Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  12. říjen 2021

Astronomický snímek dne (APOD) - 12. říjen 2021

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Bolid nad jezerem Louise

Uznání a copyright: Hao Qin

Co dělá meteor bolidem? Všichni se shodují na tom, že bolid je výjimečně jasný meteor. Mezinárodní astronomická unie definuje bolidy jako meteory o zdánlivé magnitudě jasnější než -4, což zhruba znamená, že mají vyšší jasnost než je jasnost kterékoliv planety a jsou tedy dostatečně jasné na to, aby vrhaly stín, kterého si člověk může všimnout. Na snímku oblohy s dlouhou expozicí je náhodou zachycen nejjasnější meteor, jaký jeho astrofotograf vůbec kdy viděl. Bolid je zřetelně se rozpadající kosmický kámen, který vytváří stopu tak jasnou, že počátkem měsíce na dvě sekundy změnila noc na den. Jasnost bolidu na snímku byla uměle potlačena, aby mohlo v popředí vyniknout jezero Louise v provincii Alberta v Kanadě. I když jsou bolidy celkem vzácné, tak dost lidí mělo to štěstí je spatřit. Pokud někdy bolid uvidíte, tak ho můžete nahlásit. Pokud takový bolid zachytí více lidí, tak je možné zpátky vystopovat jeho dráhu ve Sluneční soustavě až k tělesu, které ho vymrštilo.
Poznámka překladatele: V Česku můžete jasné meteory nahlásit na stránkách Astronomického ústavu ČAV.

Seznam odkazů v popisu

  1. APOD: 2017-12-25 Bolid v Arktidě
  2. IAU.org: About the IAU
  3. IAU.org: Meteors & Meteorites: The IAU Definitions of Meteor Terms
  4. Wikipedia: Apparent_magnitude
  5. NASA: Meteors & Meteorites
  6. APOD: 2021-03-15 Světlo a zvuk bolidu
  7. APOD: 2013-02-18 Velký ruský meteor 2013
  8. NASA: Fireball and Bolide Data
  9. Youtu.be: Best Drone Video in 4K || Banff National Park || canada
  10. Wikipedia: Alberta
  11. Wikipedia: Canada
  12. APOD: 2013-02-09 Velké procesí bolidů roku 1913
  13. PinImg.com: Foto: Překvapená kočička :-)
  14. Imo.net: Fireball over Adriatic Sea on August 18
  15. NASA: NASA’s All Sky Fireball Network
  16. APOD: 2009-05-11 Původ 40 tisíců meteorů na celé obloze
  17. NASA: Solar System Exploration
  18. APOD: 2020-09-16 Planetka Bennu vyvrhla štěrk

Štítky: Bolid, Meteor, Alberta


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »