Jedna z mnoha komet pojmenovaná po svém objeviteli Robertu McNaughtovi katalogizovaná jako C/2009 R1 zdobí pozorovatelům na severní polokouli tento měsíc časnou ranní oblohu. Zde na snímku z 13. června z jižního Nového Mexika je vidět, jak se dlouhý iontový ohon komety McNaught táhne...
U velké komety roku 2007, komety McNaught, se vyvinul dlouhý vláknitý ohon. Pozorovatelé na jižní polokouli mohou po západu na obloze vidět skvostný ohon. Hlava komety je stále jasná a lze ji snadno spatřit pouhým okem i městským pozorovatelům. Nádherný ohon je vidět na dlouhých expozicích...
Toto políčko ze zrychleného filmu ukazuje kometu McNaught, Velkou kometu roku 2007, jak krouží vnitřní sluneční soustavou. Políčka filmu byla zachycena od 12. do 16. ledna koronografem na palubě sluneční družice SOHO. Zorným polem se také pohybuje planeta Merkur, jen Slunce samotné...
Jasnost komet roste, když se blíží ke Slunci a koupají se v intenzivním slunečním záření. Obyčejně je ale nemožné je zároveň vidět proti převaze rozptýleného slunečního světla. Ovšem překvapující kometa McNaught, která se 12. ledna těsně přiblížila ke Slunci (prošla perihéliem) a byla...
Po pozoruhodném představení na severní polokouli se nejjasnější kometa posledních desetiletí nyní představuje na jižní polokouli. Na snímku pořízeném 17. ledna za večerního soumraku je vidět jasnou komu a nádherný, zakřivený ohon komety McNaught (c/2006 P1) nad jezerem Horowhenua v...
Nejjasnější kometa dekády je nyní nečekaně viditelná. Nejoptimističtější předpovědi řadí kometu McNaught (C/2006 P1) k nejjasnější kometám minulého století. V několika následujícíh dnech lze spatřit její komu a ohon pouhým okem blízko Slunce nad obzorem jak večer, tak ráno. Tento...
Ranní ptáčata s jasným a nezastíněným východním obzorem se mohou v několika příštích dnech potěšit pohledem na kometu McNaught (C/2006 P1) na rozednívající se obloze. Kometu objevil v srpnu R. H. McNaught (Siding Spring Survey) a ta mezitím zjasněla natolik, aby byla viditelná pouhým okem, ale...
Jedna z mnoha komet pojmenovaná po svém objeviteli Robertu McNaughtovi katalogizovaná jako C/2009 R1 zdobí pozorovatelům na severní polokouli tento měsíc časnou ranní oblohu. Zde na snímku z 13. června z jižního Nového Mexika je vidět, jak se dlouhý iontový ohon komety McNaught táhne...
U velké komety roku 2007, komety McNaught, se vyvinul dlouhý vláknitý ohon. Pozorovatelé na jižní polokouli mohou po západu na obloze vidět skvostný ohon. Hlava komety je stále jasná a lze ji snadno spatřit pouhým okem i městským pozorovatelům. Nádherný ohon je vidět na dlouhých expozicích...
Toto políčko ze zrychleného filmu ukazuje kometu McNaught, Velkou kometu roku 2007, jak krouží vnitřní sluneční soustavou. Políčka filmu byla zachycena od 12. do 16. ledna koronografem na palubě sluneční družice SOHO. Zorným polem se také pohybuje planeta Merkur, jen Slunce samotné...
Jasnost komet roste, když se blíží ke Slunci a koupají se v intenzivním slunečním záření. Obyčejně je ale nemožné je zároveň vidět proti převaze rozptýleného slunečního světla. Ovšem překvapující kometa McNaught, která se 12. ledna těsně přiblížila ke Slunci (prošla perihéliem) a byla...
Po pozoruhodném představení na severní polokouli se nejjasnější kometa posledních desetiletí nyní představuje na jižní polokouli. Na snímku pořízeném 17. ledna za večerního soumraku je vidět jasnou komu a nádherný, zakřivený ohon komety McNaught (c/2006 P1) nad jezerem Horowhenua v...
Nejjasnější kometa dekády je nyní nečekaně viditelná. Nejoptimističtější předpovědi řadí kometu McNaught (C/2006 P1) k nejjasnější kometám minulého století. V několika následujícíh dnech lze spatřit její komu a ohon pouhým okem blízko Slunce nad obzorem jak večer, tak ráno. Tento...
Ranní ptáčata s jasným a nezastíněným východním obzorem se mohou v několika příštích dnech potěšit pohledem na kometu McNaught (C/2006 P1) na rozednívající se obloze. Kometu objevil v srpnu R. H. McNaught (Siding Spring Survey) a ta mezitím zjasněla natolik, aby byla viditelná pouhým okem, ale...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.
Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové
The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4
