V druhej polovici novembra bude na nočnej oblohe vrcholiť aktivita Leoníd, jedného z najznámejších meteorických rojov. Maximum pravidelnej aktivity sa v roku 2026 očakáva v noci zo 17. na 18. novembra. Hoci predpovede nenaznačujú meteorickú búrku, ktorými sa Leonidy preslávili, po západe Mesiaca ponúknu vhodné podmienky na sledovanie veľmi rýchlych meteorov.
Dnes považujeme za samozřejmé, že se všechno netočí kolem Země. Přijde nám to tak logické, že se můžeme až pousmát při představě, že kdysi byl všeobecně uznávaný model Sluneční soustavy, v němž Země zaujímala střed. Tento geocentrický model přitom převládal po staletí – mnohem déle, než zatím známe ten současný, heliocentrický. Zkusme se proto v tomto díle Astronomie v obrazech na chvíli přenést do minulosti a být ke starověkým učencům o něco chápavější.
Dne 5. listopadu 2026 uplynulo 120 let od narození významného amerického astronoma Freda Whipplea.
Fred Lawrence Whipple (5. listopadu 1906 – 30. srpna 2004) se do historie zapsal formulací hypotézy „špinavé sněhové koule“ a návrhem tzv. Whippleova štítu na ochranu kosmických sond. Mimo to objevil řadu komet a jeden asteroid.
Fred Whipple se narodil 5. listopadu 1906 do farmářské rodiny. V roce 1920 se spolu s rodiči přestěhoval z venkova do kalifornského Long Beach, kde si jeho otec otevřel obchod s potravinami. Ačkoliv Whippleovi rodiče byli hluboce věřící, sám se stal postupem času ateistou.
Po krátkém studiu na Occidental College přestoupil na Kalifornskou univerzitu v Los Angeles, kde jej studium matematiky přivedlo k astronomii. Tu definoval jako místo, kde se setkávají čas, prostor, fyzika a matematika.
Černá díra v galaxii M87 se stala celebritou v roce 2019, kdy astronomové zveřejnili první snímek jejího bezprostředního okolí. Nyní ji další tým zvážil jiným způsobem: sledoval, jak se v její blízkosti pohybují hvězdy. Výsledek činí přibližně 5,38 miliardy hmotností Slunce.
Kometa C/2026 A1 (MAPS) se vydala ke Slunci tak blízko, že svou cestu nepřežila. Astronomové ji však stihli sledovat v posledních dnech před zánikem. V unikajícím plynu objevili kyanovodík a zaznamenali dvě prudká vzplanutí její aktivity.
V polovici novembra bude na nočnej oblohe vrcholiť aktivita meteorického roja severných Tauríd. Maximum pripadá na noc z 11. na 12. novembra 2026, pričom dobré podmienky na pozorovanie sa očakávajú aj počas nasledujúcej noci z 12. na 13. novembra. Hoci Tauridy nepatria medzi najpočetnejšie meteorické roje, sú známe výskytom mimoriadne jasných meteorov, z ktorých niektoré môžu dosiahnuť jasnosť bolidov.
Magnetické pole a proudění plazmatu jsou v kosmickém prostoru neoddělitelně propojené. Přesto není samozřejmé, že jejich geometrie musí být stejná – a dokonce ani to, že místo, kde se magnetické pole vynuluje, musí odpovídat místu, kde se zastavuje proudění. Dvě nové teoretické studie odborníků z ASU zjišťují, za jakých podmínek takové body splývají a jaké podoby může mít jejich okolí. Aplikace své teoretické studie nacházejí v podobě struktur, kdy se v kosmu potkávají dvě prostředí: hvězdný vítr a mezihvězdné prostředí. Tzv. astrosféry jsou totiž tématem aktivního výzkumu.
Opět Vás zveme na výpravu napříč časem i nekonečnými vesmírnými dálkami. Vzhledem k ohromné rozlehlosti vesmíru se při každém pohledu vzhůru k obloze díváme zároveň do minulosti, což dává nový rozměr našemu vyprávění o mýtických antických hrdinech. Jeden z objektů nacházejících se v souhvězdí Persea je totiž od Země vzdálen zhruba 2 500 světelných let, dnes si tedy prohlížíme právě jeho podobu v době vrcholu starořecké civilizace…
Dnešní pozvánku k pozorování můžeme začít samými pozitivy – jasná hvězda, velká planetka se známými parametry, pás stínu široký tak, že vás víceméně nemůže minout, a to vše vysoko nad obzorem, jen ten čas je lehce nepříjemný. Odvrácenou stranou jsou tentokrát jen osoba objevitele, osud místa objevu a také postavy, po které je planetka pojmenována.
