Úvodní strana  >  Články

Vyhledávání v článcích

Štítky

Skrýt podrobnosti
Pavel Koten Vzdálený vesmír

Subaru Deep Field

Japonští astronomové dokončili precizní analýzu snímků "hlubokého vesmíru" pořízených v infračerveném oboru spektra dalekohledem Subaru. Srovnáním s modely galaktického vývoje došli k závěru, že dalekohled zachytil ve směru svého pohledu do vesmíru více než 90% celkového infračerveného záření pocházejícího z galaxií. To je vyšší číslo než jaké bylo zjištěno pro snímky hlubokého vesmíru pro HST, což znamená, že dalekohlede Subaru "dohlédl" do větší vzdálenosti. Snímky byly pořízeny na vlnové délce 2,1 mikronu a jsou na nich zachyceny galaxie až do jasnosti pouhé 24.5 magnitudy, což je v daném oboru spektra rekordní počin. Vzhledem k tomu, že celkové množství extragalaktického světelného pozadí je třikrát větší, je zde tedy velká část, která není vyzářena galaxiemi. Přitom se ale doposud věřilo, že veškeré extragalaktické infračervené záření pochází právě jenom z galaxií. Vyřešení tohoto nesouladu je výzvou do budoucnosti.
Zdroj: Subaru Press release ze 30. dubna
PK
Pavel Koten Hvězdy

Dvojhvězdy v kulové hvězdokupě

Pomocí rentgenové observatoře Chandra nahlédli astronomové do velmi husté a staré kulového hvězdokupy 47 Tucanae a nalezli zde překvapivě velké množství dvojhvězdných systémů. Řada z nich je tvořena obyčejnou, Slunci podobnou hvězdou obíhající kolem bílého trpaslíka či neutronové hvězdy. Při dopadu hmoty z obyčejné hvězdy na jejího kompaktního společníka vzniká rtg. záření detekované dalekohledem Chandra. Data umožní určení poměrného zastoupení obou skupin pozůstatků hvězdného vývoje, díky čemuž se tyto dvojhvězdné systémy stávají klíčem k pochopení vývoje celé hvězdokupy. Řada těchto systémů je velmi exotických a v tak velkých počtech dosud nepozorovaných. Například tzv. milisekundových pulsarů je více než by se očekávalo na základě počtu jejich nalezených předchůdců. Byla též zjištěna nepřítomnost centrální černé díry ve hvězdokupě. Zdá se, že pokud zde černá díra vznikla, byla z hvězdokupy vypuzena gravitačním působením právě dvojhvězdných systémů. Jsou to tedy dvojhvězdy - a nikoliv černé díry - kdo ovlivňuje dynamickou historii kulové hvězdokupy.
Zdroj: Chandra news release ze 17. května
PK
Pavel Koten Sluneční soustava

Další rozpad komety

Nejnovější pozorování provedená dalekohledem VLT Yepun ukazují, že kometa C/2001 A2 Linear se dále rozpadá. Tato kometa byla objevena 3. ledna letošního roku a před šesti týdny se její jádro rozpadlo na dvě části, což vedlo k dramatickému zvýšení jasnosti komety, protože se uvolnil čerstvý materiál z jejího nitra. Pozorování z VLT provedená 16. května vedla k detekci dalšího rozpadu. Jádro bližší ke Slunci - nesoucí označení B - se rozpadlo na minimálně dva další díly. V tento den byly vzdáleny 1 úhlovou sekundu, což při vzdálenosti 100 miliónů km od Země znamenalo zhruba 500 km ve skutečnosti. Vzdálenost jádra A, momentálně nápadně slabšího, byla toho dne 7000 km od jádra B. Astronomy zaujal též neobvyklý tvar komy kolem jader B1 a B2, který je interpretován jako důsledek přítomnosti velkého množství plynu v blízkém okolí jader. Jelikož se předpokládá, že kometa se v blízkosti Slunce nachází teprve poněkolikáté - ne-li vůbec poprvé - ve své historii, nabízí její rozpad cennou příležitost studovat původní, nepozměněný materiál z doby vzniku Sluneční soustavy.
Zdroj: ESO Press Photos 18a-b/01 ze 18. května
PK
Pavel Koten Sluneční soustava

Chybějící hmota komety Linear

Loňský rozpad komety C/1999 S4 Linear stále poutá pozornost astronomů. Nově zveřejněné výsledky analýzy jednotlivých fragmentů této komety poskytly další zajímavá zjištění. Pomocí HST, VLT a jiných dalekohledů byly pozorovány jak drobné prachové částečky tvořící 100 000 km dlouhý ohon komety, tak i 16 velkých úlomků o rozměrech kolem 100 metrů. Ovšem celková hmotnost těchto částí po rozpadu činí přibližně jen 1/100 odhadované hmotnosti komety před jejím rozpadem. Astronomové se domnívají, že převážná část hmoty byla po rozpadu soustředěna do úlomků o rozměrech mezi 2,5 mm a 50 m, které nemohou být pozorovatelné, protože neodrážejí dostatek světla kvůli celkové malé ploše. Pokud takové fragmenty skutečně existují, mohlo by to znamenat, že uvažované základní stavební bloky komet jsou poněkud menší než připouští současné teorie. Zatím stále nevysvětlenou záhadou je příčina rozpadu komety. Vše nasvědčuje tomu, že rozpad nebyl způsobem tlakem vznikajícím při sublimaci oxidu uhelnatého, protože zastoupení tohoto plynu u komety bylo zhruba 50x menší než u komet Halle-Bopp či Hyakutake.
Zdroj: STScI Press release 01-14 ze 17. května
PK
Pavel Koten Vzdálený vesmír

Pohled na černé díry v blízké galaxii

Rentgenová observatoř Chandra se zaměřila na hmotné i méně hmotné černé díry v blízké galaxii v souhvězdí Kružítka, jež je vzdálená 13 miliónů sv. r., a zjistila, že intenzita rtg. záření z jednoho zdroje se periodicky mění s frekvencí 7,5 hodiny. Periodické změny dokazují, že se jedná o binární rtg. systém obsahující černou díru o hmotnosti 50 krát větší než je hmotnost Slunce. Pozorování současně potvrdila model, podle kterého je centrální galaktická černá díra obklopena plynným prstencem ve tvaru koblihy. Detailní analýza rozložení plynu v těsné blízkosti středu galaxie ukázala existenci dvou různých složek. První z nich je tvořena horkým plynem, jež je ohříván a ionizován zářením z blízkosti černé díry a obsahuje vysoce ionizované prvky jako je argon, vápník, železo, hořčík, neon, křemík či síru. Druhá složka je chladnější a převažují v ní zejména silné emise železa. Navíc jsou obě složky odlišně rozloženy - teplejší z nich se rozprostírá v mnohem větší oblasti než chladnější. Vzhledem k složitosti rozložení hmoty v okolí jádra a malé vzdálenosti od Slunce je galaxie v Kružítku vhodným objektem pro testování jevů, které mohou probíhat ve vzdálenějších galaxiích.
Zdroj: Chandra Observatory Press release ze 14. května
PK
Pavel Koten Ostatní

Nový radioteleskop v provozu

Dva největší světové radioteleskopy uskutečnily společná pozorování planety Venuše a malého blízkozemního asteroidu. Získané snímky povrchu Venuše ukazují detaily o rozměrech 1 km a byly pořízeny za účelem srovnání s daty zaznamenanými radarem na sondě Magellan před deseti lety. O Venuši se předpokládá, že by mohla být geologicky stejně aktivní jako Země a tato pozorování by mohla odhalit změny na povrchu způsobené vulkanickou činností, sesuvy půdy či dalšími procesy. Zároveň oba teleskopy pracovaly jako interferometr schopný určit výšky některých horských oblastí Venuše s dokonce lepší přesností než mohla sonda Magellan. Druhým cílem byla planetka 2001 EC16, která prolétla ve vzdálenosti jen 8x větší než je vzdálenost oběžné dráhy Měsíce kolem Země. Snímky planetky o velikosti 150 metrů odhalily její nepravidelný tvar. Na pozorování se podílel největší radioteleskop na světě o průměru 305 m umístěný v Arecibo a největší pohyblivý radioteleskop, kterým je 100 m Robert C. Byron radioteleskop na observatoři v Green Bank. První z nich byl nedávno modernizován, druhý je zcela nový.
Zdroj: NRAO Press release z 10. května
PK
Pavel Koten Exoplanety

Spolkla hvězda HD 82943 jednu z vlastních planet?

