Jako vždy vám časopis Astropis nabízí spoustu zajímavého čtení. Můžete se tak těšit na astronomické a astrofyzikální objevy a další osobnost z historie, Pietro Angelo Secchiho. Kromě souhrnu z Kosmonautixu se podíváme na planetku Ryugu v podání sondy Hayabusa 2 a také na mise týkající exoplanet v nejbližším desetiletí. Na Měsíci si prohlédneme další kráter s názvem Blancanus. V časopisu nechybí ani krásné fotografie našich astrofotografů.
Vyšlo další číslo časopisu Astropis. Z havních článků lze připomenout ohlédnutí za rokem minulým, z astrofyziky se zaměříme na málo hmotné dvojhvězdy, historii činnosti Štefánikovy hvězdárny a Hvězdářské ročenky připomínají dlouhou tradici práce našich astronomů. V kosmonautice se zaměříme na misi sondy Hayabusa 2 a nechybí ani pravidelné okénko Kosmonautixu. Tentokrát však upozornění nemíří jen k časopisu. Společnost Astropis pořádá pravidelná setkání s názvem Den s Astropisem. Letošní setkání proběhne vsobotu 24. listopadu 2018, opět v budově Akademie věd na Národní třídě č. p. 3 v Praze.
V letošním letním čísle časopisu Astropis nalezneme opět spoustu zajímavého čtení nejen na dovolenou: Dr. M. Topinka píše o novém zlatém dole astronomie – současném pozorování gravitačních vln, gama záblesků a dalších elektromagnetických projevů téhož jevu. Prof. P. Kulhánek připomíná životní cestu nedávno zesnulého Stephena Hawkinga, ing. J. Pavlousek se ohlíží za tradicí demonstrátorů (nejen) na Štefánikově hvězdárně v Praze a Mgr. P. Pecháček se vrací na přelom 19. a 20. století za ženami v astronomii.
Společnost Astropis už dokázala připravit a vydat 111 čísel časopisu, který se již pevně zabydlel na naší scéně. Obálce dominuje nádherná fotografie ze startu Falconu Heavy a tak je jasné, jaké je jedno z hlavních témat tohoto čísla. Z astronomických jevů ovšem nezapomínejme ani na mezihvězdného návštěvníka Oumuamua, kterému je také věnován jeden článek. Očekávat můžeme i další pohled na gravitační vlny z pera Petra Kulhánka a mnohé další.
Poslední číslo roku 2017 Vám přináší opět mnoho zajímavého čtení. Velmi poutavým čtením bude článek věnovaný udělení Nobelovy ceny za objev gravitačních vln. Nechybí další souhrnný přehled novinek v astronomii za rok 2016. Podařilo se pokročit v hledání zdrojů nejvyšších energií, jak přiblíží další z článků z oblasti astrofyziky. V historickém ohlédnutí se podíváme na působení Josefa Sýkory v Uzbekistánu. Další zajímavý článek se věnuje pozoruhodné hoře Ahuna na trpasličí planetě Ceres. Pozorovatelé Měsíce dostanou naservírovány rovnou dva krátery. Své místo mají tradičně i pobočky a sekce České astronomické společnosti.
Léto končí a čtenáři Astropisu se po dovolených a prázdninách mohou těšit na nové vydání – 3/2017. Na jeho stránkách naleznou obvyklé rubriky jako přehled úkazů na období od října do prosince 2017 včetně mapy noční oblohy, novinky z astronomie, rubriku ČAS – tentokrát se představí Přístrojová a optická sekce – nebo zajímavé fotografie. Nebudou ani ochuzeni o dvě recenze na nové knihy: A.Watts: „Předpověď počasí snadno a rychle“ a J. Levinová: „Vesmírné blues“. Z dalších, lze již říct, pravidelných příspěvků do Astropisu si budou moci přečíst novinky z astronautiky od Lukáše Houšky z partnerské redakce Kosmonautix.cz a povídání o útvarech na Měsíci od Milana Blažka – kráter Moretus.
V letošním druhém („letním“) vydání časopisu Astropis se dočkáme hned dvou historických článků. Nejprve nám Pavel Najser představí Williama Parsonse a jeho obří dalekohled Leviathan, který byl největším dalekohledem 19. století. Ondřej Nývlt nás pak ve dvoudílném článku, jehož první část přinášíme právě v tomto čísle, zavede do historie letecké astronomie od úplných začátků do současnosti. V dalším článku se zaměříme na praktickou astronomii, respektive spektrografii. Miroslav Matoušek nám totiž ukáže, že ač je amatérská spektrografie u nás zatím spíše neznámým pojmem, tak i s malým úsilím může přinést mnoho zajímavých výsledků. Navíc i při pozorování z centra města. Michal Švanda nám kromě souhrnu sluneční aktivity za 2. pololetí roku 2016 přináší i velmi zajímavé téma předpovídání aktivity naší nejbližší hvězdy.
V prvním letošním čísle časopisu Astropis se kromě obvyklých rubrik, jako novinky, recenze nebo úkazy na obloze, můžete seznámit s dalšími velmi zajímavými tématy, která vám v rychlosti představíme v článku.
Časopis Astropis vydává svůj dlouho očekávaný speciál roku 2016 na téma astrofotografie. Jde o poměrně revoluční počin, neboť astrofotografie je v Česku a na Slovensku čím dál oblíbenějším oborem, ale dostupné literatury je v tuzemském jazyce málo. V tomto speciálním čísle naleznete odpovědi na základní otázky co vlastně astrofotografie je a jak s ní začít. Na celkem 44 stranách tak najdete bohatý úvod pro zájemce o tento krásný, ale náročný koníček.
V sobotu 26. listopadu 2016 se v budově Akademie věd na Národní třídě 3 v Praze, v sále č. 206, uskuteční další, v pořadí již dvanáctý, Den s Astropisem. Tedy setkání čtenářů Astropisu a příznivců astronomie s předními českými odborníky v průběhu přednáškového celodenního maratonu. Zájemci si mohou vyslechnout 5 přednášek předních českých vědců, zlatým hřebem programu bude udělení ceny ČAS - Kopalovy přednášky.
Tradiční přednáškový astronomický den pořádá sdružení Astropis v budově Akademie věd v Praze na Národní 3. Tentokráte vychází na 5. prosince 2015 a můžete tak očekávat "Mikulášskou nadílku" nějen poutavých přednášek. Těšit se můžete rovněž na udělení ceny ČAS - Kopalovy přednášky. Jaký tedy bude Milulášský den s Astropisem? Více v článku a také na stránkách Astropisu www.astropis.cz.
Obálka čísla 3/2012.Autor: Astropis.Vyšlo a na cestu k předplatitelům se vydalo čtvrté letošní číslo Astropisu s označením 3/2012. Předplatitelé by ho před koncem tohoto týdne měli najít ve svých schránkách.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.
Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý
Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4
