Články

Vyhledávání v článcích

28.06.2000 00:00 redakce II Hvězdy

Gama záblesky a supernovy

Velmi zvláštní dvojice úkazů se odehrála v roce 1998 v blízké galaxii ESO184-G82. Nejprve zde 25. dubna byl zaregistrován záblesk gama záření a o 24 hodin později exploze supernovy. Oba jevy byly neobvyklé. Gama záblesk tisíc až miliónkrát slabší než je u těchto jevů typické a byl zaregistrován pouze díky malé vzdálenosti galaxie, která je vzdálena 125 miliónů sv. r. Vybuchlá supernova patřila k vzácnému typu "1c", který je přiřazen k hvězdám hmotnějším než je 40 hmotností Slunce. Na souvislost obou jevů upozornila hned řada astronomů. Před dvěma týdny se na dotyčnou galaxii zaměřil i HST. Snímky pořízené přístrojem STIS ukazují, že jak supernova tak i gama záblesk vyšly z aktivní oblasti tvořících se hvězd v jednom ze spirálních ramen galaxie. Zdá se tedy, že by alespoň jeden typ záblesků gama záření (těch slabších) mohl být způsoben explozemi velmi hmotných hvězd.
Zdroj: ESA Hubble information center z 27. června.

27.06.2000 00:00 redakce II Sluneční soustava

Roční období na Erosu

Sonda NEAR obíhající planetku Eros, mohla dosud zkoumat jenom její severní "polokouli". Planetka se totiž nacházela v takové poloze na své dráze kolem Slunce, že její jižní část byla před slunečními paprsky skryta. Nyní se to ale změnilo, protože 25. června "překročilo" Slunce rovník Erosu a míří dále směrem k jižnímu pólu. Vědci tak dostanou poprvé po čtyřech měsících pobytu sondy na oběžné dráze možnost pohlédnout na jižní část povrchu Erosu. Na rozdíl od Země nejsou roční období na Erosu stejně dlouhá, například jaro trvá na severní polokouli polovinu doby co podzim. Jiným rozdílem je zdánlivá velikost Slunce na obloze, na podzim je sluneční disk dvakrát menší než na jaře. Rozdíly jsou způsobeny jednak hodně eliptickou drahou Erosu, která má perihel ve vzdálenosti 1,13 AU od Slunce a afel 1,8 AU. Navíc je rotační osa planetky skloněna o 89 stupňů, tedy je v podstatě rovnoběžná s oběžnou rovinou.
Zdroj: NASA Space Science News z 21. června.

22.06.2000 00:00 redakce II Sluneční soustava

Voda na Marsu

Na dnešní tiskové konferenci oznámili vědci pracující se sondou Mars Global Surveyor (MGS), že se na snímcích pořízených touto sondou ve vysokém rozlišení podařilo nalézt na Marsu útvary, které naznačují přítomnost vody na nebo v těsné blízkosti povrchu. Na snímcích byly identifikovány strouhy, které se většinou nacházejí na stěnách kráterů či údolí. Strouhy začínají jakýmsi "výklenkem" zhrouceného materiálu na horních okrajích kráterů, pokračují "kanálem" skrz materiál podél stěn a končí "rampou" z naplaveného materiálu na spodním konci. Tyto strouhy jsou velmi mladé na rozdíl od starověkých kanálů, kterými zřejmě tekla voda před miliardami let. Jejich stáří může být jen několik miliónů let, ale mohly vzniknout i teprve před několika dny. Strouhy byly objeveny na několika stovkách lokací z celkového počtu mnoha desítek tisíc, které kamera sondy zkoumala. Zvláštní je, že se nacházejí většinou na chladnějších místech planety, v marsopisných šířkách nad 30 stupňů od rovníku a většinou na jižní polokouli.
Zdroj: NASA Press release 00-99 z 22. června.

20.06.2000 00:00 redakce II Vzdálený vesmír

Vesmír je sladký

V mezihvězdném molekulárním oblaku objevili vědci přítomnost glykolaldehydu, jednoduché molekuly cukru. Objev této molekuly v oblaku, ze kterého se tvoří nové hvězdy, znamená opět větší pravděpodobnost, že chemické sloučeniny vhodné pro vznik života vznikají v takových oblacích ještě před tím, než se z nich vytvoří hvězdy a planety. Glykolaldehyd je osmi atomová molekula skládající se ze 4 atomů vodíku, 2 uhlíku a 2 kyslíku. Zkombinovaná spolu s dalšími molekulami se vyskytuje ve složitějších cukrech jako jsou například ribóza či glukóza. Nejjednodušší molekula cukru byla objevena v obřím oblaku prachu a plynu nacházejícím se 26 000 sv. r. daleko v blízkosti středu naší Galaxie. Taková mezihvězdná oblaka jsou místy složitých chemických reakcí, které zde probíhají po milióny let. Dosud bylo v těchto oblacích objeveno na 120 různých molekul, ale jen několik z nich mělo osm a více atomů. Poslední objev byl učiněn pomocí 12m rádiového dalekohledu na observatoři Kitt Peak v Arizoně.
Zdroj: NASA Space Science news z 20. června.

15.06.2000 00:00 redakce II Sluneční soustava

Povrch Slunce je "hrbolatý"

Vědci pracující s přístrojem Michelson Doppler Imager (MDI) na sluneční observatoři SOHO zjistili, že povrch Slunce je pokryt dlouhotrvajícími dolinami a vyvýšeninami, které jsou velmi podobné znakům na povrchu pozemského oceánu. Jedná se zatím o nejcitlivější měření tvaru Slunce. Jednotlivé "pahorky" jsou vysoké kolem 100 metrů a vzdálené od sebe 90 000 km. Tyto nerovnosti jsou způsobeny tzv. Rossbyho vlnami, které způsobují vznik jakési "mřížkové" struktury ze slabých cyklónů a ta vytváří kopce a údolí na slunečním povrchu. Aby bylo možno tyto struktury vůbec detekovat, sledoval přístroj MDI měnící se kraj okraje slunečního disku po dobu tří let. Astronomové věří, že pochopení vzniku slunečních "kopců" jim pomůže při objasňování letitých záhad jako například proč Slunce rotuje pomaleji na pólech než na rovníku.
Zdroj: Spaceflight Now ze 13. června.

14.06.2000 00:00 redakce II Sluneční soustava

Halle-Bopp vznikla dále od Slunce

Nově zveřejněná pozorování komety Halle-Bopp naznačují, že kometa vznikla ve větší vzdálenosti od Slunce než se dosud předpokládalo. Spektra komety v ultrafialovém oboru byla pořízena v březnu 1997, když byla kometa v blízkosti perihelu své dráhy. Astronomové v nich nalezli stopy vzácného plynu argonu, který byl v nějaké kometě detekován vůbec poprvé. Nebylo by možné jej detekovat ani tentokrát, kdyby tato kometa nebyla tak jasná. Jelikož argon stejně jako další vzácné plyny nereagují s jinými prvky, je zřejmé, že se v kometě vyskytují od jejího vzniku v době na samém počátku Sluneční soustavy. Vzhledem k tomu, že sublimační teplota argonu je 40 K a sonda EUVE nedetekovala v kometě neon, který má sublimační teplotu mezi 15 a 20 K, je zřejmé, že kometa vznikla v oblasti, kde byla teplota mezi 20 a 35 K. Podle původních představ vznikly komety Oortova oblaku ve vzdálenosti Jupitera a poté jím byly do oblaku vymrštěny. Zde ale byly teploty nad 40 K, kometa tedy zřejmě vznikla déle, někde mezi Uranem a Neptunem. Druhou možností jak toto vysvětlit je předpokládat, že protoplanetární disk byl chladnější než připouští současné teorie.
Zdroj: Southwest Research Institute News z 5. června.

13.06.2000 00:00 redakce II Sluneční soustava

Velmi staré soli v meteoritu

Britští vědci oznámili v časopise Science, že objevili kamenou sůl uvnitř meteoritu Zag, který dopadl na zemský povrch v Maroku v roce 1998. Mateřské těleso meteoritu vzniklo před 4,57 miliardami let a radioizotopové datování ukázalo, že sůl je o pouhé dva milióny let mladší. K určení stáří byl využit izotop xenonu 129, který je pozůstatkem rozpadu radioaktivního izotopu jódu 129. Objevitelé se domnívají, že původně se v meteoritu nacházela voda, která se později vypařila a zbyla po ní mj. právě sůl. Tento objev je ale také zásahem do teorií vzniku Sluneční soustavy. Pokud krystaly vznikly tak krátce po zformování Sluneční soustavy, znamenalo by to, že velká tělesa se vytvořila z prachu, plynu a ledu rychleji než se dosud předpokládalo. Překvapující je též samotná existence vody v tak raném stádiu Sluneční soustavy. O toho se mohou odvíjet i odhady o podmínkách vhodných pro vznik života.
Zdroj: SpaceViews News z 10. června.

12.06.2000 00:00 redakce II Vzdálený vesmír

Mapa rozložení galaxií v prostoru

Třírozměrná mapa rozložení galaxií pokrývající 1/20 oblohy do vzdálenosti 4 miliard světelných roků je prvním výsledkem nejrozsáhlejší přehlídky galaxií, která byla zatím provedena. V mapě je obsaženo více než 100 000 galaxií, mezinárodní tým astronomů ovšem plánuje do konce roku 2001 změřit vzdálenosti čtvrt miliónu galaxií. Měření probíhá pomocí unikátního širokoúhlého spektrografu na Anglo-australské observatoři v Austrálii. Tento přístroj je schopen pořizovat spektra 400 galaxií najednou a za celou noc 3000 galaxií. Ze spekter je určen jejich rudý posuv a tedy vzdálenost. Přehlídka potvrzuje současné představy o struktuře vesmíru s galaxiemi tvořícími obří kupy a roztaženými podél dlouhých vláken a s obrovskými oblastmi prázdného prostoru. 3D mapa zároveň umožnila astronomům zjistit hustotu vesmíru. Výsledky jsou v souladu se zjištěním z pozorování supernov, podle kterých nemá vesmír dostatek hmoty k zastavení rozpínání.
Zdroj: The 2dF Galaxy Redshift Survey press release z 7. června.

10.06.2000 00:00 redakce II Hvězdy

Polárka je obr

Pomocí prototypu optického interferometru NPOI změřili astronomové přímo rozměr Polárky a zjistili, že její průměr je 46x větší než je průměr našeho Slunce. Už dlouho se vědělo, že Polárka je proměnná typu cefeidy. Nyní se ale ukázalo, že nepatří mezi normální cefeidy, u kterých pulsuje povrchová vrstva jako celek, ale jakési "dýchající" pulsátory, u nichž vnější vrstvy pulsují v různých částec povrchu různě. Kdyby byla Polárka normální cefeidou, měla by podle modelu průměr 38 Sluncí, zatímco výsledek použití druhého modelu souhlasí s měření NPOI. NPOI je soustava 0,5 m zrcadel uspořádaných do "Y". Světlo z nich je centrálně zkombinováno, čímž lze dosáhnout rozlišení (ne výkon) srovnatelné s 38m dalekohledem.
Zdroj: Naval Observatory press release z 7. června.

09.06.2000 00:00 redakce II Úkazy

Polární záře se nekonala

02.06.2000 00:00 redakce II Vzdálený vesmír

HST nahlédl do nitra Kraba

Hubble Space Telescope (HST) nahlédl v roce 1995 do samotného středu Krabí mlhoviny a odhalil její struktury v dosud nevídaných detailech. Nově zveřejněný snímek vznikl použitím pěti různých barevných filtrů a ve falešných barvách ukazuje roztrhané cáry plynu, který se rozpíná z místa exploze supernovy rychlostí skoro 5 miliónů km/hod. Krabí mlhovina vznikla explozí supernovy v roce 1054, kterou zaznamenaly čínští astronomové a která byla tak jasná, že ji bylo možno pozorovat po dobu několika týdnů i za denního světla. Jádro explodující hvězdy, která měla hmotnost rovnou zhruba deseti našim Sluncím, je na snímku též viditelné v podobě pulsaru.
Zdroj: STScI Press release PRC00-15 z 1. června.

31.05.2000 00:00 redakce II Sluneční soustava

Eros je původní

Sluneční erupce ze 4. května, která zasáhla na 30 minut povrch planetky Eros, umožnila rentgenovému spektrometru na palubě sondy NEAR Shoemaker zjistit jeho elementalní složení. Pokrytá oblast má rozměr kolem 6 km. Spektrometr zjistil například rozložení hořčíku, křemíku a hliníku, jejichž zastoupení na Erosu je velmi podobné jako je u meteoritů zvaných chondrity. To jsou úplně primitivní meteority, které se zformovaly přímo z protosolární mlhoviny, z které vznikla Sluneční soustava. Zdá se tedy, že Eros je též původní těleso z dob vzniku naší planetární soustavy, které nebylo nikdy přetvořeno žádnými procesy jako velké planetky či planety. Eros patří do skupiny asteroidů S, což jsou nejčastěji se vyskytující asteroidy. Vědci ale zatím varují před zobecněním, že všechny asteroidy této třídy jsou na tom podobně.
Zdroj: Cornell University news z 30. května.

30.05.2000 00:00 redakce II Sluneční soustava

Teplotní změny na Plutu

S použitím infračervené družice ISO měřili astronomové z ESA (Evropská kosmická agentura) tepelný tok z nejvzdálenější planety Sluneční soustavy a zjistili, že jeho povrchová teplota není konstantní. Pro měření byla použita vzdálená infračervená oblast spektra a ukázalo se, že během jedné otočky planety kolem rotační osy, tj. za 6,4 dne, se teplota na povrchu mění v rozmezí od -238 C do -208 C. Už dříve provedená měření ve viditelném oboru spektra ukázala, že jasnost povrchu Pluta není konstantní. Ze srovnání světelných křivek v obou oborech spektra vyplývá, že obě křivky jsou navzájem posunuty zhruba o půl periody, tedy oblasti jasné ve viditelném světle jsou chladnější a naopak tmavé oblasti jsou teplejší. Ovšem tato antikorelace není úplně přesná, tepelná světelná křivka je lehce zpožděna za viditelnou světelnou křivkou, což by se dalo vysvětlit tepelnou setrvačností povrchu. A naznačuje to, že povrch tmavých oblastí je porézní.
Zdroj: ESA news z 29. května.

29.05.2000 00:00 redakce II Kosmonautika

Atlantis přistál na Floridě

Raketoplán Atlantis STS-101 dnes v noci přistál na Kennedyho kosmickém středisku na Floridě a zakončil úspěšnou výpravu k Mezinárodní komiské stanici (ISS). Jednalo se o čtrnácté noční přistání raketoplánu a v 22. po sobě jdoucí právě na Floridě. Desetidenní výprava byla věnována údržbě a vylepšování ISS. Astronauté provedli některé práce na vnějším plášti stanice, dále vyměnili vadné baterie na modulu Zarja, nainstalovali osvěžovače vzduchu, vzduchové filtry, kouřové detektory, hasící přístroje a další zařízení. Na palubu stanice bylo přeneseno přibližně 1,5 tuny zásob pro první stálou posádku. Raketoplán zároveň zvýšil dráhu kosmické stanice o 45 km. Nyní je ISS zcela připravena na připojení ruského modulu Hvězda, který by měl odstartoval z Bajkonuru v červenci. Následující let ke stanici je plánován na září.
Zdroj: STS-101 Status report #21 z 29. května.

28.05.2000 00:00 redakce II Sluneční soustava

Fotografie povrchu Merkura

Astronomové z Bostonské university pořídili snímky části povrchu Merkura, která nebyla dosud zmapována. Sonda Mariner 10, jediná sonda, která Merkur fotografovala z bezprostřední blízkosti před čtvrt stoletím, zachytila pouze jednu hemisféru. Jelikož se Merkur neustále nachází v blízkosti Slunce, není možné z bezpečnostních důvodů na něj namířit velké dalekohledy jako například HST. Nové snímky byly proto pořízeny 1,52m dalekohledem se CCD kamerou. Po dobu 90 minut se snímaly expozice Merkura o délce 1/60 s. Takto bylo získáno 340 000 snímků a z nich byly vybrány ty nejlepší, např. 30 - 60 a tyto byly poskládány, čímž vznikly snímky s expozicí 0,5 - 1 s. Přestože snímky nevynikají vysokým rozlišením, jsou na nich patrné povrchové znaky odpovídající světlým kráterům a tmavým mořím na Měsíci. Autoři se nyní chtějí pokusit o zachycení jemné atmosféry této planety.
Zdroj: Boston University News Release z 26. května.

27.05.2000 00:00 redakce II Sluneční soustava

Poškození ozónové vrstvy

Ozónová vrstva nad Arktidou se podle nejnovějších výzkumů neobnoví tak rychle jak se dosud očekávalo. Vědci k tomuto závěru došli na základě měření družice UARS. Je to způsobeno větším množství polárních stratosférických oblaků, které způsobují dodatečné ztráty ozonu. Tato oblaka totiž odstraňují z horních vrstev atmosféry dusík, což zvyšuje možnost účinějšího ničení ozónové vrstvy chlorinovými sloučeninami. Oblaka vznikají v důsledku ochlazování horních vrstev atmosféry, které je zase následkem většího ohřevu zemského povrchu způsobeného skleníkovými plyny. Na základě Montrealské dohody se užívání nebezpečných chlorinů postupně snižuje a též se pomalu začala obnovovat ozónová vrstva. Jak se ale zdá z nejnovějších výzkumů, její obnova bude mnohem pomalejší než se původně předpokládalo. Dokonce se objevují obavy, že by zhruba za 10 let mohla být situace podobná jako na jižní polokouli, která je ozonovou dírou postižena více.
Zdroj: JPL Press Release z 25. května.

25.05.2000 00:00 redakce II Kosmonautika

Sonda Galileo prolétla okolo Ganymeda

Kosmická sonda Galileo má za sebou další přiblížení k některému z velkých Jupiterových měsíců. V sobotu 20. května prolétla ve vzdálenosti 809 km od povrchu měsíce Ganymed, největšího měsíce ve Sluneční soustavě. Ganymed je větší i než Merkur či Pluto a tento průlet byl vůbec nejbližší, jaký v jeho blízkosti sonda dosud uskutečnila. Jelikož se přitom sonda nacházela uvnitř radiačních pásů Jupitera, nepřekvapilo vědce, že se dvakrát resetoval palubní počítač. Ovšem palubní software správně identifikoval příčinu a tudíž měření nebyla ovlivněna. V následujících týdnech a měsících budou na Zemi přenesena další data nejen o tomto měsíci.
Zdroj: NASA Space Science News z 23. května.

23.05.2000 00:00 redakce II Sluneční soustava

Meteority z Marsu

Hnědo-šedý kámen nalezený v poušti v Ománu byl identifikován ruskými vědci jako v pořadí již patnáctý meteorit pocházející z Marsu. Meteorit o hmotnosti 1,056 kg byl prozatímně pojmenován podle místa nálezu Dhofar 019. Definitivní označení dostane od nomenklaturní komise Meteoritical society. Meteority z Marsu jsou velmi vzácné mezi celkem asi 20 000 meteority nalezenými na Zemi. O to více překvapující je, že v posledních šesti měsících byly nalezeny či identifikovány tři z nich. V lednu byl potvrzen marsovský původ dvou meteoritů nalezených v Mojavské poušti před 20 lety, v dubnu se pak spekulovalo o dvojici meteoritů z pouště Lybijské. Ty však byly přiřazeny k už dříve objeveným meteoritům z Marsu. Nejslavnějších meteoritem z Marsu je ale ALH 84001, ve kterém údajně nalezl tým NASA stopy dávných mikroorganismů. Meteorit Dhofar 019 bude z větší části (0,8 kg) prodán v aukci.
Zdroj: www.space.com z 22. května.

22.05.2000 00:00 redakce II Kosmonautika

Výstup do volného prostoru

Astronauté Jim Voss a Jeffrey Williams absolvovali výstup do volného prostoru z raketoplánu Atlantis trvající 6 hodin 44 minut. Během této doby provedli řadu prací na vnějším plášti Mezinárodní kosmické stanice (ISS). Nejdříve zkontrolovali a správně upevnili americký jeřáb na modulu Unity, který byl od poslední výpravy nesprávně upevněn na svém místě. Posléze instalovali podobný jeřáb určený k obsluze ruské části stanice. Následovala výměna jedné vadné antény na Unity, umístění řady madel na povrchu stanice pro budoucí výstupy a též kabel pro budoucí televizní kameru. Na závěr pobytu ve volném prostoru pořídili sérii fotografií exteriéru modulu Zarja. Další práce budou probíhat uvnitř stanice, astronauté by do ní měli vstoupit v úterý ve 2 hodiny našeho času. Hlavním úkolem je výměna vadných baterií modulu Zarja a přestěhování zásob pro první posádku stanice.
Zdroj: SpaceViews news z 22. května.

14.05.2000 00:00 redakce II Vzdálený vesmír

Temná hmota ve vesmíru

Astronomové z Bellových laboratoří pořídili první mapu rozložení tzv. temné hmoty ve vesmíru. Použili k tomu snímky oblastí jižní oblohy pořízené citlivou kamerou s vysokým rozlišením, která byla připojena ke 4m dalekohledu na Cerro Tololo v Chile. Na těchto snímcích poté hledali důkazy pro zkreslení obrazů 145 000 galaxií, které by bylo způsobeno temnou hmotou nacházající se mezi námi a pozorovanými galaxiemi. Astronomové tak získali mocný nástroj pro testování základních kosmologických teorií. Data naznačují, že ve vesmíru není dostatek temné hmoty, aby společně s pozorovatelnou "normální" hmotou byla schopna zastavit rozpínání vesmíru. Tudíž je vesmír buď otevřený a bude se rozpínat navždy, nebo se zde vyskytuje dodatečná "temná energie" ve formě kosmologické konstanty, která by byla schopná rozpínání zastavit.
Zdroj: Bell Labs news z 11. května.

předchozí 1 …513 514 515 516 517 518 519 …533 následující