Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  13. září 2020

Astronomický snímek dne (APOD) - 13. září 2020

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

M2 9: Křídla Motýlí mlhoviny

Image Credit: Hubble Legacy Archive, NASA, ESA - Processing: Judy Schmidt

Jsou hvězdy více ceněny pro své umění až poté co zemřou? Hvězdy obvykle vytvářejí tu nejvíc uměleckou podívanou právě když umírají. V případě hvězd s nízkou hmotností jako je naše Slunce a zde zobrazená M2-9 jsou hvězdy, které se transformují z normálních hvězd na bílé trpaslíky odhazováním svých vnějších plynových obálek. Rozpínající se plyn často vytváří impozantní podívanou zvanou planetární mlhovina, která postupně během tisíců let slábne. Planetární mlhovina M2-9 vzdálená 2100 světelných let je vidět v reprezentativních barvách a má křídla, která vypovídají podivný, ale zatím neukončený příběh. Dvě hvězdy uvnitř ve středu plynového disku kolem sebe obíhají na dráze 10 krát větší, než má Pluto. Vyvržená obálka umírající hvězdy proráží z disku a vytváří bipolární vzhled. O fyzikálních procesech, které planetární mlhoviny způsobují, včetně jejich tvaru, zůstává mnoho neznámého.
Oprava: Na nepřeloženou část upozornil Petr Zoufalý.

Téměř v hyperprostoru: Generátor náhodných APODů.

Seznam odkazů v popisu

  1. NASA: Sun - Our Star
  2. Flickr.com: geckzilla photo stream
  3. NASA: Stars
  4. APOD: 2000-09-10 Chládnutí bílých trpaslíků
  5. Wikipedia: Planetary_nebula
  6. APOD: Planetary Nebulae
  7. Harvard.edu: The evolution of M 2-9 from 2000 to 2010
  8. Harvard.edu: Chandra: Note on Cosmic Distances
  9. Pinimg.com: Foto: Jen ocásky pejsků :-)
  10. APOD: 1997-02-19 Mizar Binary Star
  11. APOD: 2019-09-10 Pluto v opravdových barvách
  12. Youtube.com: Planetary Nebula Survey
  13. NASA: Living With a Star Program
  14. APOD: 2006-06-06 NGC 6164: Bipolární emisní mlhovina
  15. NOAO.edu: A Planetary Nebula Sampler

Štítky: Planetární mlhovina, M2-9, Hubble


39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »