Mlhovina Koňská hlava je slavné temné značení na nebi označované též jako Barnard 33, zářez na pozadí svitu emisních mlhovin v tomto koutu oblohy. Asi pět světelných roků "vysoká" Koňská hlava se nachází zhruba 1500 světelných roků daleko v souhvězdí Orionu. V úrodném komplexu molekulárních mračen...
Mlhovina Plamen vystupuje na optických snímcích prašných hvězdotvorných oblastí v pásu Oriona a východněji od hvězdy Alnitak, zhruba 1400 světelných roků daleko. Alnitak je ta jasná hvězda u pravého okraje na infračerveném snímku ze Spitzerova kosmického dalekohledu. Infračervený pohled dovnitř...
Mlhovina Plamen vyniká na tomto optickém snímku prachových hvězdotvorných oblastí v pásu Orionu ve vzdálenosti zhruba 1400 světelných let. Rentgenová data z observatoře Chandra a infračervené snímky ze Spitzerova kosmického dalekohledu vás mohou pozvat dovnitř zářícího plynu a...
Na tomto optickém snímku v prašné, hvězdami nahuštěné hvězdotvorné oblasti u pásu Orionu, asi 1400 světelných let daleko, vyniká mlhovina Plamen. Rentgenová data z observatoře Chandra a infračervené snímky ze Spitzerova kosmického dalekohledu vám umožní prohlídku zářícího plynu a neprůhledných...
Mlhovina Plamínek pochopitelně nehoří. Je též známa jako NGC 2024 a její červená barva vzniká zářením atomů vodíku na okraji obřího komplexu molekulárních mračen v Orionu ve vzdálenosti asi 1500 světelných let. Vodíkové atomy byly ionizovány, neboli obrány o své elektrony, a září při...
Mlhovina Plamen pochopitelně nehoří. Tato mlhovina je též známa jako NGC 2024 a její sugestivně červená barva pochází od zářících atomů vodíku na okraji obrovského komplexu molekulárních mračen v Orionu vzdáleného asi 1500 světelných let. Atomy vodíku byly ionizovány, neboli zbaveny svých...
Mlhovina Koňská hlava je slavné temné značení na nebi označované též jako Barnard 33, zářez na pozadí svitu emisních mlhovin v tomto koutu oblohy. Asi pět světelných roků "vysoká" Koňská hlava se nachází zhruba 1500 světelných roků daleko v souhvězdí Orionu. V úrodném komplexu molekulárních mračen...
Mlhovina Plamen vystupuje na optických snímcích prašných hvězdotvorných oblastí v pásu Oriona a východněji od hvězdy Alnitak, zhruba 1400 světelných roků daleko. Alnitak je ta jasná hvězda u pravého okraje na infračerveném snímku ze Spitzerova kosmického dalekohledu. Infračervený pohled dovnitř...
Mlhovina Plamen vyniká na tomto optickém snímku prachových hvězdotvorných oblastí v pásu Orionu ve vzdálenosti zhruba 1400 světelných let. Rentgenová data z observatoře Chandra a infračervené snímky ze Spitzerova kosmického dalekohledu vás mohou pozvat dovnitř zářícího plynu a...
Na tomto optickém snímku v prašné, hvězdami nahuštěné hvězdotvorné oblasti u pásu Orionu, asi 1400 světelných let daleko, vyniká mlhovina Plamen. Rentgenová data z observatoře Chandra a infračervené snímky ze Spitzerova kosmického dalekohledu vám umožní prohlídku zářícího plynu a neprůhledných...
Mlhovina Plamínek pochopitelně nehoří. Je též známa jako NGC 2024 a její červená barva vzniká zářením atomů vodíku na okraji obřího komplexu molekulárních mračen v Orionu ve vzdálenosti asi 1500 světelných let. Vodíkové atomy byly ionizovány, neboli obrány o své elektrony, a září při...
Mlhovina Plamen pochopitelně nehoří. Tato mlhovina je též známa jako NGC 2024 a její sugestivně červená barva pochází od zářících atomů vodíku na okraji obrovského komplexu molekulárních mračen v Orionu vzdáleného asi 1500 světelných let. Atomy vodíku byly ionizovány, neboli zbaveny svých...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.
Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten
SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmickú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4
