Český amatérský astronom představil dalekohled o průměru téměř jeden metr

Jak vidíme, amatérští astronomové si už dokáží pořídit opravdu velké dalekohledy. Před deseti, patnácti roky, bylo raritou potkat metrový přístroj. Vzpomínám, jak jsme se dostali roku 2006 poprvé k tomu obrovi dr. Hanßgena. Bylo to ještě na staré lokalitě u obce Jeßnigk. Na oblast bývalého východního Německa jde o velmi tmavou lokalitu, až mě to překvapilo. Nebyl problém zde zachytit zvířetníkové světlo i část zodiakálního mostu. Pořídil jsem zde i svou jedinou neskládanou souvislou expozici dlouhou 1 h 40 minut (fotil někdo s DSLR déle?), aniž by bylo pozadí přeexponované vlivem světelného smogu. A během jedné takové noci jsme se mohli kochat poprvé v životě objekty na obloze tak, jak jsme je do té doby znali pouze z fotografií.

Nejhezčí zážitky mám z poslední části noci, kdy už byl dr. Hanßgen znaven celonoční snahou ukázat návštěvníkům známé objekty oblohy. Lámanou němčinou jsem naznačil, že bych jeho dalekohled rád naváděl sám na některé objekty a protože nás kolem přístroje bylo jen několik, nebyl ani problém se vystřídat. Už jen ten pocit ovládat toho obra a přitom to šlo tak snadno… Viděl jsem tehdy poprvé mlhovinu Koňská hlava bez filtru a nemohu zapomenout na nádhernou červenou bariéru na hranici vnitřní části jinak modrozeleného středu mlhoviny v Orionu. Už kvůli tomu stálo za to na HTT jet.

Mezitím uběhly roky a dalekohledy amatérských astronomů se zvětšovaly. Ten největší na světě patrně prezentoval v roce 2016 Mike Clements z USA. Jeho parametry jsou skutečně úctyhodné. Průměr zrcadla je 70 palců, tedy asi 178 cm. Jistě si ani nedovedeme představit, jaký pohled na objekty oblohy s ním musí být. Výhodu mají už jen kolegové, kteří koukali tou zmíněnou devadesátkou Uweho z rakouské Edelweißspitze, protože tmavá obloha dost pomáhá. Proto si jistě dovedete představit mé překvapení, kdy se nám ozval kolega, že si pořídil podobný, ale ještě o fous větší dalekohled. Co bylo naprosto nepochopitelné, ve dnech, které následovaly po jeho zakoupení, se nejen nezatáhlo, ale přišlo krásné počasí s několika jasnými nocemi. Víte, traduje se, že když si koupíte nový dalekohled, zatáhne se. Vzhledem k tomu, že tehdy existoval pojem koronavirus pouze jako novinářský výraz v zahraniční rubrice, měli jsme možnost vyjet na pozorování do nejtmavší veřejně dostupné lokality v Jizerské oblasti tmavé oblohy, polského Rozdroże Izerskie.

Po příjezdu na místo zde obří dobson ještě nebyl. Kolegové už měli vybaleny své 40 a 50 cm dalekohledy a intenzivně se věnovali svému pozorovacímu plánu. Já si tedy zatím připravil fotonádobíčko a jal se fotit kometu na obloze a krajinu druhým fotoaparátem. A najednou byl tu. Co mě překvapilo při jeho sestavování nejvíc, byla hmotnost. K jeho vyložení pohodlně stačily dvě osoby a kdyby nebyl tak rozměrný, zvládl by to i člověk sám. Konstrukce je opravdu promyšlená a jedinou nevýhodou těchto obřích dobsonů je jejich výška. Bylo potřeba používat žebřík, který, aby se vešel do auta, nejevil příliš důvěry pro svou subtilnost, jak je vidět na přiložené fotografii. Pohled do dalekohledu dal ale vzpomenout na roky dávno minulé a všichni jsme si užívali známé i neznámé objekty oblohy. Takové galaxie Antény, nebo Thorova helma, to byly opravdové zážitky té noci. Když jsme končili a vysoko nad hlavou byla vidět galaxie M51, pocit, že v nejlepším se má končit převládl. Když si vezmu tu nádheru, ta spirální ramena a most spojující tuto galaxii s jejím očesaným průvodcem…

Byla to nádhera a dalo to vzpomenout na to, jak kdysi v 19. století lord Parsons pozoroval tento objekt, rozeznal onu spirální strukturu této mlhoviny a nechal na její počest dokonce v parku u velkého dalekohledu sestavit zákoutí tvaru spirální galaxie, dnes už zarostlé stromy. Ostatně Parsonstown, dnes Birr v Irsku, jsem měl tu čest navštívit a repliku tohoto neuvěřitelného dalekohledu téměř osahat. Dalo to představu, jak to asi vypadá při pozorování oním největším amatérským dalekohledem dneška. Tento přístroj, tehdy největší na světě, ještě se zrcadlem z leštěného kovu, měl průměr 72 palců, jen o dva více, než ten současný americký.

Každé úžasné pozorování jednou končí a i my jsme už na konci našich vzpomínek na pozorování velkými dalekohledy. Pokud se chcete někdy podívat na oblohu velkým dalekohledem a nemáte možnosti, jako Alan Maury ze San Pedro de Atacama v Chile, přijeďte třeba na Jizerku. Věříme, že tradiční Den a noc na Jizerce proběhne 15. srpna podle původního plánu.

Děkuji, že jste dočetli článek až do konce. A omlouvám se všem, kdo uvěřili, že takto velký dalekohled na severu Čech skutečně existuje. Jak vidíte, článek vyšel 1. dubna, a tak věřím, že jste se nenachytali. Věřte však, že kromě smyšleného dalekohledu, o němž píši, protože mě k tomu navedla fotka z úvodu článku, jsou ostatní informace pravdivé a snad vám zpříjemnily jinak ne moc veselé období, které nyní prožíváme. Skutečná fotografie dalekohledu, který kolega vlastní, je zde dole. Využili jsme známý trik s perspektivou. Hezký apríl všem.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Krásná zimní noc na Rozdroze
[2] Herzberger Teleskop Treffen 2006