Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  07. březen 2023

Astronomický snímek dne (APOD) - 07. březen 2023

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Hluboké pole: Velké Magellanovo mračno

Uznání a copyright: Yuri Beletsky (Carnegie Las Campanas Observatory, TWAN)

Je to spirální galaxie? Ne. Jedná se o Velké Magellanovo mračno (LMC), největší satelitní galaxii naší vlastní Mléčné dráhy. Pro svůj chaotický vzhled se LMC klasifikuje jako trpasličí nepravidelná galaxie. Na této hluboké a širokoúhlé expozici je však vidět celý rozsah LMC. Na delších expozicích LMC začíná připomínat spirální galaxii s příčkou. Velké Magellanovo mračno je jen asi 180 000 světelných roků daleko v souhvězdí Mečouna [či Zlaka nachového?] (Dorado). LMC měří asi 15 000 světelných roků a nachází se tam dosud nejjasnější a nejbližší supernova moderní doby SN1987A. LMC se spolu s Malým Magellanovým mračnem (SMC) dá vidět na jižní polokouli Země pouhým okem.

Vaše nebeské překvapení: Jaký byl APOD na den vašeho narození? (po roce 1995)

Seznam odkazů v popisu

  1. Wikipedia: File:M101_hires_STScI-PRC2006-10a.jpg
  2. APOD: 2006-05-10 Velké Magellanovo mračno
  3. NASA: What Is a Satellite Galaxy?
  4. AtlasOfTheUniverse.com: The Universe within 50000 Light Years - The Milky Way Galaxy
  5. APOD: 2018-05-16 Rotace Velkého Magellanova mračna
  6. Wikipedia: Large_Magellanic_Cloud
  7. UA.edu: Galaxy Classification
  8. Wikipedia: Irregular_galaxy
  9. APOD: 2006-05-18 Hra skořápky v LMC
  10. APOD: 2006-09-04 Velké Magellanovo mračno infračerveně
  11. APOD: 2006-08-27 Spirální galaxie s příčkou NGC 1300
  12. APOD: 2007-03-30 Tři galaxie a kometa
  13. Harvard.edu: Chandra: Note on Cosmic Distances
  14. Wikipedia: Coryphaena
  15. Wikipedia: Dorado
  16. NASA: What Is a Supernova?
  17. NASA: The Dawn of a New Era for Supernova 1987a
  18. APOD: 2023-02-11 Magellanova mračna nad Chile
  19. APOD: 2021-01-05 Malé Magellanovo mračno
  20. APOD: 2006-08-06 Obloha nad Cerro Tololo

Štítky: Galaxie, Lmc, Deep field


39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »