Úvodní strana  >  Články

Vyhledávání v článcích

Štítky

Skrýt podrobnosti
redakce II Kosmonautika

Sondy ke kometě a k Merkuru

Deep Impact a Messenger, tak se jmenují další dvě mise z amerického programu "levných, rychlých a lepších" sond, programu Discovery, které byly vybrány z 26 návrhů podaných v loňském roce. První z nich vyšle 500 kg vážícíměďený projektil na kometu Tempel 1, který na jejím povrchu dopadne rychlostí 10 km/s a vytvoří kráter o velikosti fotbalového hřiště a hloubce sedmipatrové budovy. Kamera a spektrometr na palubě sondy budou společně s řadou pozemských přístrojů sledovat jak uvolněné ledové trosky, tak i odhalené nitro komety. Druhá sonda má za úkol pořídit první globální mapu Merkuru a studovat jeho tvar, strukturu a magnetické pole. Bude to návrat k Merkuru po více než třiceti letech. Start obou sond je plánován na první polovinu roku 2004, Merkuru bude dosaženo v roce 2009, komety v roce 2005.
Zdroj: NASA News ze 7. července.

redakce II Sluneční soustava

SOHO nahlíží za okraj Slunce

Vědci pracující se sondou SOHO dospěli k překvapivému zjištění. Pomocí přístroje SWAN mohou nahlížet za okrajslunečního disku a předpodívat sluneční bouře ještě dříve než se objeví na přivrácené straně. Myšlenka je poměrně jednoducháa zároveň geniální. Sluneční soustava je plná mezihvězdného vodíkového plynu, ve kterém je v okolí Slunce vyfouknutá ionizovanáeliptická bublina o průměru asi 1 AU. Vnitřní plocha této bubliny slouží jako promítací plátno. UV záření z aktivních oblastí za okrajem Slunce vytváří na tomto "plátně" horké skvrny, protože neutrální vodík je pro něj neprůchodný. Tyto skvrny pak může přístroj SWAN pozorovat díky své poloze v Lagrangeově bodu L1. Na starších snímcích navíc vědci objevili stín, který na toto "plátno" vrhla kometa Halle-Bopp při svém přiblížení ke Slunci v roce 1997. Stín vznikl právě pohlcením UV záření vodíkem vypařeným z kometárního jádra. Díky tomu mohlo být určeno tempo tohoto odpařování, které činilo asi 300 tun za sekundu.
Zdroj: Space Science News z 23. června.

redakce II Ostatní

Další "lovec" NEAs

Mezi dalekohledy automaticky pátrající po blízkozemních planetkách (NEAs) přibyl další. Pracovníci NASA zmodernizovali1,2m dalekohled na Mt. Palomaru, který bylo dosud možné ovládat pouze ručně. Dalekohled je nyní vybaven počítačovýmovládáním a moderní elektronickou kamerou a díky svým zobrazovacím schopnostem by měl předčít o 20% jedničku mezi"pátrači", dalekohled NEAT na Mt. Haleakela. Poprvé byl modernizovaný dalekohled vyzkoušen 9. a. 10. června a plně potvrdil, že bude velmi užitečným pomocníkem při hledání NEAs. Cílem NASA je objevit do 10 let všechny NEA větší než1 km a předpokládá se, že tento dalekohled se na tom bude podílet celou jednou třetinou. Jeho modernizace stála méně než500 000 dolarů.
Zdroj: JPL Press release z 21. června.

redakce II Kosmonautika

Družice QuikScat vypuštěna

V sobotu 19. 6. byla vynesena raketou Titan II do kosmického prostoru družice QuikScat (Quick Scatterometer). Startproběhl bez komplikaci a po 59 minutách se satelit oddělil od 2. stupně nosné rakety. Nyní se nachází na eliptické dráze279 - 807 km nad zemským povrchem. Během následujících dvou týdnů bude jeho dráha upravena na kruhovou polární. Osmnáctý den po startu bude zahájeno testování přístroje na palubě sondy a po dalších 12 dnech by měla být zahájena měření. Předpokládaná doba trvání mise je 2 roky. Družice bude denně poskytovat klimatologům, oceánologům a meteorologům detailní pohled na oceánské větry. Větry mají velký vliv na vývoj počasí na Zemi. QuikScat by měl pomoci výrazně zlepšit předpovědi počasí. Zároveň se očekává, že umožní nahlédnout do tajemství ničivých bouří jako jsou tornáda, tajfuny a cyklóny.
Zdroj: JPL Press release z 19. června.

redakce II Ostatní

Obří teleskop ALMA

Atacama Large Millimeter Array (ALMA) je název společného evropsko-amerického projektu, ke kterému by sev blízké budoucnosti mělo připojit i Japonsko. Jedná se o obří teleskop pracující na milimetrových vlnových délkách. ALMA sebude skládat z 64 12m antén rozložených na ploše o průměru 10 km. Teleskop bude umístněn na místě zvaném Chajnantor, v nadmořské výšce 5000 metrů, ve vzdálenosti 60 kilometrů východně od vesnice San Pedro de Atacama. Celková sběrná plochateleskopu bude 7000 m2. Jednotlivé antény musí být vyrobeny s přesností menší než 0,025 mm. Výsledné úhlové rozlišení budečinit 10 úhlových milisekund. Konstrukční fáze by měla být zahájena do dvou let, s omezeným provozem se počítá od roku 2005,a s plným od roku 2009
Zdroj: ESO Press release PR9-99 z 10. června.

redakce II Hvězdy

Nejdéle pozorovaná rentgenová nova

Vědci z Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics (CfA) pořídili dosud nejdelší a nejúplnější světelnou křivku rentgenové novy. Nova GRO J0422+32 byla objevena 5. srpna 1992 družicí Compton GRO a od té doby ji astronomovésledovali nepřetržitě po dobu 6,7 roku zejména s použitím 1,2m dalekohledu na Mt. Hopkins. Rentgenové novy jsou systémytvořené hvězdou srovnatelnou se Sluncem a centrálním objektem, nejčastěji černou dírou. Jsou charakteristické dramatickýmvzrůstem intenzity rentgenového záření v době, kdy materiál z druhé složky dopadá na černou díru. Následuje pokles trvajícíměsíce a poté roky či desetiletí klidu. Dvě optická mini-vzplanutí a jedno rentgenové mikro-vzplanutí v období klidu ukazují u této novy na poněkud neobvyklé chování. Centrální černá díra této X-novy má hmotnost nejméně 5 Sluncí.
Zdroj: CfA Press release PR99-14 z 1. června.

redakce II Vzdálený vesmír

Mlhovina Papillon by HST

Hubbleův kosmický dalekohled pohlédl do nitra oblasti tvořících se hvězd označené N159, nacházející se ve Velkém Magelanověmračnu ve vzdálenosti 170 000 světelných roků od nás. Prudké hvězdné větry z nově stvořených hvězd uvnitř mlhoviny vytvářejízáhyby, oblouky a vlákna v rozsáhlém oblaku o průměru přes 150 sv. r. HST v centru oblaku zářícího plynu a prachu rozlišiilmlhovinu tvaru motýla, pojmenovanou Papillon (franc. motýl) a ukázal ji astronomům s nevídanými detaily. Pravděpodobnýmvysvětlením pro její bipolární tvar je výtok plynu z masívní hvězdy skryté v centrální absorpční zóně. Tlak záření takové horké hvězdy dokáže zastavit pád hmoty na její povrch a naopak ji usměrní pryč od hvězdy ve dvou protilehlých směrech. Směr jezřejmě důsledkem existence hustého disku hmoty vytvořeného podél rovníku hvězdy.
Zdroj: STScI Press release PRC99-23 z 10. června.

redakce II Sluneční soustava

Detekován prach v blízkosti Ganymeda

Mezinárodní tým astronomů nalezl oblak prachových zrn obklopující největší Jupiterův měsíc Ganymed. Zrna byla uvolněnaz povrchu měsíce při dopadech meziplanetárních meteoroidů. Měření in-situ provedl prachový detektor na palubě sondy Galileo, který byl zkonstruován v MPI v Heidelbergu. Je to vůbec poprvé, kdy je možno provádět takovýto výzkum přímo na místě. Podobné prachové oblaky objevila sonda i v okolí měsíců Kalisto a Europa. Podle modelů tyto oblaky vznikly při vysokorychlostích dopadech na povrch měsíce a část prachu opustila jeho okolí a přispěla do Jupiterova prstence. Detektor s terčem o ploše 1000 cm2 je schopen určit hmotnost a rychlost částice a směr odkud přilétla.Vzhledem k tomu, že hustota prachových zrn je 1 ks v krychli o straně 20 metrů, nehrozí sondě žádné nebezpečí.
Zdroj: NEO news & updates ze 2. června.

redakce II Kosmonautika

Remote Agent splnil všechny úkoly

Remote Agent, speciální program na palubě sondy Deep Space 1, ukázal, že je možno využít umělou inteligencik řízení kosmických sond. Program zároveň dokázal diagnostikovat efektivně řešit problémy, které mu byly inženýry připraveny.Poprvé byl spuštěn 17. května a během prvních 24 hodin provozu se objevil jeden neplánovaný problém. Zde ukázal RA svousílu, když zprostředkoval vědcům vodítka pro jeho odhalení a vyřešení. Jednalo se o počítačovou chybu, která znemožnilavypnutí iontového motoru. Bez pomoci RA by pozemské kontrole trvalo několik dní než by tuto chybu vůbec odhalila. Aby demonstrovali schopnosti RA, připravili pro něj vědci čtyři simulované závady na různých systémech na palubě sondy. RA sise všemi dokázal poradit. Testování nových technologií na palubě DS1 bude ukončeno v průběhu června, vyjímkou je automatický navigační systém, který se uplatní zejména při přibližování k planetce 1992 KD v průběhu července.
Zdroj: JPL Press release ze 7. června.

redakce II Sluneční soustava

Sodíkový ohon Měsíce

Vědci z Bostonské university objevili obrovský sodíkový ohon roztažený do velkých vzdáleností od Měsíce. Pozorování bylaprovedena v nocích následujících maximum meteorického roje Leonidy v říjnu loňského roku. Ohon se táhnul minimálně dovzdálenosti 800 000 kilometrů od Měsíce a měnil svůj vzhled během tří po sobě jdoucích nocích. Už delší dobu je známo,že Měsíc má velmi řídkou atmosféru, která vzniká odpařováním materiálu z jeho povrchu. Sodík se dobře detekuje, protoževýborně odráží sluneční záření. V atmosféře Měsíce je méně než 50 atomů sodíku na krychlový centimetr. Vysvětlení pro vznikohonu souvisí právě s Leonidami. Zatímco některé z nich zanikaly v zemské atmosféře, další dopadaly na prašný povrch Měsícea uvolňovaly sodíkové atomy, které pak byly "vyháněny" slunečním zářením pryč od Měsíce.
Zdroj: NEO news & updates z 2. června.

redakce II Kosmonautika

Cíl pro Lunar Prospector

Na základě radarových pozorování oblasti jižního pólu Měsíce byl určen nejvhodnější cíl pro dopad sondy Lunar Prospector (LP). S použitím 70m antény sítě Deep Space Network (DSN) v Goldstone jako vysílače a dvoudalších 34m antén vzdálených 20 km jako přijímačů zmapoval tým astronomů okolí jižního pólu s přesností na 150 metrův horizontálním a 50 metrů ve vertikálním směru. Pomocí interferometrie získali 3D mapu, ze které zjistili, že pět velkých kráterů je v permanentním stínu a díky tomu mohou obsahovat vodní led. Jako nejvhodnější cíl pro dopad sondy byl vytipován kráterMawson.
Zdroj: NASA Space science news z 4. června.

redakce II Kosmonautika

Plánovaný zánik Lunar Prospectoru

Mise sondy Lunar Prospector (LP) bude ukončena 31. července. Sondy bude využito i tento poslední den k pokusuo detekci přítomnosti vody na povrchu Měsíce. LP bude naveden tak, aby dopadl do kráteru v oblasti věčného stínu u jižníhopólu. Při jeho dopadu se uvolní energie ekvivalentní nárazu dvoutunového vozu jedoucího rychlostí necelých 2000 km/h. Vědcivěří, že to bude dostatečné pro uvolnění asi 20 kg vodních par, které by mohly být detekovány, případně molekuly OH, z oběžné dráhy či povrchu Země. Už byl i rezervován čas na Hubbleově teleskopu pro toto pozorování. Pravděpodobnost úspěšnosti tohoto experimentu je odhadnuta na 10%. Lunar Prospector má za sebou 1 rok základní a půl roku prodloužené mise u Měsíce.
Zdroj: Ames Research Center Press release z 2. června.

redakce II Hvězdy

Nejchladnější hnědí trpaslíci

Dvojice infračervených dalekohledů objevila nejchladnější dosud pozorované hnědé trpaslíky, vesmírné objekty, které nejsouani planetami ani hvězdami. Čtyři trpaslíci byly objeveni mezi milióny ostatních objektů na snímcích pořízených dvojicí 1,3mdalekohledů umístněných v Arizoně a v Chile, které se používají pro tzv. Two-Micron All Sky Survey (2MASS),přehlídku oblohy na infračervených vlnových délkách. Pomocí Keckova dalekohledu byla u nich objevena přítomnost metanu, která prozradila jejich nízkou teplotu. Metan může vznikat pouze za teplot nižších než 900 stupňů C. Trpaslíci jsoupouze 30 světelných roků daleko a vědci se domnívají, že Galaxie je jimi "přeplněna", protože mohou sledovat jenom tytonejbližší.
Zdroj: JPL Press release z 1. června.

redakce II Sluneční soustava

Dráha Slunce v Galaxii

Podle nejnovějších a dosud nejpřesnějších měření bylo zjištěno, že Slunce oběhne centrum Galaxie jednou za 226 miliónů let,přičemž se pohybuje rychlostí 217 km/s. Astronomové z Center for Astrophysics v Cambridge (Mass.) použili tzv.Very Long Baseline Array (VLBA), což je systém 10 velkých rádiových dalekohledů rozložených po celých Spojených státech na území o průměru 8 000 kilometrů. VLBA dokáže vzdálenosti ve vesmíru určit s přesností 500x větší než HST. Vědcipo dobu 10 dnů pozorovali Saggitarius A, objekt nacházející se v blízkosti centra Galaxie a měřili změnu jeho polohy oprotivzdálenějším hvězdám. Zdánlivý pohyb objektu je velmi malý, 600 000 krát menší než je možné zaregistrovat lidským okem.
Zdroj: Houston Chronicle z 1. června.

redakce II Sluneční soustava

Mikroerupce mohou ohřívat korónu

Vědci se už dlouhou dobu snaží odpovědět na otázku, proč sluneční povrch má teplotu 6000 K, zatímco koróna - vnějšíatmosféra - dosahuje teplot 1 - 2 milióny K. Na základě dat pořízených družicemi Yohkoh, SOHO a pozemským magnetografem SVMG navrhl tým astronomů z NASA možné vysvětlení. Zdá se, že zdrojem energiepro ohřev koróny ja neustálý "rachot" mikroerupcí, které do ní pumpují magnetickou energii. Tyto mikroerupce mají pouze1% energie velkých erupcí, ale probíhají neustále a to je dostatečné pro dosažení vysoké teploty v koróně. Slovo "mikro"je samozřejmě míněno pro poměry na Slunci, tyto mikroerupce dosahují velikosti Země a během 5 minut se při nich uvolníenergie srovnatelná s 10 milióny vodíkových pum.
Zdroj: NASA Space science news z 31. května.

redakce II Sluneční soustava

Globální 3D pohled na Mars

Na základě 27 miliónů výškových měření pořízených sondou Mars Global Surveyor (MGS) v letech 1998-99 byla sestavena globální topografická mapa Marsu. Data jsou shromážděna do sítě, jejíž body jsou od sebe vzdáleny 60 km narovníku a méně v ostatních šířkách. Výška každého bodu je určena s přesností 13 metrů, velké oblasti mají přesnost pouhé2 metry. To znamená, že nyní známe topografii Marsu lépe než u některých oblastí naší planety. Rozdíl mezi nejvyšším a nejnižšímbodem na Marsu je 30 km, což je o polovinu více než na Zemi. K nejzajímavějším výsledkům patří hloubka impaktní pánveHellas, která je dostatečná na schování Mt. Everestu či překvapivé sklony ve Vallis Marineris. Sondy nyní pořídí900 000 výškových měření denně.
Zdroj: NASA Press Release 99-66 z 27. května.

redakce II Sluneční soustava

Gamma záblesky zemského původu

Tzv. Terrestrial Gamma-ray flashes (TGF) jsou krátké záblesky gamma záření související s bouřkami. Trvají pouze několik milisekund a mohou být detekovány jenom na oběžné dráze. Vědci z NASA je objevili náhodou při monitorovánígamma záblesků z nejhlubších oblastí vesmíru. Už druhý záblesk, který detekovala družice Compton GRO, krátce povypuštění v roce 1991, pocházel ze Země. Vědce to velmi znepokojilo, mysleli si, že se jedná o chybu přístroje BATSE. Během devíti let provozu BATSE detekoval kolem 70 TGF. Porovnáním se snímky pořízenými meteorologickými družicemi se zjistilo, že tyto záblesky pocházejí z oblastí bouřkové činnosti. Bohužel, tento přístroj není postaven na detekci těchto krátkých záblesků, takže zachytí pouze ty nejjasnější. TGF by mohly souviset s "červenými duchy" či "modrými výtrysky",neboli mohutnými barevnými emisemi spojenými s blesky mířícími vzhůru, které byly spatřeny na vrcholcích masivních bouřek.
Zdroj: MSFC Space Science News z 26. května.

redakce II Vzdálený vesmír

Hubbleova konstanta upřesněna

Včera oznámili členové klíčového týmu Hubbleova dalekohledu výsledky osmiletého úsilí vedoucího k zpřesnění základníchúdajů o vesmíru. Tým pozoroval 18 galaxií do vzdálenosti 65 miliónů světelných roků a objevil v nich téměř 800 cefeid, které slouží jako standardní svíčky pro měření vzdáleností ve vesmíru. To umožnilo stanovit hodnotu základní konstanty udávajícírychlost rozpínání vesmíru, tedy Hubbleovy konstanty, na hodnotu 70 km/s/Mpc s přesností 10%. Dosavadní hodnoty se pohybovaly v rozmezí 50 - 100 km/s/Mpc, tedy přesnost určení se mnohonásobně zvýšila. Kombinací této hodnoty s odhady hustoty vesmíru dostali vědci jeho stáří. Za předpokladu, že vesmír se nachází pod tzv. kritickou hustotou, je jeho stáří12 miliard let, což souhlasí se stářím nejstarších hvězd.
Zdroj: STScI Press release 99-19 z 25. května.

redakce II Vzdálený vesmír

HubbleConstant.com

HubbleConstant.com - záblesky záření gamma, rentgenové zářeníkup galaxií a pulsarů ve vzdálených galaxiích - každý z těchto zdrojů může být použit k odhalení tajemství rozměrů, stáří a budoucnosti vesmíru. Proto byla v NASA zřízena webovská stránka "HubbleConstant.com", která bude zdrojem čerstvýchinformací o kosmologických výzkumech a odkazů na klíčové vědecké zdroje.

redakce II Sluneční soustava

Asteroid 1999 AN10

Podle nejnovějších pozorování byla zpřesněna dráha této blízkozemní planetky, která se řadí mezi potenciálně nebezpečnéobjekty. Ukázalo se, že planetka projde v blízkosti Země 7. srpna 2027 v minimální vzdálenosti 37 000 km od středu Země.Pravděpodobnost srážky se Zemí v tomto datu je nulová. K dalšímu přiblížení dojde o 12 let později v roce 2039a dosavadní analýzy ukazují, že pravděpodobnost střetu se Zemí je 1 ku 10 miliónů. Analýzy pohybu tohoto objektu pokračujídále. Planetka byla objevena 13. ledna letošního roku americkými pozorovately z Lincolnu a ihned se zařadila mezi potenciálněnebezpečné objekty, což jsou tělesa, která se přiblíží na méně než 0,05 AU k Zemi.
Zdroj: NEO News & Updates z 18. května
a informace od Petra Pravce z AsÚ AV ČR Ondřejov.



19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Slunce očima i vodíkem

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2025 obdržel snímek „Slunce očima i vodíkem“, jehož autory jsou astrofotografové Michal Šrejber a Marek Tušl   Zatmění Slunce již od pradávna vzbuzovalo v našich předcích mnohdy i divoké představy o tom, co se vlastně na obloze děje.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »