Obálka posledního vydání časopisu Astropis nás láká prachoplynovým oblakem z Velkého Magellanova mračna, které pořídila kamera WFC3 na palubě HST. V časopisu najdeme pokračování úspěšného seriálu o astronomických objevech minulého roku, velmi zajímavé čtení o historii dalekohledu, rozhovor s nositelkou Nušlovy ceny a nositelem ocenění Česká hlava. Objevitel druhé české komety nám přiblíží objev té své i těch minulých československých a první české. Nechybí ani pohled do vzdáleného vesmíru a kosmonautika.
Obálka posledního vydání časopisu Astropis nás vítá snímkem komety C/2023 A3 (Tsuchinshan–ATLAS) z dalekohledu FRAM na Kanárských ostrovech pořízeného 14. října 2024. Časopis přináší klasický přehled astronomického dění Letošní pohled na vesmír vloni z pera Dr. Jiřího Grygara a Mgr. Davida Onřicha.
Podzimní 142. číslo časopisu je tu pro vás se dvěma rozhovory o cestách za úplnými zatmění Slunce. Dokončí historické okénko osobností české astronomie. Další témata přináší povídání o "ledových světech", observatořích nebo černých děrách, tentokrát těch středních hmotností. Kde vlastně jsou? Nedílnou součástí jsou také novinky z astronomie a kosmonautiky a speciální část je tentokrát věnována Astronomické olympiádě, naší výkladní skříni, kde se studentům tolik daří.
Prázdninové číslo Astropisu se věnuje Návratu krále, alias dvojitého astrografu Štefánikovy hvězdárny v Praze, který je úzce spojen s Českou astronomickou společností, a Ing. Pavlousek nás seznámí i s jeho prvním majitelem Rudolfem Königem jako astronomem i obchodníkem.
Nemalá část čísla se pak věnuje kosmickým aktivitám, počínaje Hydronautem a Little Moon City od Dr. Pavlíka, s Thomasem Robertsem probereme Vesmírnou politiku a bezpečnost, Mgr. Ondřich nás seznámí s Potížemi a budoucností HST, přes Českou cestu do vesmíru až po to, že Čína získala vzorky z odvrácené strany Měsíce v článku od Dr. Laifra.
Nové číslo Astropisu otevírá tradiční Letošní pohled na vesmír vloni III od Jiřího Grygara a Davida Ondřicha, který nás zavede za významnými objevy z roku 2022 v astronomii a astrofyzice. Pavel Najser uzavře příběh o zapomenuté hvězdárně na pražských Hřebenkách závěrem téměř detektivním. Petr Brož obsáhle představí bahenní sopky na Marsu s experimenty, které ukazují chování bahna na Zemi a v podmínkách Marsu. Přidáme rozhovor s Petrem Heinzelem o sluneční astrofyzice a Zdeněk Řehoř pokračuje v přehledu astronomických montáží.
Nové číslo Astropisu otevírá tradiční Letošní pohled na vesmír vloni od Jiřího Grygara, a od Davida Ondřicha, který nás zavede za významnými objevy z loňského roku v astronomii a astrofyzice. Michal Švanda s Martinou Pavelkovou nás seznámí s tím, jak se počítají reprezentativní relativní čísla slunečních skvrn? Jaroslav Pavlousek vzpomene v článku Bohem nadaný fotograf Josef Klepešta autora ikonické fotografie bolidu u galaxie v Andromedě. Kolega Vladimír Libý vyzpovídal bývalého redakčního kolegu v článku S dopravákem za Českou republiku do vesmíru a kolega Josef Ladra nás seznámí s budoucností převodovek v astronomických montážích. Václav Laifr nám představí Čínskou kosmickou stanici. Samozřejmě nechybí ani mapa podzimní oblohy, recenze knihy Thomase Hertoga a další novinky.
Standarní číslo časopisu Astropis obsahuje mapu letní oblohy, novinky i trochu historie.
Na 44 stranách časopisu najdete článek Petra Kulhánka o kvantovém vesmíru, vysvětlení slunečních period z pera Michala Švandy a Martiny Pavelkové, historický článek věnovaný Tháletově hře stínů od Jana Švábenického a ohlédnutí za Nušlovou cenou v roce 2022 od Jany Žďárské a Petra Heinzela, který je předsedou České astronomické společnosti. Nechybí pravidelný článek věnovaný Měsíci od Pavla Gabzdyla, dění na obloze v letních měsících a tipy a návody pro pozorování a další pravidelné rubriky.
Speciální číslo časopisu Astropis vydané v létě 2023 je věnováno významnému výročí České astronomické společnosti. Na mimořádných 52 stranách přináší velké množství článků svázaných s historií a současností této vědecké společnosti.
V tomto monotematickém čísle naleznete hned několik příspěvků o robotickém průzkumu Marsu: Jako první uvádíme shrnutí mise geologické sondy InSight z pera Petra Brože. Na to naváže Michael Voplatka s představením prozatím nejkomplexnějšího roveru na Rudé planetě – Perseverance. I Václav Laifr se věnuje ve svém příspěvku robotickému průzkumu – tentokrát z pohledu čínské kosmonautiky.
Hned na začátku nového čísla pokračují Jiří Grygar a David Ondřich ve svém shrnutí dění v astronomii v minulém roce. Pavel Pecháček pak připomene život a dílo astronomky Dorothey Klumpkeové, od jejíhož úmrtí letos uplyne 80 let. Anna Muchová představí Czech Rocket Society – spolek převážně vysokoškolských studentů zaměřený na raketové aktivity. Václav Pavlík pokračuje v sérii rozhovorů s významnými vědci – tentokrát s astrofyzikem Jamesem Peeblesem.
Vychází Astropis č. 131. Samozřejmě, že na prvním místě nesmíme opomenout dechberoucí snímky z teleskopu JWST a jejich srovnání s daty z HST. Číslo pak zahajuje nekonečný seriál každoročních shrnutí událostí v astronomii za předchozí rok od osvědčeného tandemu Jiří Grygar a David Ondřich. Jiří Podolský se ve svém článku podrobně věnuje prvnímu snímku černé veledíry v centru naší Galaxie, pořízeného EHT. Druhým dílem pokračuje Pavel Najser ve shrnutí života a díla Johna Herschela. Jak se více než 100 let starý dvojitý Zeissův astrograf, který je hlavním dalekohledem Štefánikovy hvězdárny v Praze, vydal na renovaci, pro nás sepsal Tomáš Prosecký.
Jak již obálka napovídá, tak hlavní článek čísla, který připravil Petr Kulhánek, se týká dlouho očekávaného vesmírného teleskopu JWST. Václav Pavlík pak představí první snímek z tohoto dalekohledu. V tomto vydání se dočkáte i článku o astrotechnice – Jan Zahajský se v něm věnuje azimutálním montážím. Pavel Gabzdyl se ve svém textu zamýšlí nad skutečnou jasností úplňkového Měsíce. Také se můžete těšit na odhalení, kdo obdržel Ceny Jindřicha Zemana za astrofotografii za rok 2021. Historické okénko Pavla Najsera je věnována Johnu Frederikovi Williamovi Herschelovi – synovi objevitele planety Uran.
Jako obvykle v našem časopise naleznete články rozmanitých témat a pravidelné rubriky. Číslo otevírá poslední díl shrnutí novinek a událostí v astronomii za rok 2020 od tandemu Jiří Grygar a David Ondřich. Jan Kondziolka popisuje jeden z palčivých problémů, který trápí skoro všechny pozorovatele nejen u nás – světelné znečištění. Do zajímavého tématu (zatím pouze teoretické) detekce dopadů těles na exoplanety a jejich významu nás zasvětí Martin Ferus. Jak se vyvíjela aktivita Slunce v první polovině roku 2021, která již patřila do 25. slunečního cyklu, prezentuje Martina Pavelková. Rozhodně nesmíme zapomenout na populární téma historie astronomie – Pavel Pecháček přináší článek o Étiennu Léopoldovi Trouvelotovi, autorovi úchvatných astronomických kreseb, ale také nešťastném původci ekologické katastrofy.
V novém čísle přinášíme druhý díl shrnutí událostí roku 2020 v astronomii pohledem Jiřího Grygara a Davida Ondřicha. Petr Kulhánek nás zavede k Jupiteru, aby nám představil místní verze polárních září, které zasahují až do rentgenové oblasti spektra. Autorský tandem Václav Pavlík a Steve Shore se u nás neobjevuje poprvé – tentokrát se zabývá hypotetickým nebezpečím, které by naší soustavě hrozilo v případě proměny Betelgeuze v černou díru. Steve Shore nám pak (v překladu Václava Pavlíka) poskytl článek na zajímavé téma mikrokvasarů. Petr Harmanec ve svém textu přináší osobní vzpomínky na Toma Boltona – objevitele černé díry Cygnus X-1.
S létem je tu spousta zajímavého čtení. Martina Pavelková s Michalem Švandou přináší úvahu, zda dnes k něčemu slouží zakreslování sluneční fotosféry. Z historických článků nabízíme hned dva – Pavel Pecháček představí viktoriánské popularizátory astronomie Richarda A. Proctora s manželkou a dcerou. Druhý článek pak připravili Steve Shore a Václav Pavlík, kdy se věnují zajímavému tématu falešnému portrétu Johannese Keplera. Nechybí souhrn událostí v astronomii a astrofyzice, první část za rok 2020, od tandemu Jiří Grygar a David Ondřich. Michael Prouza přináší interview s teoretickým fyzikem Petrem Hadravou – laureátem Kopalovy přednášky za rok 2012 a Nušlovy ceny za rok 2020. Nechybí ani článek Václava Laifra o čínském marsovském vozítku Ču-žung a souhrn z dění v kosmonautice od Lukáše Houšky.
Předem se chceme všem našim čtenářům omluvit za zpoždění vydání nového čísla, na němž se velkou měrou podílela epidemie nemoci COVID-19. Aktuální číslo se hned ve několika článcích věnuje úspěchům automatických sond. Hlavním tématem je přistání roveru Perserverance, jehož misi nám představí Martin Pauer. Nedávnému úspěchu čínské astronautiky v podobě návratu pouzdra se vzorky z Měsíce se věnuje Václav Laifr. Michal Švanda shrne první dva roky mise Parkerovy sluneční sondy, která již ukazuje zajímavé výsledky, ale analýza dat je teprve na začátku. Lukáš Houška (Kosmonautix.cz) uvede další novinky z kosmonautiky, na které byly poslední měsíce i bez zmíněných událostí více než bohaté.
V závěrečném čísle roku 2020 se dočkáte druhého dílu shrnutí událostí roku 2019 v astronomii z pera tandemu Jiří Grygar a David Ondřich. Aktuálnímu tématu se věnuje Jiří Podolský, který ve svém článku komentuje Nobelovu cenu za fyziku za rok 2020, jež byla udělena za studium černých děr. Petr Kabáth představí velký úspěch AV ČR, protože její tým vede mezinárodní vývoj spektrografu PLATOSpec pro vesmírnou misi PLATO, jejíž cílem je výzkum exoplanet. Tři sta let od narození astronoma Maxmiliána Rudolfa Hella připomene svým článkem Ladislav Druga. Václav Pavlík pak pokračuje v seriálu o fyzice, vzniku, vývoji a modelování hvězdokup.
V současné situaci je každá pozitivní zpráva dobrá, a tak redakce časopisu hlásí, že podzimní Astropis roku 2020 je hotov. A na co se můžete v čísle s krásným pořadovým číslem 123 těšit?
Jak již obálka avizuje, nezapomeneme se věnovat hlavní astronautické události posledních měsíců – Lukáš Houška ve svém článku shrnuje dosavadní průběh historického letu první soukromé pilotované lodi do vesmíru, včetně zakotvení u ISS.
Redakce v době karantény nezahálí, a proto s radostí hlásí, že vyšel Astropis 121 – první číslo roku 2020. Jako obvykle se můžete těšit na spoustu zajímavého čtení.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.
Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš
Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové
The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae.
The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations.
It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue.
Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future.
Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto.
Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System).
Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop
Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats
Gain 150, Offset 300.
July 24 to August 30, 2025
Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4
