Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  25. říjen 2020

Astronomický snímek dne (APOD) - 25. říjen 2020

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Temná hmota v simulovaném vesmíru

Uznání ilustrace a copyright Tom Abel & Ralf Kaehler (KIPAC, SLAC), AMNH

Straší v našem vesmíru? Podle této mapy temné hmoty to tak může vypadat. Proč galaxie rotují tak rychle, proč galaxie obíhají kupy tak rychle, proč gravitační čočky ohýbají světlo tak silně a proč je viditelná hmota distribuovaná tak jak je v místním vesmíru a na kosmickém záření mikrovlnného pozadí, se dnes především vysvětluje gravitací neviditelné temné hmoty. Obrázek pochází z minulého kosmického programu Temný vesmír Haydenova planetária z Amerického muzea přírodní historie a ukazuje jeden příklad, jak všudepřítomná temná hmota může ovlivňovat náš vesmír. Obraz je z podrobné počítačové simulace a celým vesmírem se táhnou jak pavučina černé komplexní filamenty temné hmoty, zatímco poměrně řídké hrudky dobře známé baryonické hmoty jsou vidět oranžové. Takové simulace astronomickým pozorováním dobře statisticky odpovídají. Co je možná trochu děsivé, že docela podivná temná hmota v neznámé formě se už nadále nepovažuje za podivný zdroj gravitace ve vesmíru. Tato čest nyní patří temné energii, uniformějšímu zdroji odpuzující gravitace, která zdá se dominuje rozpínání celého vesmíru.

Seznam odkazů v popisu

  1. NASA: What Is Dark Matter?
  2. Harvard.edu: Chandra: Dark Matter
  3. Arizona.edu: Dark Matter: another basic part of galaxies!!
  4. Medium.com: Galaxy clusters prove dark matter’s existence
  5. LSST.org: Gravitational lensing
  6. APOD: 2014-05-12 Simulace Vesmíru od Illustrisu
  7. Berkeley.edu: MODELS OF STRUCTURE FORMATION
  8. Uchicago.edu: Dark Matter Density
  9. APOD: 2013-03-25 Planck zmapoval mikrovlnné pozadí
  10. AMNH.org: Dark Universe
  11. AMNH.org: Hayden Planetarium
  12. AMNH.org: American Museum of Natural History
  13. Youtube.com: Dark Matter
  14. APOD: 2011-10-03 Video temné hmoty ze simulace Bolshoi
  15. BadSpiderBites.com: Giant Spider Webs
  16. Wikipedia: Baryon
  17. Stanford.edu: RALF KÄHLER - VISUALIZATIONS: DARK MATTER & LARGE SCALE STRUCTURES
  18. Wikipedia: Dark_matter
  19. Home.cern: Dark matter
  20. Harvard.edu: Adventures in Friedmann cosmology: A detailed expansion of the cosmological Friedmann equations
  21. NASA: Dark Energy, Dark Matter
  22. PreposterousUniverse.com: Why Does Dark Energy Make the Universe Accelerate?

Štítky: Temní hmota, Vesmír, Kosmologie


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »