Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  23. leden 2021

Astronomický snímek dne (APOD) - 23. leden 2021

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Recyklování Cassiopeia A

Uznání: X-ray - NASA, CXC, SAO; Optical - NASA,STScI

Hmotné hvězdy v naší Galaxii Mléčné dráze žijí okázalé životy. Po kolapsu z ohromných kosmických mračen se zažehne jejich nukleární výheň a v jejich jádrech vznikají těžší prvky. Obohacený materiál je po několika miliónech let vyvržen zpět do mezihvězdného prostoru, kde zase znova začíná vznik hvězd. Příkladem takové závěrečné fáze životního cyklu hvězdy je rozpínající se mračno trosek známé jako Cassiopeia A. Světlo z exploze, která tento zbytek supernovy vytvořila, bylo na pozemské obloze poprvé vidět asi před 350 lety, i když světlu trvalo asi 11 000 roků, než k nám dolétlo. Obraz ve falešných barvách z rentgenových a optických obrazových dat z rentgenové observatoře Chandra a z Hubblova kosmického dalekohledu ve zbytku supernovy ukazuje stále horké filamenty a uzlíky. Zbytek Cassiopeia A měří ve své odhadované vzdálenosti asi 30 světelných roků. Vysokoenergetická rentgenová emise ze specifických prvků má barevné kódování křemíku do červené, síry do žluté, vápníku do zelené a železa do fialové barvy, aby astronomům pomohla zkoumat recyklaci hvězdného materiálu v naší Galaxii. Vnější, stále se rozpínající rázová vlna je vidět modře. Jasná skvrna ve středu je neutronová hvězda, neuvěřitelně hustý, zkolabovaný pozůstatek hmotného jádra hvězdy.

Seznam odkazů v popisu

  1. APOD: 2019-08-01 Prvky po supernově
  2. SEDS.org: Cassiopeia A and Supernova 1680 or 1667
  3. NASA: The Latest Look at "First Light" from Chandra
  4. arXiv.org: A Chandra X-ray Survey of Ejecta in the Cassiopeia A Supernova Remnant
  5. APOD: 2017-11-19 NGC 7822: Hvězdy a prachové pilíře infračerveně
  6. APOD: 2017-05-01 Chládnoucí neutronová hvězda

Štítky: Stellar life cycle, Zbytek supernovy, Cas A, Hvězdný vývoj, Massive star, Rentgenové paprsky


39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »