Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  07. říjen 2019

Astronomický snímek dne (APOD) - 07. říjen 2019

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Stín Io na Jupiteru z Juno

Uznání a licence: NASA/JPL-Caltech/SwRI/MSSS; Processing: Kevin M. Gill

Co je to ta tmavá skvrna na Jupiteru? To je stín Jupiterova sopečného měsíce Io. Jelikož Jupiter svítí převážně odraženým slunečním světlem, tak cokoliv, co tomuto světlu překáží zanechává stín. Pokud byste nějak mohli být v tomto stínu, tak byste mohli vidět úplné zatmění Slunce měsícem Io. Stín měsíce Io měří asi 3600 kilometrů, což je zhruba velikost samotného Io, jen o něco většího než je náš pozemský Měsíc. Tento snímek minulý měsíc pořídila kosmická sonda NASA Juno, která nyní obíhá kolem Jupiteru. Juno se každé dva měsíce přiblíží k Jupiteru, pořídí spoustu údajů a snímků, a některé z nich tvoří toto video. Sonda Juno mimo jiné měří gravitační pole Jupiteru a zjistila překvapivý důkaz, že Jupiter by mohl být převážně v kapalném stavu. Jupiter může pod nečekaně hustými mraky skrývat hmotnou oblast kapalného vodíku, která sahá až do jeho středu.

Seznam odkazů v popisu

  1. NASA: Jupiter
  2. APOD: 2011-01-02 Pohled zpět na zatmělou Zemi
  3. APOD: 2017-08-20 Zrychlené video: Úplné zatmění Slunce
  4. Google.com: Io
  5. APOD: 2014-03-30 Io v pravých barvách
  6. APOD: 2016-09-04 Io nad Jupiterem z Voyageru 1
  7. APOD: 2016-02-01 Najděte člověka na Měsíci
  8. Flickr.com: Kevin Gill: Jupiter - PJ22-28 - Shadow of Io
  9. Youtube.com: Juno's Perijove-22 Jupiter Flyby, Reconstructed in 125-Fold Time-Lapse
  10. NASA: Juno
  11. Youtube.com: What has NASA's Juno discovered around Jupiter so far? (3 year update)
  12. APOD: 2019-09-08 Perijove 11: Průlet kolem Jupiteru
  13. APOD: 2019-02-05 Perijovum 16: Průlet kolem Jupiteru
  14. Youtube.com: NASA’s Juno Mission: What’s New at Jupiter?
  15. HuffingtonPost.com: Foto: překvapená kočička :-)
  16. Wikipedia: Liquid_hydrogen

Štítky: Orion, Horsehead nebula, Interstellar dust


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »