Pozemským astronomům se tento mezihvězdný prostor zářícího plynu a neprůhledného prachu jeví jako pták, což naznačuje jeho populární přezdívku Mlhovina Racek. Širokopásmový portrét vesmírného ptáka pokrývá 3,5 stupně široký pás rovinou Mléčné dráhy a to ve směru Síria, alfa hvězdy souhvězdí...
Tato rozsáhlá oblast zářícího plynu a prachu pozemským astronomům připomíná ptáka, což vnuká její populární přezdívku mlhovina Mořský racek. Mozaika kosmického ptáka ze tří panelů pořízená s využitím úzkopásmových obrazových dat přes rovinu Mléčné dráhy nedaleko Síria, alfa hvězdy souhvězdí Velkého...
Tyto mlhoviny, ve kterých vidíme mořského racka a kachnu nejsou jenom kosmickými mračny, které vyvolávají představu letu. Oba útvary rozpínají křídla přes rozsáhlou nebeskou krajinu a na noční pozemské obloze je to přes souhvězdí Velkého psa (Canis Major) téměř 7 stupňů. Rozlehlý Mořský...
Tato krásná a široká mozaika snímků zabírá na pozemské obloze téměř 20 stupňů. Na mlhoviny bohatá oblast se nachází na okraji superbubliny Orion-Eridanus, kterou vyplňují smyčky, rozpínající se obálky plynu a prachu ponořené do molekulárních mračen poblíž roviny Mléčné dráhy. Vlevo se dá...
Rozsáhlá plocha zářícího plynu a prachu připomíná astronomům na planetě Zemi ptáka a odtud tudíž pochází populární název mlhovina Mořský racek. Portrét kosmického ptáka pokrývá v rovině Mléčné dráhy poblíž Siria, alfa hvězdy ze souhvězdí Velkého psa (Canis Major), oblast velkou 1,6...
Široký prostor zářivého plynu a prachu připomíná pozemským astronomům ptáka a tak také získal populární název mlhovina Mořský racek. Portrét tohoto kosmického ptáka pokrývá v rovině Mléčné dráhy blízko alfa hvězdy souhvězdí Velký pes (Canis Major) Sirius plochu asi 1,6°. V této...
Široký prostor zářivého plynu a prachu se pozemským astronomům připomíná ptáka a tak získal populární název mlhovina Mořský racek. Portrét tohoto kosmického ptáka pokrývá 1,6° v rovině Mléčné dráhy téměř směrem k hvězdě Sirius, což je alfa hvězda v souhvězdí Velký pes (Canis Major). Další...
Tento rozsáhlý prostor zářícího plynu a prachu se pozemským astronomům jeví jako pták a tak vnuká svůj populární název mlhovina Mořský racek. Tento portrét kosmického ptáka pokrývá 1,6 stupně široký pás přes rovinu Mléčné dráhy v blízkosti hvězdy Sirius, což je alfa souhvězdí Velký pes...
Tyto mlhoviny jsou nejenom kosmická mračna, která připomínají mořského racka a kachnu za letu. Obě svým způsobem letí tímto koutem nebe a na pozemské noční obloze zabírají v souhvězdí Velkého psa (Canis Major) téměř 7 stupňů. Rozložitý mořský racek (vlevo nahoře) se skládá ze dvou...
Tento barevný pohled na kousek oblohy kombinuje snímky ze dvou různých kamer: z digitální zrcadlovky a z astronomické CCD kamery. Obě kamery byly použity na stejném dalekohledu při oceánské Winter Star Party na Florida Keys a příhodně vytvořily tento portrét mlhoviny Mořský racek. Záběr...
Pozemským astronomům se tento mezihvězdný prostor zářícího plynu a neprůhledného prachu jeví jako pták, což naznačuje jeho populární přezdívku Mlhovina Racek. Širokopásmový portrét vesmírného ptáka pokrývá 3,5 stupně široký pás rovinou Mléčné dráhy a to ve směru Síria, alfa hvězdy souhvězdí...
Tato rozsáhlá oblast zářícího plynu a prachu pozemským astronomům připomíná ptáka, což vnuká její populární přezdívku mlhovina Mořský racek. Mozaika kosmického ptáka ze tří panelů pořízená s využitím úzkopásmových obrazových dat přes rovinu Mléčné dráhy nedaleko Síria, alfa hvězdy souhvězdí Velkého...
Tyto mlhoviny, ve kterých vidíme mořského racka a kachnu nejsou jenom kosmickými mračny, které vyvolávají představu letu. Oba útvary rozpínají křídla přes rozsáhlou nebeskou krajinu a na noční pozemské obloze je to přes souhvězdí Velkého psa (Canis Major) téměř 7 stupňů. Rozlehlý Mořský...
Tato krásná a široká mozaika snímků zabírá na pozemské obloze téměř 20 stupňů. Na mlhoviny bohatá oblast se nachází na okraji superbubliny Orion-Eridanus, kterou vyplňují smyčky, rozpínající se obálky plynu a prachu ponořené do molekulárních mračen poblíž roviny Mléčné dráhy. Vlevo se dá...
Rozsáhlá plocha zářícího plynu a prachu připomíná astronomům na planetě Zemi ptáka a odtud tudíž pochází populární název mlhovina Mořský racek. Portrét kosmického ptáka pokrývá v rovině Mléčné dráhy poblíž Siria, alfa hvězdy ze souhvězdí Velkého psa (Canis Major), oblast velkou 1,6...
Široký prostor zářivého plynu a prachu připomíná pozemským astronomům ptáka a tak také získal populární název mlhovina Mořský racek. Portrét tohoto kosmického ptáka pokrývá v rovině Mléčné dráhy blízko alfa hvězdy souhvězdí Velký pes (Canis Major) Sirius plochu asi 1,6°. V této...
Široký prostor zářivého plynu a prachu se pozemským astronomům připomíná ptáka a tak získal populární název mlhovina Mořský racek. Portrét tohoto kosmického ptáka pokrývá 1,6° v rovině Mléčné dráhy téměř směrem k hvězdě Sirius, což je alfa hvězda v souhvězdí Velký pes (Canis Major). Další...
Tento rozsáhlý prostor zářícího plynu a prachu se pozemským astronomům jeví jako pták a tak vnuká svůj populární název mlhovina Mořský racek. Tento portrét kosmického ptáka pokrývá 1,6 stupně široký pás přes rovinu Mléčné dráhy v blízkosti hvězdy Sirius, což je alfa souhvězdí Velký pes...
Tyto mlhoviny jsou nejenom kosmická mračna, která připomínají mořského racka a kachnu za letu. Obě svým způsobem letí tímto koutem nebe a na pozemské noční obloze zabírají v souhvězdí Velkého psa (Canis Major) téměř 7 stupňů. Rozložitý mořský racek (vlevo nahoře) se skládá ze dvou...
Tento barevný pohled na kousek oblohy kombinuje snímky ze dvou různých kamer: z digitální zrcadlovky a z astronomické CCD kamery. Obě kamery byly použity na stejném dalekohledu při oceánské Winter Star Party na Florida Keys a příhodně vytvořily tento portrét mlhoviny Mořský racek. Záběr...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.
Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové
The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4
