Před 25 lety byla spatřena nejjasnější supernova moderní doby. Astronomové ji v průběhu doby sledovali a čekali, až se rozpínající se trosky z ohromné stelární exploze srazí s dříve vyvrženým materiálem. Jasný výsledek takové srážky je vidět ve filmu nahoře, který se skládá ze snímků...
Co způsobuje ty podivné prstence supernovy 1987A? Před 25 lety byla v roce 1987 ve Velkém Magellanově mračnu. vidět nejjasnější supernova v nedávné historii. Ve středu obrázku nahoře je objekt ve středu pozůstatků tohoto bouřlivého stellárního výbuchu. Kolem tohoto středu jsou podivné...
V únoru 1987 dosáhlo Země světlo z nejjasnější hvězdné exploze spatřené v moderních dějinách - ze supernovy SN1987A. Tento snímek z kamery kosmického dalekohledu Hubble Space Telescope ostře kreslící kamerou Advanced Camera for Surveys, pořízený v listopadu 2003, ukazuje místo 16 dní po...
Tento snímek ve falešných barvách z rentgenové observatoře Chandra ukazuje prstenec z plazmatu o teplotě 10 miliónů stupňů. Je to jeden z nejpodrobnějších rentgenových snímků rozpínající se rázové vlny ze supernovy 1987a (SN1987A). Na viditelných vlnových délkách je SN1987A slavná díky...
V únoru 1987 byli astronomové svědky nejjasnější supernovy v moderní době - supernovy 1987A ve Velkém Magellanově oblaku. Tajemné prstence materiálu obklopující rozpínající se hvězdné trosky začaly brzy emitovat viditelné světlo vybuzené intenzivním světlem z exploze. Po poklesu v...
Co způsobilo tyto zvláštní prstence v supernově 1987A? V roce 1987 se objevila ve Velkém Magellanově oblaku nejjasnější supernova v nedávné historii. Ve středu snímku je centrální object, který zůstal po ničivé hvězdné explozi. Když na zbytek po supernově v roce 1994 zamířil kosmický...
Před 25 lety byla spatřena nejjasnější supernova moderní doby. Astronomové ji v průběhu doby sledovali a čekali, až se rozpínající se trosky z ohromné stelární exploze srazí s dříve vyvrženým materiálem. Jasný výsledek takové srážky je vidět ve filmu nahoře, který se skládá ze snímků...
Co způsobuje ty podivné prstence supernovy 1987A? Před 25 lety byla v roce 1987 ve Velkém Magellanově mračnu. vidět nejjasnější supernova v nedávné historii. Ve středu obrázku nahoře je objekt ve středu pozůstatků tohoto bouřlivého stellárního výbuchu. Kolem tohoto středu jsou podivné...
V únoru 1987 dosáhlo Země světlo z nejjasnější hvězdné exploze spatřené v moderních dějinách - ze supernovy SN1987A. Tento snímek z kamery kosmického dalekohledu Hubble Space Telescope ostře kreslící kamerou Advanced Camera for Surveys, pořízený v listopadu 2003, ukazuje místo 16 dní po...
Tento snímek ve falešných barvách z rentgenové observatoře Chandra ukazuje prstenec z plazmatu o teplotě 10 miliónů stupňů. Je to jeden z nejpodrobnějších rentgenových snímků rozpínající se rázové vlny ze supernovy 1987a (SN1987A). Na viditelných vlnových délkách je SN1987A slavná díky...
V únoru 1987 byli astronomové svědky nejjasnější supernovy v moderní době - supernovy 1987A ve Velkém Magellanově oblaku. Tajemné prstence materiálu obklopující rozpínající se hvězdné trosky začaly brzy emitovat viditelné světlo vybuzené intenzivním světlem z exploze. Po poklesu v...
Co způsobilo tyto zvláštní prstence v supernově 1987A? V roce 1987 se objevila ve Velkém Magellanově oblaku nejjasnější supernova v nedávné historii. Ve středu snímku je centrální object, který zůstal po ničivé hvězdné explozi. Když na zbytek po supernově v roce 1994 zamířil kosmický...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.
Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové
The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4