To je možné a pravděpodobné vysvětlení jednoho zajímavého objevu učiněného pomocí 8,2m dalekohledu Kueyen na observatoři ESO v Chile. Spektra s vysokým rozlišením pořízená pomocí tohoto dalekohledu ukazují přítomnost izotopu lithia-6, jehož výskyt je u podobných, na kovy bohatých hvězd slunečního typu, velmi vzácný. Zatímco izotop Li-7 se ve hvězdách vyskytuje často, izotop Li-6 byl důkladně zničen v průběhu hvězdného vývoje a musel být do horních, chladnějších vrstev hvězdné atmosféry dodán později. Nejpravděpodobnějším vysvětlením je pohlcení blízké planety hvězdou. Nízká teplota planet umožňuje uchování původního izotopu lithia po celou historii dané planetární soustavy. V blízkosti hvězdy HD 82943 byly nedávno objeveny hned dvě planety typu plynných obrů, které se pohybují po excentrických drahách. Vědci odhadují, že zjištěný poměr výskytu obou izotopů lithia Li-6/Li-7 = 0,12 lze vysvětlit pohlcením plynného obra o hmotnosti dvou Jupiterů či planety terrestrického typu - u nichž je zastoupení Li-6 vyšší - o hmotnosti 3 našich Zemí.
Zdroj: ESO Press release 10/01 ze 9. května
PK
Pavel Koten Kosmonautika

Pioneer 10 stále žije!

Anténa sítě Deep Space Network v Madridu zachytila 28. dubna slaboučký signál ze směru souhvězdí Býka. Signál vyslala kosmická sonda Pioneer 10, která se v současnosti nachází ve vzdálenosti 11,8 miliardy km - tedy 78 AU - od Země a vzdaluje se od nás rychlostí 13 km/s. Pozemský řídící tým se marně pokoušel o kontakt se sondou od srpna loňského roku a vědci se pomalu smiřovali s představou, že se sonda odmlčela navždy z důvodu nedostatku energie pro vysílač. Sonda, která odstartovala 2. března 1972 na palubě rakety Atlas Centaur, už mnohonásobně překročila plánovanou dobu životnosti, jež činila 21 měsíců. Stala se první sondou, která prolétla pásem asteroidů mezi Marsem a Jupiterem, první sondou u Jupitera a též první sondou, která využila gravitačního pole některé z planet ke změně směru letu a k získání únikové rychlosti ze Sluneční soustavy. Energii získává z radioaktivního rozpadu izotopu plutonia 238, který má poločas rozpadu 92 let. Ovšem termočlánky sloužící k převodu tepelné energie na elektrickou degradují mnohem rychleji a inženýři se domnívají, že zásobování energií může skončit kdykoliv. Na palubě je stále ještě funkční přístroj - Geiger Tube Telescope - sloužící k měření toku kosmického záření. V současné době slouží sonda zejména pro testování postupů k získání slabého signálu ze šumu oblohy.
Zdroj: Science @ NASA ze 3. května
PK
Pavel Koten Kosmonautika

Raketoplán přistál v Kalifornii

Nepříznivé počasí na Floridě opět donutilo NASA k přistání raketoplánu v Kalifornii. Raketoplán Endeavour přistál včera kolem 18. hodiny našeho času na základně Edwards, čímž skončila další výprava věnovaná budování Mezinárodní kosmické stanice. Vzhledem k tomu, že další let tohoto raketoplánu je plánován až na říjen, nemělo by přibližně týdenní zpozdění vzniklé jeho přepravou na Floridu ovlivnit plány startů. Výprava trvala 12 dnů a raketoplán v jejím průběhu 186 krát oblétl naší planetu, přičemž procestoval téměř 8 miliónů km. Během dvou výstupů do volného kosmického prostoru připojili astronauté ke kosmické stanici mobilní manipulátor, který bude využit hned při následujícím letu raketoplánu Atlantis v červnu. Atlantis totiž přiveze přechodovou komoru, kterou není schopen pomocí vlastního manipulátoru připojit a tento úkol čeká právě nově instalovaný Canadarm2. Připojení raketoplánu Endeavour ke kosmické stanici se neplánovaně prodloužilo o den z důvodu nečekaného a stále ještě ne zcela vyjasněného výpadku všech tří hlavních kontrolních počítačů.
Zdroj: NASA Human spaceflights
PK
Pavel Koten Vzdálený vesmír

Koňská hlava k narozeninám

Mlhovina Koňská hlava je jedním z nejčastěji fotografovaných objektů na obloze. V internetovém hlasování rozhodlo více než 5000 "voličů" o tom, že se na ni zaměří HST a pořídí její snímky u příležitosti 11. výročí uvedení této orbitální observatoře do provozu. Koňská hlava, nesoucí též katalogové označení Barnard 33, je chladným a temným oblakem prachu a plynu, který se promítá na pozadí jasné mlhoviny (IC434). V levé horní části mlhoviny je jasná mladá hvězda, která se zde z prachu a plynu zrodila. Tlak záření této hvězdy společně se zářením další hvězdy mimo snímek HST tvaruje tmavý oblak tak, že jen čistě náhodou připomíná při pohledu ze Země hlavu koně. Mlhovina se nachází v souhvězdí Orionu, jižně od hvězdy Zeta Orionis, levé hvězdy známého Orionova pásu. Vzhledem k tomu, že je to velmi obtížný objekt pro pozorování, je často užívána amatérskými astronomy, kteří chtějí otestovat schopnosti svého přístroje.
Zdroj: STScI PRC01-12 z 24. 4. 2001
PK
Pavel Koten Sluneční soustava

Záblesky na Jupiteru

Krátký, ale intenzivní světelný záblesk o velikosti naší Země zachytil v blízkosti severního pólu Jupitera Hubbleův kosmický dalekohled (HST). Dalekohled byl používán pro studium auroálních oblouků této planety, když se v blízkosti středu severního oblouku objevil tento záblesk. Záblesk byl pětkrát jasnější než studovaná polární záře a trval pět minut, přičemž jeho maximum mělo trvání asi minutu. Energii vyzářenou tímto jevem srovnávají vědci s energií uvolněnou při výbuchu atomové bomby. Dodatečná pozorování provedená pomocí HST ukázala řadu dalších, i když slabších záblesků, tudíž se zdá, že tyto jevy nejsou vůbec neobvyklé. Dosud nebyly zachyceny, protože HST je jediný dalekohled, jehož citlivost to umožňuje. Vysvětlení bude zřejmě ve vzájemné interakci silného magnetického poli Jupitera a částic slunečního větru, společně s ionty vyvrženými z vulkanického měsíce Io. Vědci doufají, že ji k vysvětlení pomohou i nová data pořízená sondami Cassini a Galileo, která jsou teprve zpracovávána.
Zdroj: www.space.com z 11. 4. 2001
PK
Pavel Koten Kosmonautika

"Ruce" pro kosmickou stanici

Vskutku mezinárodní posádka je připravena k dnešnímu startu raketoplánu Endeavour, let STS-100, jehož cílem je opět Mezinárodní kosmická stanice. Kromě 4 Američanů se na cestu do vesmíru vydají též Rus, Kanaďan a Ital. Hlavním úkolem posádky je připojit ke stanic kanadský mobilní manipulátor, pokročilejší verzi jeřábu, který je v současné době používán právě na raketoplánech. Velitelem výpravy je zkušený astronaut Kent Rominger (do vesmíru letí popáté) a pilotem je Jeffrey Ashby (druhý let). Posádku déle tvoří specialisté Chris Hadfield (Kanada, druhý let), John Phillips (nováček ve vesmíru), Scott Parazynski (čtvrtý let), Umberto Guidoni (Itálie, druhý let) a Jurij Lončakov (Rusko, ve vesmíru poprvé). Kromě SSRMS (Space Station Remote Manipulator System) je na palubě raketoplánu též italský logistický modul Raffaelo se zásobami a další sadou experimentů a také UHF anténa pro podporu komunikace během kosmických vycházek. Pokud vše půjde podle plánu, raketoplán se na cestu ke kosmické stanici vydá dnes v 20:41 LSEČ.
Zdroj: NASA Human spaceflights
PK
Pavel Koten Kosmonautika

Kulatá výročí 12. dubna

Na dnešní den připadají hned dvě významná kulatá výročí. Hlavně je tomu 40 let, co na oběžnou dráhu kolem naší planety vzlétl první člověk, sovětský kosmonaut Jurij Gagarin. V kosmické lodi Vostok 1 vynesené upravenou mezikontinentální raketou R7, obletěl jednou kolem Země a 108 minut po startu bezpečně přistál zpátky na povrchu. V průběhu letu ukázal, že člověk je schopen se vyrovnat se stavem beztíže. V uplynulých čtyřiceti letech jej následovalo již více než 400 mužů a žen, kteří se podívali na naši planetu z výšky stovek a několik jedinců i tisíců kilometrů. Větší část z těchto čtyř stovek lidí vzlétla do vesmíru na palubě amerického raketoplánu, který právě dnes slaví 20. výročí první startu. Byl to raketoplán Columbia s dvoučlenou posádkou tvořenou velitelem Johnem Youngem a pilotem Robertem Crippenem, který se 12. dubna 1981 vydal na zkušební dvoudenní let. Celá flotila raketoplánů absolvovala v uplynulých 20 letech už více než stovku letů do vesmíru.
Zdroj: 40 years of human spaceflights
Space shuttle 20th anniversary na www.space.com
PK
Pavel Koten Sluneční soustava

Nejsou důkazy pro pobřeží dávného oceánu na Marsu

Dvojice mladých astronomů došla na základě důkladné analýzy měření přístroje MOLA na sondě Mars Global Surveyor k závěru, že terénní znaky na severní polokouli Marsu, dosud považované za pobřeží dávného oceánu, jsou ve skutečnosti tektonického původu. Přístroj MOLA je laserový výškoměr, který umožnil zhotovení topografické mapy planety s přesností 1 metr ve vertikálním směru. Studenti astronomie se speciálně zabývali dvěma terénními útvary, které se vyskytují na severní ploché polokouli Marsu, v blízkosti Utopia Basin a nedaleko sopky Alba Patera. Detaily hřebenů v blízkosti Utopia Basin ukazují, že tyto útvary nevypadají jako by vznikly při procesech formování pobřeží oceánu. Autoři došli k závěru, že hřebeny jsou historickým záznamem obrovských tektonických tlaků, které stlačily kůru Marsu až k vytvoření 16 km vysokých sopek.
Zdroj: University of Arizona press release ze 4. dubna 2001
PK
Pavel Koten Exoplanety

Dalších 11 extrasolárních planet

Mezinárodní tým astronomů, který vede Michel Mayor, veterán objevů planet mimo Sluneční soustavu, oznámil dalších 11 planet obíhajících jiné hvězdy než je naše Slunce. Všechny byly objeveny nejčastěji užívanou metodou, měřením změn radiálních rychlostí a jsou oběžnicemi hvězd vzdálených od 28 do 65 parseků od nás. Je mezi opět několik velmi zajímavých exemplářů. V blízkosti hvězdy HD 74156 byla objevena hned dvojice planet o minimálních hmotnostech 1,5 a 5 hmotností Jupitera, které obíhají ve vzdálenostech 40 a 725 miliónů km od mateřské hvězdy. Po loňském objevu jedné planety u hvězdy HD 82943 byla nyní ohlášena druhá oběžnice. Planeta o hmotnosti 0,9 Jupitera obíhá ve vzdálenosti menší než naše Země (110 miliónů km) a na tomto planetárním systému je zajímavé hlavně to, že její oběžná doba 222 dnů je přesně polovinou oběžné doby druhé planety. Obě planety jsou tedy v rezonanci "2:1". Rezonance je jev známý i ze Sluneční soustavy. Všechny objevené planety jsou plynnými obry podobnými Jupiteru, s hmotnostmi do desetinásobku jeho hmotnosti. Je mezi nimi jedna, která obíhá ve stejné vzdálenosti od své hvězdy jako Země od Slunce. Je minimálně 5,6 hmotnější než Jupiter a její případné měsíce by mohly od mateřské hvězdy dostávat tu správnou dávku záření, která podporuje život na naší planetě.
Zdroj: Spaceflight Now ze 7. dubna 2001
PK
Dalibor Hanžl Kosmonautika

Sonda Mars Odyssey odstartovala k výzkumu Marsu

(CNN) -- Novou kapitolu ve výzkumu Marsu otevřela v sobotu nová kosmická sonda NASA. K rudé planetě odstartovala sonda, jejíž cílem je tam hledat vodu ukrytou v podpovrchových vrstvách a geologicky horké lokality.Mise Mars Odyssey, která přišla daňové poplatníky v USA na $300 milionů, je první misí k Marsu od doby po dvou katastrofálních selháních v r. 1999.Hlavní činnost sondy Mars Odyssey bude spočívat ve vyhledávání vody, mapování povrchových minerálů a měření úrovní záření. Jedná se o sběr dat, který nám dá představu o tom, jaká je možnost života člověka na jiném kosmickém tělese než Země."Život na Zemi nebyla kosmická náhoda, ale roli zde sehrálo splnění mnoha nutných podmínek," řekl reportérům v pátek Ed Weiler, zástupce NASA. "Mars je v mnohém podobný Zemi." Před několika miliardami let měl stejnou atmosféru a na povrchu teklo velké množství vody."Kosmická sonda Odyssey, kterou vynesla na oběžnou dráhu raketa Delta II, startovala v sobotu ráno z Mysu Canaveral na Floridě, má před sebou cestu dlouhou 460 milionů kilometrů. K cíli by měla dorazit 24. října.Zdroj: CNN z 7. 4. 2001)
DH
Pavel Koten Kosmonautika

Návrat na rudou planetu

Kosmická sonda 2001 Mars Odyssey je připravena ke startu na cestu k Marsu, aby odčinila neúspěchy předchozích výprav k této planetě. Pokud vše půjde podle plánu, start se uskuteční v sobotu 7. dubna v odpoledních hodinách našeho času. Řídícímu týmu zatím ale působí vrásky zvýšená aktivita Slunce, která by mohla způsobit odklad startu. Startovací okno je otevřeno do 27. dubna. Sonda dorazí k planetě 24. října a zahájí brzdění o horní vrstvy atmosféry. Od počátku příštího roku by měla začít hlavní část výpravy, jeden marsovský rok trvající mapování mineralogického a prvkového složení povrchu Marsu, hledání příznaků výskytu vody pod jeho povrchem a měření úrovně záření v těsném sousedství planety. Za tímto účelem sonda nese 3 spektrometry pracující v různých oborech elektromagnetického záření. Sondu o hmotnosti 730 kg vynese do vesmíru raketa Delta II.
Zdroj: Mars Odyssey
PK
Pavel Koten Kosmonautika

Deep Space 1 láme rekordy

Experimentální sonda Deep Space 1 si připsala další rekordní zápis. Její iontový motor překonal hranici 10 000 hodin provozu, což je 50x více než byla jeho původně plánovaná životnost. Motor je jednou z dvanácti revolučních technologií, které sonda testuje. Podobné iontové motory by mohly být užívány pro budoucí kosmické výpravy. Deep Space 1 nyní v rámci prodloužení své mise směřuje ke kometě Borrelly. Odhaduje se, že na konci výpravy překročí doba provozu 14 000 hodin. Funkční kopie motoru běží v laboratoři ještě delší dobu, už více než 15 000 hodin. Motor pomocí dvou elektricky nabitých mřížek urychluje ionty xenonu na rychlost 35 km/s, přičemž spotřeba elektrické energie se pohybuje mezi 520 W a 1,9 kW. Maximálního tahu dosahuje při spotřebě 2,3 kW. V rámci projektu bude v následujících měsících testován jeho provoz na hranici nejnižšího výkonu.
Zdroj: JPL Press release ze 4. 4. 2001
PK


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Slunce očima i vodíkem

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2025 obdržel snímek „Slunce očima i vodíkem“, jehož autory jsou astrofotografové Michal Šrejber a Marek Tušl   Zatmění Slunce již od pradávna vzbuzovalo v našich předcích mnohdy i divoké představy o tom, co se vlastně na obloze děje.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »