Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  02. duben 2025

Astronomický snímek dne (APOD) - 02. duben 2025

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Jupiter a prstenec infra4erveně z Webba

Uznání: NASA, ESA, CSA, STScI; Processing & License: Judy Schmidt

Proč má Jupiter prstence? Hlavní prstenec Jupiteru objevila v roce 1979 prolétající sonda NASA Voyager 1, ale jeho původ byl tehdy záhadou. Údaje ze sondy NASA Galileo, která v letech 1995 až 2003 obíhala kolem Jupiteru však potvrdily hypotézu, že tento prstenec vznikl dopadem meteoroidů na malé blízké měsíce. Například když malý meteoroid narazí do měsíčku Metis, zavrtá se do něho, vypaří se a vymrští horninu a prach na dráhu kolem Jupiteru. Na snímku Jupiteru v infračerveném světle pořízeném Kosmickým dalekohledem Jamese Webba je vidět nejen Jupiter a jeho oblaka, ale i tento prstenec. Vpravo je vidět poměrně světlá Velká rudá skvrna (Great Red Spot - GRS), vlevo je uprostřed difrakčních paprsků měsíc Europa a vedle GRS je stín Europy. Některým útvarům na snímku zatím nerozumíme, včetně zdánlivě oddělené vrstvy mraků na pravém okraji Jupiteru.

Nebeské překvapení: Jaký snímek měl APOD v den vašich narozenin (po roce 1995)?

Seznam odkazů v popisu

  1. Wikipedia: Rings_of_Jupiter#Main_ring
  2. NASA: Voyager - Interstellar Messengers
  3. NASA: Galileo changed the way we look at our solar system
  4. APOD: 2012-06-17 Jupiterovy prstence
  5. NASA: JPL: Best images yet of Thebe, Amalthea and Metis
  6. APOD: 2018-02-21 Jupiter infračerveně z Hubbla
  7. Flickr.com: Judy Schmidt: JWST Jupiter
  8. NASA: Infrared Waves
  9. NASA: James Webb Space Telescope
  10. NASA: Webb Images of Jupiter and More Now Available In Commissioning Data
  11. APOD: 2020-10-19 Let nad Jupiterem blízko Velké rudé skvrny
  12. Wikipedia: Diffraction_spike
  13. NASA: Europa
  14. Wikipedia: Great_Red_Spot
  15. APOD: 2022-07-17 Europa a Jupiter z Voyageru 1
  16. Twitter: Judy Schmidt: If anyone knows what that extra outline on the eastern limb is, type it up. I got nothin'. Not even sure if artifact or real.

Štítky: Jupiter, Ring, Jwst


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »