Pozorovací stanoviště
Samozřejmě je možné pozorovat z balkónu, nebo ze zahrady - je to nejbližší místo vašemu bydlišti. Ale ne vždy je balkón či zahrada vhodným místem, zvláště ve městech. Je tedy potřeba nalézt jiné stanoviště, odkud budete provádět svá pozorování. Na leteckých snímcích, např. na mapy.cz lze předem vytipovat vhodná místa. Místo, ze kterého chcete pozorovat, je zapotřebí uváženě vybírat. Dokonce i pokud nebudete nároční na vybavení a spokojíte se s „polními” podmínkami, je dobré si místo prohlédnout za dne a ještě jednou po setmění.
Autor: Lukáš Kalista
Autor: Miroslav Znášik
Málo které pozorovací stanoviště je skutečně ideální. V blízkosti města nebo dokonce ve městě se neubráníte světelnému znečištění, za tmavou oblohou zase musíte cestovat – někdo daleko, někdo jen pár kilometrů. V každém případě není možné se sebrat, každý večer jet na pozorování 40 km daleko a pak se vracet zpět. Proto je dobré (pokud to jde) si vybrat pozorovacích stanovišť více. Alespoň jedno blízké, pro pozorování během týdne, a počítat s tím, že na něm nebude možné provádět žádný lov málo jasných objektů. Jako cvičné místo například pro seznamování s oblohou však bohatě stačí. Na dlouhé víkendové a prázdninové noci je dobré využít například chalupu nebo babiččin domeček na vesnici a někde v okolí (a za ideálních podmínek přímo na zahrádce) si vybrat místečko pro pořádné pozorování.
Mapa pozorovacích míst
Pozorovatelé jezdí na svá vytipovaná místa a pokud dodržíte jistou míru kázně, jako je světelná kázeň, můžete se s nimi potkat a užít si pozorování spolu. Snažte se přijíždět ještě za soumraku nebo pouze s obrysovými světly. Sviťte za tmy červeným světlem (i to může být příliš intenzivní u některých čelovek) a používáte-li bílé světlo nebo displej, buďte dál od těch, co pozorují okem a kryjte si své vybavení. Zde je odkaz na mapu pozorovacích míst.
Shrňme si na závěr, podle čeho je třeba si pozorovací stanoviště vybírat:
1. Co nejvíce otevřený obzor, tj. velká louka nebo holý vršek kopečku. Jsou-li po obvodu stanoviště vzrostlé stromy, které nezasahují příliš vysoko nad obzor, je to spíše k užitku – odstíní rušivé světlo z případných lamp, nebo města.
2. Pevný, suchý povrch. Není možné pozorovat v bažině, i tak si člověk vlhka od rosy užije až až.
3. Žádné lampy, přímo svítící na naše stanoviště a pokud možno co nejméně lamp v okolí. Tomuto požadavku není možné ve městě zcela vyhovět, ale dají se alespoň vyloučit zcela nevhodná místa. Některou lampu může odstínit vzrostlý strom nebo horizont kopečku, jindy holt musíte hledat místo jiné.
4. SNADNÝ PŘÍSTUP! Velice důležitá podmínka. Budete na místo chodit potmě, s mnoha věcmi v batohu na zádech a v rukách. Navíc za vlhka začne klouzat nejen skála, ale i obyčejná tráva. Není možné se s tím vším prodírat křovinami, slézat skalní stěny a podobně. Také je prozíravé, pokud nehodláte posledního září uložit astronomickou výbavu do skříně k zimnímu spánku, popřemýšlet nad tím, nakolik bude vaše pozorovací stanoviště přístupné i za sněhu a náledí.
Pokročilí pozorovatelé jsou často závislí na dodávce proudu pro pohon montáží, vysoušení zarosených zrcadel či pro notebooky. Věřte však, že i bez toho se dá pozorovat velmi dobře.
Autor: Martin Mašek