Články

Vyhledávání v článcích

15.08.2001 00:00 Pavel Koten Kosmonautika

Výškový rekord pro Helios

Experimentální letounu Helios poháněný pouze sluneční energií dosáhl v průběhu pondělního letu rekordní výšky 29,4 km. Překonal tak svého předchůdce letoun Pathfinder a také dosavadní rekordní let tryskového letadla SR-71. Výš se dostaly už jenom letadla poháněná raketovými motory. Helios připomíná jedno velké křídlo o rozpětí 75 metrů, pokryté 62 000 slunečními články. Ty jsou schopny generovat až 40 kW elektrické energiem jenž pohání 14 motorů. V současnosti umožňují baterie akumulovat přebytek energie pouze pro několik hodin trvající noční let, ale v blízké budoucnosti už bude schopen letoun nepřetržitého letu trvajícího i několik měsíců. Využití jako levná náhrada telekomunikačních družic je na místě. Nabízí se i řada dalších aplikací, například pro dálkový průzkum Země, sledování počasí, vývoje hurikánů, sopek, úrody, přírodních zdrojů a v mnoha dalších oborech. Rovněž pro armádu je takový letoun velmi zajímavý, protože je to v podstatě letoun neviditelný, který není možno zachytit radarem. Cena prototypu přitom činí pouhých 15 miliónů dolarů. Za ideálních podmínek by měl být Helios schopný dosáhnout výšky až 31,4 km nad povrchem a pohybovat se zde rychlostí až 300 km/hod.
Zdroj: Space.Com ze dne 14. srpna
PK

13.08.2001 00:00 Pavel Koten Kosmonautika

Nová posádka kosmické stanice

Velitel Scott Horowitz a pilot Frederick Sturckow dovedli po dvou dnech stíhání americký raketoplán Discovery letící s označení STS-105 k Mezinárodní kosmické stanici (ISS). Hlavním cílem této výpravy je výměna stálé posádky kosmické stanice. Po pěti měsících strávených na její palubě se zpět na Zemi vrátí druhá posádka ve složení Jurij Usašev, James Voss a Susan Helms a nahradí ji třetí posádka, kterou tvoří Frank Culbertson, Vladimír Dežurov a Michail Tjurin. Raketoplán dále přivezl čtyři tuny nákladu, mj. čerstvé potraviny, oděvy a další vybavení pro kosmickou stanici. Dalších 750 kg přístrojů a zařízení bude umístěno na vnější plášť kosmické stanice v průběhu dvou výstupů do volného prostoru, které provedou astronauté Daniel Barry a Patrick Forrester. Raketoplán také přivezl nový řídící počítač, který nahradí C&C-1, jeden z trojice současně užívaných počítačů. Střídaná posádka vícekrát čelila problémům s těmito počítači, naposledy minulý týden, kdy právě C&C-1 nebyl schopen přístupu k harddisku. Výprava, která začala 10. srpna, by měla podle plánu trvat do 22. srpna. Druhá posádka stráví ve vesmíru celkem 167 dnů. Novou posádku čeká řada experimentů a také několik příletů ruských nákladních lodí, kosmické lodě Sojuz a připojení ruského přistávacího modulu.
Zdroj: Spaceflight Now ze dne 12. srpna
PK

31.07.2001 00:00 Pavel Koten Sluneční soustava

Nalezly Vikingy život na Marsu?

Před několika dny tomu bylo 25 let od přistání první z dvojice sond Viking na Marsu. Jak známo, oba landery vysazené v různých částech povrchu planety provedly též analýzu vzorků půdy a hledaly přítomnost života. Dosud se předpokládalo, že žádné stopy života nebyly nalezeny. K jiným zavěrům nyní dospěl Joseph Miller, vědec z University of Southern California. Nová analýza dat pořízených landery přináší důkazy pro možnou existenci života na Rudé planetě. Jeden z experimentů na palubě sond obsahoval živnou směs obohacenou radioaktivním uhlíkem. Po smíchání se vzorkem půdy planety obsahujícím případné živé organismy měly tyto organismy onu živnou směs konzumovat a jejich metabolismus uvolňovat do okolí radioaktivní plyn. K jeho detekci skutečně došlo, ovšem závěry se neztotožňovaly se závěry dalších experimentů a vědci usoudili, že byla způsobena vysoce reaktivními, neorganickými sloučeninami vyskytujícími se v půdě. Joseph Miller ovšem zaznamenal fluktuace v těchto detekcích shodné s trváním dne na Marsu (tedy 24,66 hod.), což nebylo při původní analýze zjištěno. Navíc se opakovaly v průběhu devíti týdnů, což vylučuje výše zmíněné sloučeniny, které jsou rychle rozloženy. Autor je přesvědčen, že na 90% je zde důkaz o existenci života.
Zdroj: Spaceflight Now ze dne 29. července
PK

27.07.2001 00:00 Pavel Koten Vzdálený vesmír

Pohled do nitra mlhoviny 30 Doradus

Nově zveřejněný snímek pořízený Hubbleovým kosmickým dalekohledem (HST) zachycuje panoramatický portrét rozsáhlé oblasti prachu a plynu v mlhovině 30 Doradus, kde v současnosti vznikají tisíce nových hvězd. Obrázek byl poskládán z pěti snímků pořízených za použití několika barevných filtrů, které umožňují zvýraznit důležité detaily. Je na něm pokryta oblast 200 x 150 sv. r. Mlhovina 30 Doradus se nalézá ve Velkém Magellanově mračnu, sousední galaxie, která leží ve vzdálenosti 170 000 sv. r. Už dříve HST objevil v centrální hvězdokupě R136 řadu extrémně hmotných hvězd, které mají hmotnosti až stokrát větší než naše Slunce a jsou desetkrát žhavější. Tyto hvězdy vytvářejí mohutný hvězdný vítr, který stlačuje prach a plyn v okolí hvězdokupy. Tato oblaka kolabují a vzniká zde nová generace hvězd. Některé z nově vzniklých hvězd jsou uschovány ve "sloupech stvoření", útvarech z prachu a plynu, které byly vytvarovány zářením a hvězdným větrem. Tyto sloupy jsou orientovány směrem k centru hvězdokupy a každý z nich je dlouhý několik sv. r. HST zaznamenal i trojici hvězd, které se právě "vyklubaly" z mateřského oblaku. Tyto hvězdy jsou staré pouze několik set tisíc let.
Zdroj: STScI Press Release Image ze dne 26. července
PK

24.07.2001 00:00 Pavel Koten Vzdálený vesmír

Chybí v jádře M33 černá díra?

Tým vědců z Rudgers University pozoroval blízkou spirální galaxii M33 pomocí HST a zjistil, že v jádře této galaxie buď zcela chybí superhmotná černá díra nebo je jen velmi malá. Horní limit pro hmotnost této díry 3000 hmotností Slunce je hranicí danou možnostmi pozorování. Superhmotné černé díry v jádrech galaxií jsou zcela běžnou záležitostí a naopak se dosud nenašla galaxie, která by takový objekt ve centrální oblasti neměla. Galaxie M33 ležící ve vzdálenosti 3 miliónů sv. r. by byla prvním případem galaxie bez superhmotné černé díry. Ovšem i v případě existence černé díry pod hmotnostním limitem by stala poměrně unikátním případem. Nejmenší známá superhmotná černá díra byla zatím nalezena v naší Galaxii. Ale i ta je o celé tři řády hmotnější, protože její hmotnost činí 3 milióny hmotností naší hvězdy. Superhmotné černé díry vznikly v jádrech galaxií pravděpodobně krátce po Velkém třesku zhroucením rozsáhlých plynných oblaků či hvězdokup obsahujících obrovské množství hvězd. Jsou tak klíčem k pochopení velmi ranného vývoje vesmíru. Autoři (ne-)objevu podobného objektu v galaxii M33 věří, že získají další pozorovací čas na HST a budou moci ověřit existenci či neexistenci černé díry v jádře této galaxie.
Zdroj: SpaceflightNow.com ze dne 23. července
PK

23.07.2001 00:00 Pavel Koten Kosmonautika

Test sluneční plachetnice se nezdařil

Upravená mezikontinentální raketa Volna startující z ruské ponorky Ryazan z Barentsova moře vynesla v pátek na oběžnou dráhu experimentální družici Cosmos-1. Tuto družici chtěla The Planetary Society využít k otestování rozvinutí slunečních plachet, které by v budoucnosti mohly být použity při pohonu kosmických lodí. Po oddělení družice od nosné rakety měly být rozvinuty dvě lopatky tvořící tuto plachtu. Podle plánu k tomu mělo dojít ve výšce 400 km nad povrchem. Rozvinutí plachty měly za úkol sledovat kamery na palubě družice. Jelikož se jednalo pouze o suborbitální let, plachta by byla po 7 minutách odhozena a pouzdro se záznamy kamer se mělo vrátit zpět na povrch. Bohužel vlivem závady na nosné raketě nedošlo k oddělení družice od třetího stupně rakety a experiment neproběhl. Družice i s připojeným třetím stupněm dopadla zpět na povrch a nejspíše byla zničena. Trosky se v oblasti Kamčatky nepodařilo dosud nalézt. V rámci projektu měla být na podzim letošního roku vypuštěna další družice, která by už měla 8dílnou plachtu, přičemž natáčením jednotlivých lopatek by bylo možno s ní manévrovat. Cílem experimentu je dokázat použitelnost této technologie pro meziplanetární lety. Kosmická loď vybavená těmito plachtami je poháněna tlakem slunečního záření.
Zdroj: Planetary Society
PK

17.07.2001 00:00 Pavel Koten Sluneční soustava

Obří prachová bouře na Marsu

Na Marsu v současné době zuří obří prachová bouře, největší za posledních 25 let. A stále ještě roste. Začala nevinně před třemi týdny jako malý prachový oblak uvnitř hluboké pánve Hellas Basin. Zpočátku se týkala jenom této oblasti, změna nastala 27. července. Tehdy bouře doslova explodovala a velmi rychle začala růst a zasahovat větší a větší území. V současné době pokrývá už většinu povrchu planety a je natolik rozsáhlá, že je možné ji ze zemského povrchu sledovat i středně velkými amatérskými dalekohledy. Podle měření přístroje TES (Thermal Emission Spectrometer) na palubě sondy Mars Global Surveyor způsobila bouře nárust teploty atmosféry Marsu o neuvěřitelných 30 stupňů Celsia. V současnosti není přesně známo, jakým způsobem prachové bouře na Marsu vznikají. Jedno z možných vysvětlení předpokládá, že prach v atmosféře pohlcuje sluneční záření a ohřívá atmosféru v nejbližším okolí. Přesun teplého vzduchu do oblastí vzduchu chladnějšího poté způsobuje vznik větru, který zvedá do atmosféry další prach usazený na povrchu. A tento prach přispívá k dalšímu ohřevu atmosféry. Prachové bouře vznikají nejčastěji po průchodu planety perihelem dráhy. Ovšem tato bouře vznikla extrémně brzy po tomto okamžiku a na základě toho astronomové odhadují, že nyní čeká Mars větší množství obřích prachových bouří.
Zdroj: Science@NASA ze dne 16. července
PK

16.07.2001 00:00 Pavel Koten Hvězdy

Voda v okolí hvězdy CW Leonis

První důkazy přítomnosti vody v jiném planetárním systému než je naše Sluneční soustava získala družice Submillimeter Wave Astronomy Satellite (SWAS). Družice nalezla oblak vodní páry v okolí hvězdy IRC+10216 (CW Leo). Tato hvězda je bohatá na uhlík, který daleko převyšuje množství kyslíku. Astronomové by zde očekávali, že všechny atomy kyslíku budou vázány s uhlíkem ve formě oxidu uhelnatého. Nejpřijatelnějším vysvětlením přítomnosti oblaku vodní páry je odpaření obrovského množství komet. Několik miliard komet nacházejících se ve vzdálenostech 75 až 300 AU od centrální hvězdy by bylo potřeba ke vzniku takového oblaku vodní páry. Zdá se to moc, ale srovnatelnou celkovou hmotnost mají komety v Kuiperově pásu, který se nachází za dráhou Neptuna ve Sluneční soustavě. Hvězda CW Leo byla hvězdou hlavní posloupnosti jako je Slunce a na konci jejího života se z ní stal obr. Vysoká svítivost tohoto obra vedla k odpaření kometárního oblaku. Podobný osud čeká za miliardy let i naše Slunce. Až se z něj stane obr, budou odpařena všechna ledová tělesa až daleko za dráhu Neptuna. Zánik hvězdy vzdálené 500 sv. r. nám tedy poskytl možnost poprvé sledovat výskyt vody v jiné planetární soustavě.
Zdroj: NASA Press release 01-140 ze dne 11. července
PK

13.07.2001 00:00 Pavel Koten Kosmonautika

Atlantis veze "dveře" kosmické stanice

Raketoplán Atlantis odstartoval včera v 11:04 LSEČ z kosmodromu Cap Canaveral na další výpravu věnovanou budování Mezinárodní kosmické stanice ISS. Kromě pětičlené posádky, kterou tvoří velitel Steve Lindsey (třetí let), pilot Charlie Hobaugh (letí poprvé) a specialisté Janet Kavandi (potřetí), Jim Reilly (podruhé) a Mike Gernhardt (počtvrté), veze na palubě další modul kosmické stanice. Jedná se o tzv. Joint Airlock, přechodovou komoru, která umožní výstupy do volného kosmického prostoru přímo z ISS. Ke spojení obou těles by mělo dojít v sobotu v ranních hodinách našeho času. O den později bude při kosmické procházce astronautů Reillyho a Gernhardta připojen Airlock k modulu Unity. K tomuto účelu poslouží nedávno nainstalovaný robotický manipulátor Canadarm2, který bude obsluhovat astronautka Helmsová tvořící posádku stanice. Manipulátor raketoplánu je pro tuto operaci příliš krátký. V plánu jsou ještě další dva výstupy do volného prostoru, přičemž poslední z nich bude uskutečněn právě přes novou přechodovou komoru. Výprava by měla trvat necelých 11 dnů. Jeden z hlavních motorů raketoplánu Atlantis byl poprvé v historii letů raketoplánů vybaven vylepšenou pumpou na vodíkové palivo, která snižuje pravděpodobnost katastrofického selhání motoru.
Zdroj: SpaceflightNow.com ze dne 12. července
PK

12.07.2001 00:00 Luděk Vašta Sluneční soustava

Těsné průlety komet kolem Země v příštích 20 letech

Těsné průlety komet kolem Země v příštích 20 letech.
Ke skutečně blízkému setkání Země s kometou došlo naposled v roce 1996, kdy25. března prolétla 0,102 AU (asi 15 mil. km) od Země kometa C/1996 B2(Hyakutake). K setkáním však dochází dost často, a to i s periodickýmikometami. Během následujících let potkáme i další komety. Přehled blízkýchsetkání je v tabulce Zpravodaje Společnosti pro meziplanetárníhmotu.

11.07.2001 00:00 redakce II Sluneční soustava

Tři sta komet v jedné dráze není vtip od dědy Mráze

Pražská pobočka České astronomické společnosti ve spolupráci sHvězdárnou a planetáriem hl. m. Prahy vás zve na přednášku Tři sta komet v jedné dráze není vtip od dědy Mráze, kterou prosloví RNDr.Zdeněk Sekanina, CSc. (JetPropulsion Laboratory, Pasadena) vPlanetáriu Praha ve Stromovce v úterý24. července 2001 v 18 hodin. Přednáška je též přístupná veřejnosti. ČlenovéČAS mají po předložení platné legitimace vstup zdarma.

11.07.2001 00:00 Pavel Suchan Ostatní

Vydáno tiskové prohlášení č. 26

Vydáno tiskové prohlášení č. 26 Dva významní světoví astronomové českého původu navštíví v létě Českou republikuNa stránce naleznete i abstrakt přednášky "Tři sta komet v jedné dráze není vtip od dědy Mráze", kterou prosloví RNDr. Zdeněk Sekanina, CSc. z Jet Propulsion Laboratory v Pasadeně.

11.07.2001 00:00 Pavel Koten Vzdálený vesmír

Neobvyklá dvojitá hvězdokupa

Hubbleův kosmický dalekohled (HST) sledoval neobvyklou dvojitou hvězdokupu NGC 1850 ležící v souhvězdí Mečouna. Jedná se o druhou nejjasnější hvězdokupu v sousední galaxii Velké Magellanovo mračno. Kupa je tvořena dvojicí hvězdokup, které jsou podobné kulovým hvězdokupám, ale na rozdíl od nich jsou velmi mladé. Větší z nich obsahuje hvězdy staré 50 miliónů hvězd, menší dokonce jen 4 milióny let. Podobné hvězdokupy se v naší Galaxii nevyskytují vůbec. HST studoval vznik hvězd jak velmi hmotných jako jsou OB hvězdy, tak i hvězd z opačného konce hmotnostního rozsahu - málo hmotné hvězdy typu T-Tauri, které zatím nespustily termonukleární reakci a září pouze díky gravitačnímu smršťování. Snímky z HST jsou dobrým příkladem interakce prachu, plynu a hvězd. Zdá se, že před milióny let hmotné hvězdy v hlavní kupě explodovaly jako supernovy, čímž došlo ke vzniku jemných vláken mlhoviny obklopující kupu a zároveň rázové vlny těchto explozí spustily tvorbu nových hvězd v kupě.
Zdroj: Space Telescope Science Institute ze dne 10. července
PK

29.06.2001 00:00 Pavel Koten Exoplanety

Stopy putujících planet v kulové hvězdokupě

Šest neobvyklých případů gravitační mikročočky objevili astronomové pomocí HST v kulové hvězdokupě M22. Mikročočky jsou slabé objekty, které není možno přímo pozorovat, ale které se projeví krátkodobým zjasněním hvězd na pozadí, jejichž světlo je zesíleno gravitačním polem mikročočky. Při prohlídce 83 000 hvězd v M22 byl detekován jeden případ způsobený bílým trpaslíkem (1/10 hmotnosti Slunce), který se projevil desetinásobným zvýšením jasnosti hvězdy na pozadí a návratem na původní jasnost po 18 dnech. Dále bylo zaznamenáno šest podivných případů, kdy se hvězdy na pozadí zjasnily na dvojnásobek a po necelých 20 hodinách opět vrátily na původní hodnotu jasnosti. Objekt způsobující tento jev musí tedy být mnohem menší než jsou hvězdy. Krátká doba trvání jevu naznačuje hmotnost pouhých 80 hmotností Země čili 1/4 hmotnosti Jupitera. Teoreticky by se mohlo jednat o putující, osamělé planety, které byly gravitačním působením odvrženy od mateřských hvězd. Proti této variantě ovšem hovoří odhad, podle kterého tyto objekty tvoří až 10% celkové hmotnosti hvězdokupy. Hvězdokupa M22 je velmi stará, nabízí se tedy možnost studovat vývoj těchto planetám podobných objektů, které vznikly v ranných stádiích existence vesmíru. Vědci zamýšlí sledovat hvězdokupu po dobu jednoho týdne a očekávají objev dalších 10 - 25 podobných událostí.
Zdroj: Space Telescope Science Institute ze dne 27. června
PK

27.06.2001 00:00 Pavel Koten Sluneční soustava

Teplotní mapa měsíce Io

Pomocí přístroje zvaného fotopolarimetr-radiometr pořídila kosmická sonda Galileo v únoru loňského roku noční teplotní mapu Jupiterova vulkanického měsíce Io. Mocné vulkány a sluneční záření předchozího dne jsou zodpovědné za tepelné záření povrchu měsíce. Nejnižší zjištěné teploty povrchu dosahují 90 K, zatímco nejvyšší 170 K. Výjimkou jsou malé oblasti v okolí vulkánů, kde teploty přesahují 1500 K. Většina tepelného záření pochází z několika distkrétní zdrojů. Například sopka Loki vyzáří 15% celkového tepelného záření měsíce. Následuje sopka Pillan s rozsáhlými proudy chladnoucí lávy. Sopka Pele, ačkoliv její aktivita je ohromná, vydává jen velmi málo tepelného záření, což je způsobeno malým kráterem. Oblasti mezi jednotlivými vulkány jsou chladné. Byly ohřáty slunečním zářením během předchozího dne a částečně si teplo udržely i během noci. Poněkud záhadné jsou velmi malé rozdíly mezi rovníkovými a polárními oblastmi. Ačkoliv polární oblasti obdrží během dne méně slunečního záření, rozdíl v tepelném záření není tak výrazný jako třeba v případě naší planety. Nabízí se několik vysvětlení, k vyřešení této hádanky by měla přispět měření při dalších průletech sondy kolem Io.
Zdroj: JPL Image release ze dne 21. června
PK

25.06.2001 00:00 Pavel Koten Vzdálený vesmír

Neutrin je dostatek ale jsou jiná

Experimenty na detektoru slunečních neutrin Sudbury Neutrino Observatory (SNO) prokázaly, že Slunce produkuje množství neutrin, které je v souladu s předpovědmi současných teorií. Tato neutrina ovšem dorazí k naší planetě v různých formách. Ukazuje se tedy, že nesoulad mezi teoretickým a dosud pozorovaným počtem neutrin není způsoben neplatností teorie, ale změnami, kterým podléhají samotná neutrina při cestě z centrálních oblastí Slunce k detektoru na Zemi. Dosud totiž byla neutrinovými detektory zaznamenávána zhruba jen třetina předpovězeného počtu neutrin. Detektor SNO je umístněn dva kilometry pod povrchem v dole na nikl a využívá těžké vody, tedy vody, jejíž molekuly jsou tvořeny dvěma atomy deuteria a jedním atomem kyslíku. Při interakci neutrina - jež je jinak velmi málo reaktivní - je z molekuly uvolněn elektron pohybující se rychlostí vyšší než je rychlost světla ve vodě, v důsledku čehož produkuje záblesky tzv. Čerenkovova záření. Na rozdíl od předchozích experimentů je SNO citlivý i na další formy neutrin. Kromě elektronového neutrina, produkovaného právě při termonukleární reakci v jádře Slunce, je schopen zaznamena i neutrina tau a mí. Celkový počet detekovaných neutrin odpovídá počtu očekávaných elektronových neutrin. Sluneční fyzikové mohou být tedy spokojeni, ovšem pro jejich částicové kolegy vyvstává problém k řešení - proč a jak se elektronová neutrina cestou změní v neutrina dalších dvou typů.
Zdroj: Spacefligh Now ze dne 20. června
PK

21.06.2001 00:00 Pavel Koten Úkazy

Výjimečný den 21. června

Dnešní den je z hlediska astronomického vskutku výjimečný. V 9:38 LSEČ dosáhlo Slunce nejvyššího bodu na své dráze po obloze, nastal letní slunovrat a začalo astronomické léto. Jen o několik hodin později jej zakryl Měsíc v novu a způsobil úplné zatmění Slunce pozorovatelné na jižní polokouli (viz. včerejší zpráva). A aby toho nebylo málo, je dnes vzájemná vzdálenost planet Země a Mars nejmenší za posledních dvanáct let. Mars je vzdálený pouhých 67 miliónů km a dominuje noční obloze. S jasností -2,3 magnitudy září na rozmezí souhvězdí Štíra a Střelce v blízkosti Mléčné dráhy a mlhoviny Trifid. Poloha v blízkosti nejjižnějšího bodu ekliptiky je sice výhodnější spíše pro pozorovatele na jižní polokouli, ale i z našich zeměpisných šířek je Mars dobře viditelný. Vychází po západu Slunce a v době mezi 22. a 2. hodinou je nepřehlédnutelný nepříliš vysoko nad jižním obzorem. Při úhlovém průměru 21 úhlových sekund lze za použití 12cm dalekohledu sledovat některé detaily na kotoučku planety. Mars je nyní tak jasný, že jej lze bez problémů spatřit i na přesvětlené obloze měst.
Zdroj: Science@NASA ze dne 21. června
PK

20.06.2001 00:00 Luděk Vašta Ostatní

Slavnostní předání Nušlovy ceny

Pražská pobočka České astronomické společnosti ve spolupráci sHvězdárnou a planetáriem hl. m. Prahy vás zve na slavnostní předání Nušlovy ceny České astronomické společnosti za rok 2000 prof. RNDr.Miroslavu J. Plavcovi, DrSc. (University of California, Los Angeles), ježse uskuteční na Štefánikověhvězdárně v Praze na Petříně v úterý 7. srpna 2001 v 17 hodin.Slavnosti se zúčastní také Ing. Zdeňka Plavcová, CSc., jež patří kzakladatelům radiolokace meteorů na observatoři v Ondřejově.
Po slavnostním aktu proběhne veřejná beseda s manželyPlavcovými.

20.06.2001 00:00 Luděk Vašta Sluneční soustava

Země nejdále od Slunce

Ve středu 4. července 2001 odpoledne bude Země nejdále od Slunce,něco málo přes 152 miliony kilometrů. Vzdálenost Země od Slunce se v průběhuroku mění, protože, jak zjistil Jan Kepler na počátku 17. století, planetyobíhají okolo Slunce po eliptických drahách a Země není výjimkou. V přísluníse pak naše planeta octne 2. ledna 2002, kdy vzdálenost Země od Slunce budejen asi 147 milionů kilometrů. Na severní polokouli máme díky tétosituaci o něco mírnější zimu (v zimě jsme blíže ke Slunci) i léto (jsme dáleod Slunce) než na polokouli jižní.