< >
Zobrazit fotku v originálním rozlišení v nové záložce

Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  08. březen 2023

Astronomický snímek dne (APOD) - 08. březen 2023

Roztáhnout stránkuZúžit stránku
předchozínásledující

Jas umělého osvětlení noční oblohy

Uznání: Data: JPSS Satellites; Processing: David J. Lorenz

Kam se poděly všechny slabé hvězdy? Z mnoha míst na Zemi a hlavně z velkých měst se noční obloha smrskla z fascinující podívané na tisíce hvězd na difuzní záři s několika hvězdami. Tato mapa představuje poměrné světelné znečištění na celé Zemi. Příčinou znečištění je umělé světlo, které se odráží od molekul a aerosolů v atmosféře. Například části východních Spojených států a západní Evropy zbarvené do červena mají umělou záři noční oblohy více než desetinásobnou oproti přirozené obloze. V oblastech označených oranžovou nebo červenou barvou není centrální pás naší Galaxie Mléčné dráhy vůbec vidět. Mezinárodní asociace temné oblohy (International Dark Sky Association - IDA) doporučuje běžné typy svítidel, které oblohu světelně znečišťují poměrně málo.

Rozsviťte si vlastní noční oblohu: Generátor náhodných APODů

Seznam odkazů v popisu

  1. NASA: Earth
  2. APOD: 2001-01-10 Podívejte se na otáčení oblohy
  3. CalTech.edu: How many stars can you see at night?
  4. APOD: 2020-04-08 Venkovská versus městská obloha
  5. Wikimedia: File:World light pollution.jpg
  6. DarkSky.org: Light Pollution
  7. APOD: 2022-02-13 Země v noci
  8. Wikipedia: Molecule
  9. NASA: Atmospheric Aerosols: What Are They, and Why Are They So Important?
  10. CIA.gov: United States
  11. Wikipedia: Western_Europe
  12. Wikipedia: File:Western_Europe.ogv
  13. Lightpollution.it: Maps of Artificial Night Sky Brightness
  14. APOD: 2007-09-30 Pás Mléčné dráhy
  15. StaticFlickr.com: Foto: Strakatá kočka :-)
  16. DarkSky.org: International Dark Sky Association
  17. DarkSky.org: Find Dark Sky Friendly Lighting
  18. NASA: Light Pollution Resources from NSN

Autoři a správci: Robert Nemiroff (MTU) & Jerry Bonnell (UMCP); český překlad Josef Chlachula
NASA Official: Phillip Newman Specific rights apply. NASA Web Privacy Policy and Important Notices
A service of: ASD at NASA / GSFC & Michigan Tech. U.


Odkaz na originální APOD

Štítky: Noční obloha, Země, Light pollution

39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »