< >
Zobrazit fotku v originálním rozlišení v nové záložce

Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  21. únor 2022

Astronomický snímek dne (APOD) - 21. únor 2022

Roztáhnout stránkuZúžit stránku
předchozínásledující

Spirální galaxie s příčkou NGC 6217

Uznání: NASA, ESA, and the Hubble SM4 ERO Team

Hodně spirálních galaxií má ve svém středu příčku. Dokonce i u naší vlastní Galaxie Mléčné dráhy se předpokládá skromná centrální příčka. Spirální galaxii s výraznou příčkou NGC 6217 zde v roce 2009 zachytila kamera ACS (Advanced Camera for Surveys) družicového Hubblova kosmického dalekohledu. Jsou zde vidět tmavé filamentární pásy prachu, mladé hvězdokupy modrých hvězd, červené emisní mlhoviny zářícího vodíku, dlouhá příčka hvězd přes střed a jasné aktivní jádro nejspíše se superhmotnou černou dírou. NGC 6217 měří asi 30 000 světelných roků a nachází se v souhvězdí Malé medvědice (Ursa Minor) ve vzdálenosti asi 60 milionů světelných roků.

APOD ve světových jazycích: arabsky, bulharsky, katalánsky, čínsky (Peking), čínsky (Taiwan), chorvatsky, česky, holandsky, francouzsky, francouzsky (Kanada), německy, hebrejsky, indonézsky, japonsky, korejsky, černohorsky, polsky, rusky, srbsky, slovinsky, španělsky, tajwansky, turecky, turecky a ukrajinsky.

Seznam odkazů v popisu

  1. NASA: The Milky Way Galaxy
  2. APOD: 2005-08-25 Spirála Mléčné dráhy s příčkou
  3. ESAHubble.org: Barred spiral galaxy NGC 6217
  4. NASA: Hubble Space Telescope – Advanced Camera for Surveys
  5. Wikipedia: Hubble_Space_Telescope
  6. APOD: 2020-02-22 Centrální Centaurus A
  7. APOD: Open Clusters
  8. APOD: Emission Nebulae
  9. IstockPhoto.com: Foto: Skákající kočka :-)
  10. Wikipedia: Active_galactic_nucleus
  11. NASA: Black Holes and Neutron Stars
  12. Harvard.edu: A possible X-ray jet from the starburst galaxy NGC 6217
  13. Harvard.edu: Chandra: Note on Cosmic Distances
  14. Youtu.be: Ursa Major and Ursa Minor
  15. Wikipedia: Ursa_Minor

Autoři a správci: Robert Nemiroff (MTU) & Jerry Bonnell (UMCP); český překlad Josef Chlachula
NASA Official: Phillip Newman Specific rights apply. NASA Web Privacy Policy and Important Notices
A service of: ASD at NASA / GSFC & Michigan Tech. U.


Odkaz na originální APOD

Náhodný APOD
Štítky: Spirální galaxie, NGC 6217, Barred galaxy

39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »