Pokračování pořadu s astrofyzikem prof. Norbertem Wernerem bude směřovat ke kupám galaxií, k dominantním galaxiím v nich a masivním černým děrám uprostřed nich. Jak vznikaly a kdy? Bude také hovořit o významném objevu jejich brněnského týmu – jakém?
Česká astronomická společnost každoročně uděluje Kopalovu přednášku, která je projevem ocenění českého astronoma či astronomky za významné vědecké výsledky dosažené v několika posledních letech a uveřejněné ve světovém vědeckém tisku. Kopalova přednáška je zřízena jakožto památka význačného českého astronoma 20. století prof. RNDr. Zdeňka Kopala, DrSc. (*Litomyšl, 4. 4. 1914; † Manchester 23. 6. 1993). Právě nyní lze České astronomické společnosti zasílat nominace pro rok 2024.
Dnešní epizoda vám přináší živou diskuzi Samuela a Norbiho o kosmologii. Tato událost se za přítomnosti astronomicky nadšeného publika udála v ostravském planetáriu. Čekají vás horká témata jako je studená temná hmota, rozpínání vesmíru, a zda se naše Země nachází ve středu vesmíru. Po hodinové konverzaci bude prostor také na otázky publika.
Česká astronomická společnost udělila čestnou Kopalovu přednášku 2023 doc. Mgr. Miroslavu Brožovi, Ph.D. z Astronomického ústavu Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy, vynikajícímu pedagogovi a odborníkovi v oboru planetární i stelární astronomie, za práce v oblasti původu a dynamiky těles Sluneční soustavy a v posledních letech komplexního popisu hvězdných soustav.
Astrofyzik prof. Mgr. Norbert Werner, Ph.D. z brněnské Masarykovy University, Přírodovědecké fakulty, Ústavu teoretické fyziky a astrofyziky se bude v naší besedě věnovat nejprve svým prvotním výzkumům a poté družicím, které právě v Brně měli či mají svou základnu – malá GBR Alpha a QUVIK.
V sobotu 22. října 2022 byly v Planetáriu Praha předány čtyři ceny a prosloveny tři laureátské přednášky. Dvě z nich byly uděleny za letošní rok 2022, dvě ale ještě za covidové roky 2020 a 2021, kdy se kvůli pandemii přednesení přednášky odsunulo. Paradoxem bylo, že covid zasáhl i do letošního ceremoniálu, kdy jedna přednáška musela být přednesena na dálku. Doc. Petr Hadrava přednesl přednášku na téma relativistické a stelární astrofyziky, Dr. Jan Jurčák o stabilitě slunečních skvrn s ohledem na vlastnosti magnetického pole a Bc. Martin Mašek o proměnných hvězdách, kometách a planetkách. Tiskové prohlášení České astronomické společnosti číslo 291 z 24. 10. 2022
V tomto díle nám naše akademická dvojice představí velmi významného hosta a nositele Nobelovy ceny, Kipa Thorna, průkopníka v teorii gravitačních vln a astrofyzice. Udělat rozhovor s Kipem Thornem byl dosud jen sen Samuela a Norbiho, které se jim po tolika letech podařilo konečně uskutečnit.
Česká astronomická společnost každoročně uděluje Kopalovu přednášku, která je projevem ocenění českého astronoma či astronomky za významné vědecké výsledky dosažené v několika posledních letech a uveřejněné ve světovém vědeckém tisku. Kopalova přednáška je zřízena jakožto památka význačného českého astronoma 20. století prof. RNDr. Zdeňka Kopala, DrSc. (*Litomyšl, 4. 4. 1914; † Manchester 23. 6. 1993). Právě nyní lze České astronomické společnosti zasílat nominace pro rok 2022.
Nový díl Rozhovorů o vesmíru opět zanese naši představivost do místa, kolem kterého se vše v naší Galaxii točí: obrovské a jasné hvězdokupy obsahující supermasivní černou díru. Miško Zajaček nám představí spoustu zajímavých objektů, které se v ní nachází, a s pomocí nejnovějších poznatků poodhalí, co jsou G objekty: tajemní obyvatelé centra, kteří se chovají jako hvězdy, ale vypadají jako plyn.
Tento díl RoV o kosmickém počasí je zaměřen na polární záře. Mladá slovenská vědkyně Míša Brchnelová nám s pomocí animací ukáže, kde a jak vznikají, kam se na ně jet podívat a jak úspěšně je lze pomocí počítačových simulací předvídat.
V tomto díle Rozhovorů o vesmíru si naše akademická dvojice fyziků odchytla na festivalu vědy Starmus v Bratislavě známého amerického fyzika, Joela Parkera. Host nás zaujme vyprávěním o vesmírných sondách, podílel se např. na projektu sondy New Horizons, která se dostala až na hranici sluneční soustavy.
Česká astronomická společnost letos v důsledku loňského covidového roku udělila hned dvě čestné Kopalovy přednášky. Za rok 2021 byla Kopalova přednáška udělena Jaroslavu Dudíkovi z Astronomického ústavu Akademie věd ČR, který ji přednesl 13. listopadu 2021 na konferenci Sekce proměnných hvězd a exoplanet České astronomické společnosti v pražském planetáriu. 23. listopadu v 18 hodin přednese čestnou Kopalovu přednášku za rok 2020 Josef Ďurech z Astronomického ústavu Univerzity Karlovy na téma Rekonstrukce fyzikálních vlastností planetek pomocí inverzních metod, a to na setkání Pražské pobočky České astronomické společnosti v pražském planetáriu, novináři mají vstup volný.
V dalším díle Rozhovorů o vesmíru jsme měli tu čest se seznámit se švýcarským astrofyzikem Michelem Mayorem, který spolu se svým kolegou D. Quelozem objevil první exoplanetu obíhající kolem hvězdy slunečního typu. Motivován technologickým pokrokem, náš host odstartoval novou oblast výzkumu v astronomii.
Česká astronomická společnost každoročně uděluje Kopalovu přednášku, která je projevem ocenění českého astronoma či astronomky za významné vědecké výsledky dosažené v několika posledních letech a uveřejněné ve světovém vědeckém tisku. Kopalova přednáška je zřízena jakožto památka význačného českého astronoma 20. století prof. RNDr. Zdeňka Kopala, DrSc. (*Litomyšl, 4. 4. 1914; † Manchester 23. 6. 1993). Právě nyní lze České astronomické společnosti zasílat nominace pro rok 2021.
Vánoční svátky nám často připomínají tzv. Betlémskou hvězdu, pod kterou si představíme kometu. V tomto díle nám naše známá dvojice fyziků řekne spoustu historických i vědeckých zajímavostí o pradávné kometě, a dalších kusech velkých vesmírných balvanů. Bližší seznámení s kometami snad pomůže Samuelu Kováčikovi překonat jeho obavy.
S deep fieldy se to mělo podobně jako s mnoha dalšími odvážnými nápady – vytáhly se během pauzy na kafe a ne všichni se hrnuli do jejich realizace. Naštěstí v týmu Hubbleova vesmírného dalekohledu zvítězila zvědavost nad opatrností a mnohahodinová expozice na první pohled prázdné části oblohy odhalila více než 1500 galaxií. V dalším díle Rozhovorů si povíme více o těchto nejhlubších snímcích vesmíru a taky o tom, co jsme se dozvěděli z prvního deep fieldu pořízeného Vesmírným dalekohledem Jamese Webba.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.
Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.
LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4
