Vyhledávání v článcích
Databáze astronomických institucí
Česká astronomická společnost připravuje novou databázi astronomických institucí České republiky. Údaje o vaší hvězdárně, planetáriu, astronomickém kroužku, firmě atd. můžete vložit pomocí formuláře .
Tři úspěšné starty o víkendu
Uplynulý víkend byl velmi úspěšný pro kosmický průmysl a výzkum. Během dvou dnů se uskutečnily tři starty kosmických raket a všechny byly 100% úspěšné. Jako první odstartovala v sobotu ráno z kosmodromu Plesetsk ruská raketa Kosmos-3M a na oběžnou dráhu umístila tři malé evropské satelity. Půltunový německý CHAMP, tvarem připomínající elektrickou kytaru, bude simultánně studovat zemskou gravitaci a magnetické pole s vysokých rozlišením. Italský mikrosatelit MITA bude testovat nový orbitální kontrolní a řídící systém a o úkolech rusko-německé mikrodružice RUBIN nebylo blíže nic oznámeno. V neděli dopoledne následoval start americké rakety Delta 2, která na oběžnou dráhu vynesla další družici navigačního systému GPS. A zřejmě nejvíce sledovaný start se uskutečnil v neděli odpoledne, kdy ruská raketa Sojuz startující z Bajkonuru vypustila s jednodenním zpožděním první dvojici družic Cluster II. Spolu s druhou dvojicí, jejíž start je plánován na srpen, se budou tyto družice pohybovat po eliptické dráze mezi 25 000 a 125 000 km nad Zemí a při letu ve formaci studovat interakci mezi slunečním větrem a zemskou magnetosférou ve třech dimenzích. Jsou k tomu vybaveny 11 přístroji. Jedná se projekt ESA.Zdroj: Spaceviews News ze 15. a 16. července.
Mohutná sluneční aktivita
Sluneční observatoř SOHO a družice NOAA zaznamenaly 14. července jednu z nejenergetičtějších slunečních erupcí tohoto slunečního cyklu. Erupce pochází ze skupiny slunečních skvrn označených číslem 9077. Protony z erupce dorazily k Zemi o 15 minut později a nastartovaly v okolí naší planety bouři kategorie S3. Taková bouře už může ovlivnit družice na oběžné dráze a zároveň vystavit letce ve vysokých výškách nízké úrovni záření. Vlna slunečních částic je 4x intenzívnější než jakákoliv jiná deteková od vypuštění družic SOHO (1995) a ACE (1997). Krátce po erupci, která nastala kolem poledne, detekovala družice SOHO intenzívní koronální výtrysk hmoty, která se nyní blíží k naší planetě rychlostí 1300 až 1800 km/s. Až dorazí k Zemi, tak stlačí magnetosféru a vyvolá polární záře, které by mohly být viditelné i ve středních zeměpisných šířkách během tohoto víkendu.Zdroj: NASA Space science news ze 14. července
a www.spaceweather.com.
Rentgenová emise z hnědého trpaslíka
Kosmický dalekohled Chandra pracující v rentgenovém oboru spektra zachytil něco opravdu nečekaného. Při pozorování nevyvinuté hvězdy, hnědého trpaslíka s označením LP 944-20, zaznamenal dalekohled jasný rentgenový záblesk, který během dvou hodin zeslábl. Energie uvolněná při tomto jevu je srovnatelná s malou sluneční erupcí a miliardkrát větší než je úroveň rentgenového záření z Jupitera. Předpokládá se, že erupce je výsledkem zakřivení magnetického pole. Je to zároveň nejsilnější důkaz o tom, že hnědí trpaslíci a pravděpodobně i mladé obří planety mají magnetická pole. Tento hnědý trpaslík leží ve vzdálenosti pouhých 16 sv. r. od Slunce, je 500 miliónů let starý a má hmotnost srovnatelnou s 60 hmotnostmi Jupitera či 6% Slunce.Zdroj: NASA Press release 00-103 z 11. července.
Zvezda na oběžné dráze
Po více než dvou letech odkladů vynesla dnes ráno ruská raketa Proton na oběžnou dráhu modul Zvezda, klíčovou součást mezinárodní kosmické stanice ISS. Start se uskutečnil v 6:56 LSEČ a 10 minut poté byl modul umístěn na dráhu s výškou 185 až 357 km nad zemským povrchem. Během startu nebyly hlášeny žádné problémy. Po dalších 5 minutách se rozvinuly sluneční panely o délce 30 metrů a několik komunikačních antén. V průběhu následujících 14 dnů bude pozemská kontrola provádět aktivaci a kontrolu jednotlivých systémů na palubě modulu. Zároveň se bude Zvezda přibližovat k dráze kosmické stanice. K automatickému spojení by mělo dojít 26. července. Aktivní roli při tomto spojení bude hrát jiný ruský modul Zarja, který je součástí ISS. Po spojení převezme Zvezda kontrolu nad kosmickou stanicí a zároveň bude sloužit jako domov pro jednotlivé posádky. Vnitřek Zvezdy je podobný základnímu modulu Miru, obsahuje ložnici, kuchyň, toaletu, hygienické zařízení a jídelnu, to vše pro tříčlenou posádku.Zdroj: SpaceViews News z 12. července.
Deep Space 1 je zpět
Experimentální sonda Deep Space 1 znovu nastartovala svůj iontový motor. Stalo se tak po sedmi měsících, kdy byla mimo provoz. Vše nasvědčuje tomu, že sonda překonala problémy způsobené výpadkem navigačního systému zvaného star tracker. Tento přístroj, sloužící k monitorování polohy podle sady referečních hvězd, vypověděl službu v listopadu loňského roku a sonda se uvedla do bezpečnostního režimu. Během předchozích měsíců inženýři vyvinuli novou metodu, která umožní využívat k navigačním úkolům vědeckou kameru na palubě sondy. Poprvé po selhání star trackeru byl iontový motor spuštěn 21. června, podruhé pak 28. června na dobu jednoho týdne. Nyní řídící tým vyhodnocuje technická data získaná během tohoto pokusu. Sonda sice díky poruše propásla příležitost přiblížit se v lednu 2001 ke kometě Wilson-Harrington, ale setkání s kometou Borrelly v září příštího roku by mohlo proběhnout podle původního plánu. Znovuoživení sondy je považováno za jednu z největších záchraných akcí v historii kosmických letů.Zdroj: SpaceViews News z 5. července.
Gama záblesky a supernovy
Velmi zvláštní dvojice úkazů se odehrála v roce 1998 v blízké galaxii ESO184-G82. Nejprve zde 25. dubna byl zaregistrován záblesk gama záření a o 24 hodin později exploze supernovy. Oba jevy byly neobvyklé. Gama záblesk tisíc až miliónkrát slabší než je u těchto jevů typické a byl zaregistrován pouze díky malé vzdálenosti galaxie, která je vzdálena 125 miliónů sv. r. Vybuchlá supernova patřila k vzácnému typu "1c", který je přiřazen k hvězdám hmotnějším než je 40 hmotností Slunce. Na souvislost obou jevů upozornila hned řada astronomů. Před dvěma týdny se na dotyčnou galaxii zaměřil i HST. Snímky pořízené přístrojem STIS ukazují, že jak supernova tak i gama záblesk vyšly z aktivní oblasti tvořících se hvězd v jednom ze spirálních ramen galaxie. Zdá se tedy, že by alespoň jeden typ záblesků gama záření (těch slabších) mohl být způsoben explozemi velmi hmotných hvězd.Zdroj: ESA Hubble information center z 27. června.
Roční období na Erosu
Sonda NEAR obíhající planetku Eros, mohla dosud zkoumat jenom její severní "polokouli". Planetka se totiž nacházela v takové poloze na své dráze kolem Slunce, že její jižní část byla před slunečními paprsky skryta. Nyní se to ale změnilo, protože 25. června "překročilo" Slunce rovník Erosu a míří dále směrem k jižnímu pólu. Vědci tak dostanou poprvé po čtyřech měsících pobytu sondy na oběžné dráze možnost pohlédnout na jižní část povrchu Erosu. Na rozdíl od Země nejsou roční období na Erosu stejně dlouhá, například jaro trvá na severní polokouli polovinu doby co podzim. Jiným rozdílem je zdánlivá velikost Slunce na obloze, na podzim je sluneční disk dvakrát menší než na jaře. Rozdíly jsou způsobeny jednak hodně eliptickou drahou Erosu, která má perihel ve vzdálenosti 1,13 AU od Slunce a afel 1,8 AU. Navíc je rotační osa planetky skloněna o 89 stupňů, tedy je v podstatě rovnoběžná s oběžnou rovinou.Zdroj: NASA Space Science News z 21. června.
Voda na Marsu
Na dnešní tiskové konferenci oznámili vědci pracující se sondou Mars Global Surveyor (MGS), že se na snímcích pořízených touto sondou ve vysokém rozlišení podařilo nalézt na Marsu útvary, které naznačují přítomnost vody na nebo v těsné blízkosti povrchu. Na snímcích byly identifikovány strouhy, které se většinou nacházejí na stěnách kráterů či údolí. Strouhy začínají jakýmsi "výklenkem" zhrouceného materiálu na horních okrajích kráterů, pokračují "kanálem" skrz materiál podél stěn a končí "rampou" z naplaveného materiálu na spodním konci. Tyto strouhy jsou velmi mladé na rozdíl od starověkých kanálů, kterými zřejmě tekla voda před miliardami let. Jejich stáří může být jen několik miliónů let, ale mohly vzniknout i teprve před několika dny. Strouhy byly objeveny na několika stovkách lokací z celkového počtu mnoha desítek tisíc, které kamera sondy zkoumala. Zvláštní je, že se nacházejí většinou na chladnějších místech planety, v marsopisných šířkách nad 30 stupňů od rovníku a většinou na jižní polokouli.Zdroj: NASA Press release 00-99 z 22. června.
Vesmír je sladký
V mezihvězdném molekulárním oblaku objevili vědci přítomnost glykolaldehydu, jednoduché molekuly cukru. Objev této molekuly v oblaku, ze kterého se tvoří nové hvězdy, znamená opět větší pravděpodobnost, že chemické sloučeniny vhodné pro vznik života vznikají v takových oblacích ještě před tím, než se z nich vytvoří hvězdy a planety. Glykolaldehyd je osmi atomová molekula skládající se ze 4 atomů vodíku, 2 uhlíku a 2 kyslíku. Zkombinovaná spolu s dalšími molekulami se vyskytuje ve složitějších cukrech jako jsou například ribóza či glukóza. Nejjednodušší molekula cukru byla objevena v obřím oblaku prachu a plynu nacházejícím se 26 000 sv. r. daleko v blízkosti středu naší Galaxie. Taková mezihvězdná oblaka jsou místy složitých chemických reakcí, které zde probíhají po milióny let. Dosud bylo v těchto oblacích objeveno na 120 různých molekul, ale jen několik z nich mělo osm a více atomů. Poslední objev byl učiněn pomocí 12m rádiového dalekohledu na observatoři Kitt Peak v Arizoně.Zdroj: NASA Space Science news z 20. června.
Povrch Slunce je "hrbolatý"
Vědci pracující s přístrojem Michelson Doppler Imager (MDI) na sluneční observatoři SOHO zjistili, že povrch Slunce je pokryt dlouhotrvajícími dolinami a vyvýšeninami, které jsou velmi podobné znakům na povrchu pozemského oceánu. Jedná se zatím o nejcitlivější měření tvaru Slunce. Jednotlivé "pahorky" jsou vysoké kolem 100 metrů a vzdálené od sebe 90 000 km. Tyto nerovnosti jsou způsobeny tzv. Rossbyho vlnami, které způsobují vznik jakési "mřížkové" struktury ze slabých cyklónů a ta vytváří kopce a údolí na slunečním povrchu. Aby bylo možno tyto struktury vůbec detekovat, sledoval přístroj MDI měnící se kraj okraje slunečního disku po dobu tří let. Astronomové věří, že pochopení vzniku slunečních "kopců" jim pomůže při objasňování letitých záhad jako například proč Slunce rotuje pomaleji na pólech než na rovníku.Zdroj: Spaceflight Now ze 13. června.
Halle-Bopp vznikla dále od Slunce
Nově zveřejněná pozorování komety Halle-Bopp naznačují, že kometa vznikla ve větší vzdálenosti od Slunce než se dosud předpokládalo. Spektra komety v ultrafialovém oboru byla pořízena v březnu 1997, když byla kometa v blízkosti perihelu své dráhy. Astronomové v nich nalezli stopy vzácného plynu argonu, který byl v nějaké kometě detekován vůbec poprvé. Nebylo by možné jej detekovat ani tentokrát, kdyby tato kometa nebyla tak jasná. Jelikož argon stejně jako další vzácné plyny nereagují s jinými prvky, je zřejmé, že se v kometě vyskytují od jejího vzniku v době na samém počátku Sluneční soustavy. Vzhledem k tomu, že sublimační teplota argonu je 40 K a sonda EUVE nedetekovala v kometě neon, který má sublimační teplotu mezi 15 a 20 K, je zřejmé, že kometa vznikla v oblasti, kde byla teplota mezi 20 a 35 K. Podle původních představ vznikly komety Oortova oblaku ve vzdálenosti Jupitera a poté jím byly do oblaku vymrštěny. Zde ale byly teploty nad 40 K, kometa tedy zřejmě vznikla déle, někde mezi Uranem a Neptunem. Druhou možností jak toto vysvětlit je předpokládat, že protoplanetární disk byl chladnější než připouští současné teorie.Zdroj: Southwest Research Institute News z 5. června.
Velmi staré soli v meteoritu
Britští vědci oznámili v časopise Science, že objevili kamenou sůl uvnitř meteoritu Zag, který dopadl na zemský povrch v Maroku v roce 1998. Mateřské těleso meteoritu vzniklo před 4,57 miliardami let a radioizotopové datování ukázalo, že sůl je o pouhé dva milióny let mladší. K určení stáří byl využit izotop xenonu 129, který je pozůstatkem rozpadu radioaktivního izotopu jódu 129. Objevitelé se domnívají, že původně se v meteoritu nacházela voda, která se později vypařila a zbyla po ní mj. právě sůl. Tento objev je ale také zásahem do teorií vzniku Sluneční soustavy. Pokud krystaly vznikly tak krátce po zformování Sluneční soustavy, znamenalo by to, že velká tělesa se vytvořila z prachu, plynu a ledu rychleji než se dosud předpokládalo. Překvapující je též samotná existence vody v tak raném stádiu Sluneční soustavy. O toho se mohou odvíjet i odhady o podmínkách vhodných pro vznik života.Zdroj: SpaceViews News z 10. června.
Mapa rozložení galaxií v prostoru
Třírozměrná mapa rozložení galaxií pokrývající 1/20 oblohy do vzdálenosti 4 miliard světelných roků je prvním výsledkem nejrozsáhlejší přehlídky galaxií, která byla zatím provedena. V mapě je obsaženo více než 100 000 galaxií, mezinárodní tým astronomů ovšem plánuje do konce roku 2001 změřit vzdálenosti čtvrt miliónu galaxií. Měření probíhá pomocí unikátního širokoúhlého spektrografu na Anglo-australské observatoři v Austrálii. Tento přístroj je schopen pořizovat spektra 400 galaxií najednou a za celou noc 3000 galaxií. Ze spekter je určen jejich rudý posuv a tedy vzdálenost. Přehlídka potvrzuje současné představy o struktuře vesmíru s galaxiemi tvořícími obří kupy a roztaženými podél dlouhých vláken a s obrovskými oblastmi prázdného prostoru. 3D mapa zároveň umožnila astronomům zjistit hustotu vesmíru. Výsledky jsou v souladu se zjištěním z pozorování supernov, podle kterých nemá vesmír dostatek hmoty k zastavení rozpínání.Zdroj: The 2dF Galaxy Redshift Survey press release z 7. června.
Polárka je obr
Pomocí prototypu optického interferometru NPOI změřili astronomové přímo rozměr Polárky a zjistili, že její průměr je 46x větší než je průměr našeho Slunce. Už dlouho se vědělo, že Polárka je proměnná typu cefeidy. Nyní se ale ukázalo, že nepatří mezi normální cefeidy, u kterých pulsuje povrchová vrstva jako celek, ale jakési "dýchající" pulsátory, u nichž vnější vrstvy pulsují v různých částec povrchu různě. Kdyby byla Polárka normální cefeidou, měla by podle modelu průměr 38 Sluncí, zatímco výsledek použití druhého modelu souhlasí s měření NPOI. NPOI je soustava 0,5 m zrcadel uspořádaných do "Y". Světlo z nich je centrálně zkombinováno, čímž lze dosáhnout rozlišení (ne výkon) srovnatelné s 38m dalekohledem.Zdroj: Naval Observatory press release z 7. června.
Polární záře se nekonala
HST nahlédl do nitra Kraba
Hubble Space Telescope (HST) nahlédl v roce 1995 do samotného středu Krabí mlhoviny a odhalil její struktury v dosud nevídaných detailech. Nově zveřejněný snímek vznikl použitím pěti různých barevných filtrů a ve falešných barvách ukazuje roztrhané cáry plynu, který se rozpíná z místa exploze supernovy rychlostí skoro 5 miliónů km/hod. Krabí mlhovina vznikla explozí supernovy v roce 1054, kterou zaznamenaly čínští astronomové a která byla tak jasná, že ji bylo možno pozorovat po dobu několika týdnů i za denního světla. Jádro explodující hvězdy, která měla hmotnost rovnou zhruba deseti našim Sluncím, je na snímku též viditelné v podobě pulsaru.Zdroj: STScI Press release PRC00-15 z 1. června.
Eros je původní
Sluneční erupce ze 4. května, která zasáhla na 30 minut povrch planetky Eros, umožnila rentgenovému spektrometru na palubě sondy NEAR Shoemaker zjistit jeho elementalní složení. Pokrytá oblast má rozměr kolem 6 km. Spektrometr zjistil například rozložení hořčíku, křemíku a hliníku, jejichž zastoupení na Erosu je velmi podobné jako je u meteoritů zvaných chondrity. To jsou úplně primitivní meteority, které se zformovaly přímo z protosolární mlhoviny, z které vznikla Sluneční soustava. Zdá se tedy, že Eros je též původní těleso z dob vzniku naší planetární soustavy, které nebylo nikdy přetvořeno žádnými procesy jako velké planetky či planety. Eros patří do skupiny asteroidů S, což jsou nejčastěji se vyskytující asteroidy. Vědci ale zatím varují před zobecněním, že všechny asteroidy této třídy jsou na tom podobně.Zdroj: Cornell University news z 30. května.
Teplotní změny na Plutu
S použitím infračervené družice ISO měřili astronomové z ESA (Evropská kosmická agentura) tepelný tok z nejvzdálenější planety Sluneční soustavy a zjistili, že jeho povrchová teplota není konstantní. Pro měření byla použita vzdálená infračervená oblast spektra a ukázalo se, že během jedné otočky planety kolem rotační osy, tj. za 6,4 dne, se teplota na povrchu mění v rozmezí od -238 C do -208 C. Už dříve provedená měření ve viditelném oboru spektra ukázala, že jasnost povrchu Pluta není konstantní. Ze srovnání světelných křivek v obou oborech spektra vyplývá, že obě křivky jsou navzájem posunuty zhruba o půl periody, tedy oblasti jasné ve viditelném světle jsou chladnější a naopak tmavé oblasti jsou teplejší. Ovšem tato antikorelace není úplně přesná, tepelná světelná křivka je lehce zpožděna za viditelnou světelnou křivkou, což by se dalo vysvětlit tepelnou setrvačností povrchu. A naznačuje to, že povrch tmavých oblastí je porézní.Zdroj: ESA news z 29. května.
