Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  17. duben 2005

Astronomický snímek dne (APOD) - 17. duben 2005

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Asteroidy v dálce

Uznání: R. Evans & K. Stapelfeldt (JPL), WFPC2, HST, NASA

Zemi zasahují kameny z vesmíru každý den. Ovšem čím větší kameny, tím méně často je Země zasažena. Na Zemi denně dopadá mnoho kilogramů kosmického prachu. Větší kousky se nejprve jeví jako jasné meteory. Naši atmosférou denně prolétají kameny a ledové koule velikosti míčů a většinou se rychle úplně odpaří. Významné nebezpečí představují balvany s průměrem kolem 100 metrů, které Zemi zasahují zhruba jednou za tisíc let. Pokud by útvar této velikosti spadl do oceánu, tak by mohl způsobit výrazné přílivové vlny s možnými devastujícími následky i pro vzdálená pobřeží. Srážka s těžkým asteroidem o průměru přes 1 km je ještě vzácnější, typicky k ní dochází po miliónech let, ale mohla by mít opravdu globální následky. Spousta asteroidů zůstává neobjevena. Jeden takový byl objeven roce 1998 jako dlouhá modrá čára na archivním snímku nahoře, který pořídil dalekohled Hubble Space Telescope. V červnu roku 2002, poté co prosvištěl kolem Země hluboko uvnitř oběžné dráhy Měsíce, byl objeven malý, stometrový asteroid 2002 MN. 2002 MN proletěl blíže, než kterýkoliv jiný asteroid kromě 1994 XM1, ale ne blíže jak proletí v roce 2029 2004 MN4. Srážka s velkým asteroidem by tak moc neovlivnila zemskou dráhu, ale rozvířila by prach, který by ovlinil podnebí na Zemi. Jedním z pravděpodobných důsledků by bylo globální vyhynutí mnoha druhů života, proti tomu by se současné vymírání jevilo jako zanedbatelné.

Štítky: Asteroids, Distance


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »