Obálka posledního vydání časopisu Astropis nás vítá snímkem komety C/2023 A3 (Tsuchinshan–ATLAS) z dalekohledu FRAM na Kanárských ostrovech pořízeného 14. října 2024. Časopis přináší klasický přehled astronomického dění Letošní pohled na vesmír vloni z pera Dr. Jiřího Grygara a Mgr. Davida Onřicha.
Podzimní 142. číslo časopisu je tu pro vás se dvěma rozhovory o cestách za úplnými zatmění Slunce. Dokončí historické okénko osobností české astronomie. Další témata přináší povídání o "ledových světech", observatořích nebo černých děrách, tentokrát těch středních hmotností. Kde vlastně jsou? Nedílnou součástí jsou také novinky z astronomie a kosmonautiky a speciální část je tentokrát věnována Astronomické olympiádě, naší výkladní skříni, kde se studentům tolik daří.
Prázdninové číslo Astropisu se věnuje Návratu krále, alias dvojitého astrografu Štefánikovy hvězdárny v Praze, který je úzce spojen s Českou astronomickou společností, a Ing. Pavlousek nás seznámí i s jeho prvním majitelem Rudolfem Königem jako astronomem i obchodníkem. Nemalá část čísla se pak věnuje kosmickým aktivitám, počínaje Hydronautem a Little Moon City od Dr. Pavlíka, s Thomasem Robertsem probereme Vesmírnou politiku a bezpečnost, Mgr. Ondřich nás seznámí s Potížemi a budoucností HST, přes Českou cestu do vesmíru až po to, že Čína získala vzorky z odvrácené strany Měsíce v článku od Dr. Laifra.
Nové číslo Astropisu otevírá tradiční Letošní pohled na vesmír vloni III od Jiřího Grygara a Davida Ondřicha, který nás zavede za významnými objevy z roku 2022 v astronomii a astrofyzice. Pavel Najser uzavře příběh o zapomenuté hvězdárně na pražských Hřebenkách závěrem téměř detektivním. Petr Brož obsáhle představí bahenní sopky na Marsu s experimenty, které ukazují chování bahna na Zemi a v podmínkách Marsu. Přidáme rozhovor s Petrem Heinzelem o sluneční astrofyzice a Zdeněk Řehoř pokračuje v přehledu astronomických montáží.
Nové číslo Astropisu otevírá tradiční Letošní pohled na vesmír vloni od Jiřího Grygara, a od Davida Ondřicha, který nás zavede za významnými objevy z loňského roku v astronomii a astrofyzice. Michal Švanda s Martinou Pavelkovou nás seznámí s tím, jak se počítají reprezentativní relativní čísla slunečních skvrn? Jaroslav Pavlousek vzpomene v článku Bohem nadaný fotograf Josef Klepešta autora ikonické fotografie bolidu u galaxie v Andromedě. Kolega Vladimír Libý vyzpovídal bývalého redakčního kolegu v článku S dopravákem za Českou republiku do vesmíru a kolega Josef Ladra nás seznámí s budoucností převodovek v astronomických montážích. Václav Laifr nám představí Čínskou kosmickou stanici. Samozřejmě nechybí ani mapa podzimní oblohy, recenze knihy Thomase Hertoga a další novinky.
Standarní číslo časopisu Astropis obsahuje mapu letní oblohy, novinky i trochu historie. Na 44 stranách časopisu najdete článek Petra Kulhánka o kvantovém vesmíru, vysvětlení slunečních period z pera Michala Švandy a Martiny Pavelkové, historický článek věnovaný Tháletově hře stínů od Jana Švábenického a ohlédnutí za Nušlovou cenou v roce 2022 od Jany Žďárské a Petra Heinzela, který je předsedou České astronomické společnosti. Nechybí pravidelný článek věnovaný Měsíci od Pavla Gabzdyla, dění na obloze v letních měsících a tipy a návody pro pozorování a další pravidelné rubriky.
Speciální číslo časopisu Astropis vydané v létě 2023 je věnováno významnému výročí České astronomické společnosti. Na mimořádných 52 stranách přináší velké množství článků svázaných s historií a současností této vědecké společnosti.
V tomto monotematickém čísle naleznete hned několik příspěvků o robotickém průzkumu Marsu: Jako první uvádíme shrnutí mise geologické sondy InSight z pera Petra Brože. Na to naváže Michael Voplatka s představením prozatím nejkomplexnějšího roveru na Rudé planetě – Perseverance. I Václav Laifr se věnuje ve svém příspěvku robotickému průzkumu – tentokrát z pohledu čínské kosmonautiky.
Hned na začátku nového čísla pokračují Jiří Grygar a David Ondřich ve svém shrnutí dění v astronomii v minulém roce. Pavel Pecháček pak připomene život a dílo astronomky Dorothey Klumpkeové, od jejíhož úmrtí letos uplyne 80 let. Anna Muchová představí Czech Rocket Society – spolek převážně vysokoškolských studentů zaměřený na raketové aktivity. Václav Pavlík pokračuje v sérii rozhovorů s významnými vědci – tentokrát s astrofyzikem Jamesem Peeblesem.
Vychází Astropis č. 131. Samozřejmě, že na prvním místě nesmíme opomenout dechberoucí snímky z teleskopu JWST a jejich srovnání s daty z HST. Číslo pak zahajuje nekonečný seriál každoročních shrnutí událostí v astronomii za předchozí rok od osvědčeného tandemu Jiří Grygar a David Ondřich. Jiří Podolský se ve svém článku podrobně věnuje prvnímu snímku černé veledíry v centru naší Galaxie, pořízeného EHT. Druhým dílem pokračuje Pavel Najser ve shrnutí života a díla Johna Herschela. Jak se více než 100 let starý dvojitý Zeissův astrograf, který je hlavním dalekohledem Štefánikovy hvězdárny v Praze, vydal na renovaci, pro nás sepsal Tomáš Prosecký.
Jak již obálka napovídá, tak hlavní článek čísla, který připravil Petr Kulhánek, se týká dlouho očekávaného vesmírného teleskopu JWST. Václav Pavlík pak představí první snímek z tohoto dalekohledu. V tomto vydání se dočkáte i článku o astrotechnice – Jan Zahajský se v něm věnuje azimutálním montážím. Pavel Gabzdyl se ve svém textu zamýšlí nad skutečnou jasností úplňkového Měsíce. Také se můžete těšit na odhalení, kdo obdržel Ceny Jindřicha Zemana za astrofotografii za rok 2021. Historické okénko Pavla Najsera je věnována Johnu Frederikovi Williamovi Herschelovi – synovi objevitele planety Uran.
Jako obvykle v našem časopise naleznete články rozmanitých témat a pravidelné rubriky. Číslo otevírá poslední díl shrnutí novinek a událostí v astronomii za rok 2020 od tandemu Jiří Grygar a David Ondřich. Jan Kondziolka popisuje jeden z palčivých problémů, který trápí skoro všechny pozorovatele nejen u nás – světelné znečištění. Do zajímavého tématu (zatím pouze teoretické) detekce dopadů těles na exoplanety a jejich významu nás zasvětí Martin Ferus. Jak se vyvíjela aktivita Slunce v první polovině roku 2021, která již patřila do 25. slunečního cyklu, prezentuje Martina Pavelková. Rozhodně nesmíme zapomenout na populární téma historie astronomie – Pavel Pecháček přináší článek o Étiennu Léopoldovi Trouvelotovi, autorovi úchvatných astronomických kreseb, ale také nešťastném původci ekologické katastrofy.
V novém čísle přinášíme druhý díl shrnutí událostí roku 2020 v astronomii pohledem Jiřího Grygara a Davida Ondřicha. Petr Kulhánek nás zavede k Jupiteru, aby nám představil místní verze polárních září, které zasahují až do rentgenové oblasti spektra. Autorský tandem Václav Pavlík a Steve Shore se u nás neobjevuje poprvé – tentokrát se zabývá hypotetickým nebezpečím, které by naší soustavě hrozilo v případě proměny Betelgeuze v černou díru. Steve Shore nám pak (v překladu Václava Pavlíka) poskytl článek na zajímavé téma mikrokvasarů. Petr Harmanec ve svém textu přináší osobní vzpomínky na Toma Boltona – objevitele černé díry Cygnus X-1.
S létem je tu spousta zajímavého čtení. Martina Pavelková s Michalem Švandou přináší úvahu, zda dnes k něčemu slouží zakreslování sluneční fotosféry. Z historických článků nabízíme hned dva – Pavel Pecháček představí viktoriánské popularizátory astronomie Richarda A. Proctora s manželkou a dcerou. Druhý článek pak připravili Steve Shore a Václav Pavlík, kdy se věnují zajímavému tématu falešnému portrétu Johannese Keplera. Nechybí souhrn událostí v astronomii a astrofyzice, první část za rok 2020, od tandemu Jiří Grygar a David Ondřich. Michael Prouza přináší interview s teoretickým fyzikem Petrem Hadravou – laureátem Kopalovy přednášky za rok 2012 a Nušlovy ceny za rok 2020. Nechybí ani článek Václava Laifra o čínském marsovském vozítku Ču-žung a souhrn z dění v kosmonautice od Lukáše Houšky.
Předem se chceme všem našim čtenářům omluvit za zpoždění vydání nového čísla, na němž se velkou měrou podílela epidemie nemoci COVID-19. Aktuální číslo se hned ve několika článcích věnuje úspěchům automatických sond. Hlavním tématem je přistání roveru Perserverance, jehož misi nám představí Martin Pauer. Nedávnému úspěchu čínské astronautiky v podobě návratu pouzdra se vzorky z Měsíce se věnuje Václav Laifr. Michal Švanda shrne první dva roky mise Parkerovy sluneční sondy, která již ukazuje zajímavé výsledky, ale analýza dat je teprve na začátku. Lukáš Houška (Kosmonautix.cz) uvede další novinky z kosmonautiky, na které byly poslední měsíce i bez zmíněných událostí více než bohaté.
V závěrečném čísle roku 2020 se dočkáte druhého dílu shrnutí událostí roku 2019 v astronomii z pera tandemu Jiří Grygar a David Ondřich. Aktuálnímu tématu se věnuje Jiří Podolský, který ve svém článku komentuje Nobelovu cenu za fyziku za rok 2020, jež byla udělena za studium černých děr. Petr Kabáth představí velký úspěch AV ČR, protože její tým vede mezinárodní vývoj spektrografu PLATOSpec pro vesmírnou misi PLATO, jejíž cílem je výzkum exoplanet. Tři sta let od narození astronoma Maxmiliána Rudolfa Hella připomene svým článkem Ladislav Druga. Václav Pavlík pak pokračuje v seriálu o fyzice, vzniku, vývoji a modelování hvězdokup.
V současné situaci je každá pozitivní zpráva dobrá, a tak redakce časopisu hlásí, že podzimní Astropis roku 2020 je hotov. A na co se můžete v čísle s krásným pořadovým číslem 123 těšit?
Jak již obálka avizuje, nezapomeneme se věnovat hlavní astronautické události posledních měsíců – Lukáš Houška ve svém článku shrnuje dosavadní průběh historického letu první soukromé pilotované lodi do vesmíru, včetně zakotvení u ISS.
Redakce v době karantény nezahálí, a proto s radostí hlásí, že vyšel Astropis 121 – první číslo roku 2020. Jako obvykle se můžete těšit na spoustu zajímavého čtení.
Časopis se zajímavými články z astronomie a kosmonautiky se dočkal kulatého 120. vydání a zároveň jde o poslední číslo za rok 2019. Nechybí tradiční rubriky věnované nedávnému dění v astrofyzice a protože Nobelovy ceny měly k ní také blízko, můžeme se těšit na zajímavé čtení na téma kosmologické i exoplanet. Pravidelně najdeme také historické a pozorovací okénko a článek shrnující novinky v kosmonautice.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.
Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2025 obdržel snímek „Slunce očima i vodíkem“, jehož autory jsou astrofotografové Michal Šrejber a Marek Tušl Zatmění Slunce již od pradávna vzbuzovalo v našich předcích mnohdy i divoké představy o tom, co se vlastně na obloze děje.
Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4
