Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  01. březen 2022

Astronomický snímek dne (APOD) - 01. březen 2022

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Zápas dvou pásů za noci

Uznání a copyright: Jeff Dai (TWAN)

Co jsou ty dva pásy na obloze? Pás, který je běžněji vidět je ten vpravo a jedná se o centrální pás naší Galaxie Mléčné dráhy. Naše Slunce obíhá v disku této spirální galaxie, takže se zevnitř tento disk jeví jako pás o srovnatelné jasnosti kolem celé oblohy. Pás Mléčné dráhy se dá vidět celý rok, pokud jste mimo světla měst. Méně běžný je ten pás zvířetníkového světla vlevo, slunečního světla odraženého od částic, které v naší Sluneční soustavě obíhají Slunce. Zvířetníkové světlo je nejjasnější u Slunce a tak je nejlépe vidět těsně před východem Slunce nebo těsně po západu. Za některých večerů na severu, zvláště v březnu a dubnu, může být stuha zvířetníkového světla docela výrazná. Teprve v tomto století se zjistilo, že zvířetníkový prach většinou vyvrhly komety, které prošly blízko Jupiteru. Oba pásy mohou být na obloze vidět vedle sebe pouze v jistých obdobích roku, jako v tomto případě. Na snímku pořízeném koncem ledna nad zamrzlým jezerem Kanding v čínské provincii Sichuan je též Galaxie v Andromedě a meteor.

Seznam odkazů v popisu

  1. NASA: The Milky Way Galaxy
  2. NASA: Sun - Our Star
  3. APOD: 2017-09-17 Jasná spirální galaxie M81
  4. APOD: 2017-03-28 Král křídel Hoodoo pod Mléčnou dráhou
  5. APOD: 2011-07-10 Pás Mléčné dráhy
  6. PetaPixel.com: How Light Pollution Changes Our View of the Orion Constellation
  7. APOD: 2020-04-08 Venkovská versus městská obloha
  8. Wikipedia: Zodiacal_light
  9. APOD: 2007-09-25 Zvířetníkové světlo a falešný úsvit
  10. APOD: 2004-08-25 Zvířetníkové světlo a falešný úsvit
  11. Harvard.edu: Cometary Origin of the Zodiacal Cloud and Carbonaceous Micrometeorites. Implications for Hot Debris Disks
  12. APOD: 2018-02-26 Průlet kolem Jupiteru
  13. TWANight.org: Dueling Lights
  14. Youtu.be: This is Kangding , Sichuan. A city you will love!
  15. Wikipedia: China
  16. Wikipedia: Sichuan
  17. APOD: 2022-01-19 M31: Galaxie v Andromedě

Štítky: Zvířetníkové světlo, Mléčná dráha, M31


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »