Jedna z mnoha komet pojmenovaná po svém objeviteli Robertu McNaughtovi katalogizovaná jako C/2009 R1 zdobí pozorovatelům na severní polokouli tento měsíc časnou ranní oblohu. Zde na snímku z 13. června z jižního Nového Mexika je vidět, jak se dlouhý iontový ohon komety McNaught táhne...
U velké komety roku 2007, komety McNaught, se vyvinul dlouhý vláknitý ohon. Pozorovatelé na jižní polokouli mohou po západu na obloze vidět skvostný ohon. Hlava komety je stále jasná a lze ji snadno spatřit pouhým okem i městským pozorovatelům. Nádherný ohon je vidět na dlouhých expozicích...
Toto políčko ze zrychleného filmu ukazuje kometu McNaught, Velkou kometu roku 2007, jak krouží vnitřní sluneční soustavou. Políčka filmu byla zachycena od 12. do 16. ledna koronografem na palubě sluneční družice SOHO. Zorným polem se také pohybuje planeta Merkur, jen Slunce samotné...
Jasnost komet roste, když se blíží ke Slunci a koupají se v intenzivním slunečním záření. Obyčejně je ale nemožné je zároveň vidět proti převaze rozptýleného slunečního světla. Ovšem překvapující kometa McNaught, která se 12. ledna těsně přiblížila ke Slunci (prošla perihéliem) a byla...
Po pozoruhodném představení na severní polokouli se nejjasnější kometa posledních desetiletí nyní představuje na jižní polokouli. Na snímku pořízeném 17. ledna za večerního soumraku je vidět jasnou komu a nádherný, zakřivený ohon komety McNaught (c/2006 P1) nad jezerem Horowhenua v...
Nejjasnější kometa dekády je nyní nečekaně viditelná. Nejoptimističtější předpovědi řadí kometu McNaught (C/2006 P1) k nejjasnější kometám minulého století. V několika následujícíh dnech lze spatřit její komu a ohon pouhým okem blízko Slunce nad obzorem jak večer, tak ráno. Tento...
Ranní ptáčata s jasným a nezastíněným východním obzorem se mohou v několika příštích dnech potěšit pohledem na kometu McNaught (C/2006 P1) na rozednívající se obloze. Kometu objevil v srpnu R. H. McNaught (Siding Spring Survey) a ta mezitím zjasněla natolik, aby byla viditelná pouhým okem, ale...
Jedna z mnoha komet pojmenovaná po svém objeviteli Robertu McNaughtovi katalogizovaná jako C/2009 R1 zdobí pozorovatelům na severní polokouli tento měsíc časnou ranní oblohu. Zde na snímku z 13. června z jižního Nového Mexika je vidět, jak se dlouhý iontový ohon komety McNaught táhne...
U velké komety roku 2007, komety McNaught, se vyvinul dlouhý vláknitý ohon. Pozorovatelé na jižní polokouli mohou po západu na obloze vidět skvostný ohon. Hlava komety je stále jasná a lze ji snadno spatřit pouhým okem i městským pozorovatelům. Nádherný ohon je vidět na dlouhých expozicích...
Toto políčko ze zrychleného filmu ukazuje kometu McNaught, Velkou kometu roku 2007, jak krouží vnitřní sluneční soustavou. Políčka filmu byla zachycena od 12. do 16. ledna koronografem na palubě sluneční družice SOHO. Zorným polem se také pohybuje planeta Merkur, jen Slunce samotné...
Jasnost komet roste, když se blíží ke Slunci a koupají se v intenzivním slunečním záření. Obyčejně je ale nemožné je zároveň vidět proti převaze rozptýleného slunečního světla. Ovšem překvapující kometa McNaught, která se 12. ledna těsně přiblížila ke Slunci (prošla perihéliem) a byla...
Po pozoruhodném představení na severní polokouli se nejjasnější kometa posledních desetiletí nyní představuje na jižní polokouli. Na snímku pořízeném 17. ledna za večerního soumraku je vidět jasnou komu a nádherný, zakřivený ohon komety McNaught (c/2006 P1) nad jezerem Horowhenua v...
Nejjasnější kometa dekády je nyní nečekaně viditelná. Nejoptimističtější předpovědi řadí kometu McNaught (C/2006 P1) k nejjasnější kometám minulého století. V několika následujícíh dnech lze spatřit její komu a ohon pouhým okem blízko Slunce nad obzorem jak večer, tak ráno. Tento...
Ranní ptáčata s jasným a nezastíněným východním obzorem se mohou v několika příštích dnech potěšit pohledem na kometu McNaught (C/2006 P1) na rozednívající se obloze. Kometu objevil v srpnu R. H. McNaught (Siding Spring Survey) a ta mezitím zjasněla natolik, aby byla viditelná pouhým okem, ale...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.
Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin. Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených
Hmlovina v Orióne (známa aj ako Messier 42, M42 alebo NGC 1976) je difúzna hmlovina v Mliečnej ceste, ktorá sa nachádza južne od Oriónovho pásu v súhvezdí Orión a je známa ako stredná „hviezda“ v „meči“ Orióna. Patrí medzi najjasnejšie hmloviny a je viditeľná voľným okom na nočnej oblohe so zdanlivou magnitúdou 4,0. Je vzdialená 1 344 ± 20 svetelných rokov (412,1 ± 6,1 pc) a je najbližšou oblasťou masívnej hviezdotvorby k Zemi. Priemer hmloviny M42 sa odhaduje na 24 svetelných rokov (takže jej zdanlivá veľkosť zo Zeme je približne 1 stupeň). Jej hmotnosť je približne 2 000-krát väčšia ako hmotnosť Slnka. V starších textoch sa hmlovina v Orióne často označuje ako Veľká hmlovina v Orióne. Hmlovina v Orióne je jedným z najsledovanejších a najfotografovanejších objektov nočnej oblohy a patrí medzi najintenzívnejšie skúmané nebeské útvary. Hmlovina odhalila veľa o procese vzniku hviezd a planetárnych systémov z kolabujúcich oblakov plynu a prachu. Astronómovia priamo pozorovali protoplanetárne disky a hnedých trpaslíkov v hmlovine, intenzívne a turbulentné pohyby plynu a fotoionizačné účinky masívnych blízkych hviezd v hmlovine. Hmlovina v Orióne je viditeľná voľným okom aj z oblastí postihnutých svetelným znečistením. Je viditeľná ako stredná „hviezda“ v „meči“ Orióna, čo sú tri hviezdy nachádzajúce sa južne od Oriónovho pásu. „Hviezda“ sa bystrým pozorovateľom zdá rozmazaná a hmlovina je zrejmá v ďalekohľade alebo malom teleskope. Maximálna povrchová jasnosť centrálnej oblasti M42 je približne 17 Mag/arcsec2 a vonkajšia modrastá žiara má maximálnu povrchovú jasnosť 21,3 Mag/arcsec2. V hmlovine Orión sa nachádza veľmi mladá otvorená hviezdokopa, známa ako Trapézová hviezdokopa vďaka asterizmu jej štyroch primárnych hviezd v priemere 1,5 svetelného roka. Dve z nich možno za nocí s dobrou viditeľnosťou rozlíšiť na ich zložené dvojhviezdy, čo dáva spolu šesť hviezd. Hviezdy Trapézovej hviezdokopy spolu s mnohými ďalšími hviezdami sú ešte len na začiatku svojej existencie. Hviezdokopa Trapez je súčasťou oveľa väčšej hviezdokopy Hmlovina v Orióne, ktorá je združením približne 2 800 hviezd s priemerom 20 svetelných rokov. Hmlovinu Orion zasa obklopuje oveľa väčší komplex molekulárnych mrakov Orión, ktorý má stovky svetelných rokov a rozprestiera sa v celom súhvezdí Orión. Pred dvoma miliónmi rokov mohla byť kopa hmloviny Orión domovom unikajúcich hviezd AE Aurigae, 53 Arietis a Mu Columbae, ktoré sa v súčasnosti od hmloviny vzďaľujú rýchlosťou viac ako 100 km/s (62 míľ/s). Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 1100x30 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 745x60 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, 97x120 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Hutech IDAS NB3, master bias, 300 flats, master darks, master darkflats 12.10. až 1.12.2024
