů za méně než sekundu. Gigantické výtrysky se velice liší od běžných blesků mezi mraky nebo mezi mrakem a zemí. Spodní část gigantických výtrysků vypadá podobně, jako u jiného typu blesku z mraku nahoru zvaného modrý výtrysk, zatímco horní část se podobá rudým skřítkům v horní atmosféře. Ačkoli mechanismus gigantických výtrysků a co je vyvolává je předmětem výzkumu, tak je zřejmé, že výtrysky snižují nerovnováhu nábojů mezi různými částmi zemské atmosféry. Dobrým způsobem pátrání po gigantických výtryscích je sledovat silné, ale vzdálené bouřky z jasných míst.

Téměř v hyperprostoru: Generátor náhodných APODů.

Seznam odkazů v popisu

  1. Wikipedia: Upper-atmospheric_lightning#Gigantic_jets
  2. APOD: 2019-12-04 Elektrická noc
  3. NASA: 10 Things to Know About the Ionosphere
  4. SpaceWeatherGallery.com: Impressive Gigantic Jet Plasma Event
  5. Wikipedia: Puerto_Rico
  6. Youtu.be: Puerto Rico in 4k - (Drone Highlights)
  7. Wikipedia: United_States_of_America
  8. Wikipedia: Black_and_white
  9. APOD: 2016-08-23 Gigantic Jet Lightning over China
  10. APOD: 2021-05-24 Zatmění s blesky z Kozí planety
  11. RealClearScience.com: What Causes Earth's Rare and Mysterious Gigantic Jets?
  12. NASA: Bolts of Blue
  13. Wikipedia: Upper-atmospheric_lightning#Blue_jets
  14. APOD: 2021-01-04 Blýskání skřítků 100 tisíc krát za sekundu
  15. Wikipedia: Upper-atmospheric_lightning
  16. APOD: 2006-08-14 Kosmické záření z vnějšího prostoru
  17. Pixabay.com: Foto: Kočička :-)
  18. NASA: What is Earth’s atmosphere?
  19. Harvard.edu: Occurrence Conditions for Gigantic Jets Connecting the Thundercloud and the Ionosphere
  20. APOD: 2013-11-10 Kometa mezi ohňostroji a blýskáním

Autoři a správci: Robert Nemiroff (MTU) & Jerry Bonnell (UMCP); český překlad Josef Chlachula
NASA Official: Phillip Newman Specific rights apply. NASA Web Privacy Policy and Important Notices
A service of: ASD at NASA / GSFC & Michigan Tech. U.


Odkaz na originální APOD

Štítky: Blesk, Obří výtrysk, Puerto Rico

39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »