Články

Vyhledávání v článcích

13.12.1999 00:00 redakce II Exoplanety

Model vzniku planetární soustavy

Dvojice astronomů Philip Armitage a Brad Hansen referuje v prosincovém vydání časopisu Nature o modelování vzniku planetárních soustav. Na základě vlastních výpočtů došli k závěru, že vývoj planetární soustavy je velmi závislý na hmotnosti disku, ze kterého se planety vytváří. Ukazuje se, že když je disk lehký, planety vznikají pomalu - během období 10 miliónů let a více - a výsledkem je systém podobný naší Sluneční soustavě, tedy planety obíhající téměř po kruhových drahách. Je-li ovšem disk hmotný, dochází v něm během vývoje k prudkým procesům, které vedou ke vzniku soustav, ve kterých se planety pohybují po výrazně eliptických drahách. Při testech s planetou o hmotnosti Jupitera a diskem 10x hmotnějším než byl ten, ze kterého vznikla naše soustava, se ukázalo, že během vývoje se disk dělí a vznikají obří a spíše plynné planety. Zároveň se zjistilo, že existuje horní limit na počet planet v soustavě, jinak je soustava nestabilní, což vede k vyvržení planet z ní.
Zdroj: University of Toronto News ze dne 8. prosince

10.12.1999 00:00 redakce II Kosmonautika

Dnes startuje XMM

Raketa Ariane 5 by měla odstartovat dnes v 15:32 SEČ z kosmodromu Kourou ve Francouzské Guianě a vynést na oběžnou dráhu rentgenovou observatoř XMM (X-Ray Multi-Mirror). Let označený Ariane 504 je prvním komerčním letem a čtvrtým celkem pro těžký nosič Ariane-5. XMM patřící Evropské kosmické agentuře (ESA) se bude nacházet na podobné dráze jako Chandra, rentgenová observatoř NASA. Její velmi výstředná dráha bude mít perigeum 7000 km a apogeum 114000 km nad povrchem Země. Stejně jako Chandra je vybavena rentgenovými kamerami a spektrografy. Přesto se obě observatoře budou spíše doplňovat než si konkurovat. Síla Chandry je v získávání snímků s vysokým rozlišením, zatímco XMM je schopná zaregistrovat slabší zdroje rtg. záření, protože má větší plochu zrcadel.
Zdroj: SpaceViews ze dne 9. prosince

07.12.1999 00:00 redakce II Kosmonautika

Osud MPL stále nejistý

Osud sondy Mars Polar Lander (MPL), která měla v pátek 3. prosince přistát na povrchu Marsu zůstává nadále nejistý. Ikdyž se řídící tým domnívá, že sonda na povrchu planety úspěšně přistála, dosud s ní nebylo navázáno spojení navzdory řadě pokusů. Také ten poslední uskutečněný dnes v noci přes UHF pásmo přostřednictvím sondy Mars Global Surveyor byl neúspěšný. Lidé z NASA říkají, že momentálně vyčerpaly všechna možná vysvětlení, proč se sonda neozývá, jestliže je stále ještě funční. Ovšem nikdo zatím výpravu neprohlásil za neúspěšnou. Pozemská kontrola se neustále snaží nalézt další způsoby jak navázat se sondou spojení, ikdyž sama připouští, že šance se neustále snižují.
Zdroj: Florida Today Space Online ze dne 7. prosince
a další zdroje na Internetu.

02.12.1999 00:00 redakce II Úkazy

Nova pouhým okem!

V souhvězdí Orla se objevila letos už druhá nova, tentokrát viditelná dokonce i pouhým okem!!! Novu Aquilae 1999 No. 2 objevil vizuálně Alfredo Pereira v Portugalsku 1. prosince, di Cicco z USA ohlásil přesnou polohu na souřadnicích R.A. = 19h23m05s.38, Decl. = +4 57'20".1 (epocha 2000.0), který ji pozoroval téhož dne v zhruba ve 23 UT, kdy měla jasnost 5,2 magnitudy.
Zdroj: IAU Circular No. 7323 ze dne 1. prosince.

30.11.1999 00:00 redakce II Exoplanety

Dalších 6 exoplanet

Tým astronomů kolem G. Marcyho a P. Butlera oznámil objev dalších 6 planet obíhajících blízké hvězdy. Počet známých planet se tak zvýšil na číslo 28, všechny byly objeveny v posledních 5 letech. Nové objevy byly uskutečněny v rámci dlouhodobého programu prohlídky 500 blízkých hvězd s použitím spektrometru HIRES nainstalovaném na dalekohledu Keck I na Havaji. Všechny hvězdy s nově objevenými planetami jsou podobné velikostí, stářím a svítivost Slunci a nacházejí se od něj ve vzdálenostech od 65 do 192 světelných roků. Hmotnosti planet se pohybují v rozmězí od o něco málo menších než Jupiter až po několikanásobek hmotnosti Jupitera. Všechny se pohybují po výstředných drahách. Krom toho získali astronomové nová data o 4 už známých planetách, která naznačují přítomnost dalšího průvodce v jejich planetárních systémech.
Zdroj: NASA Press release ze dne 29. listopadu.

26.11.1999 00:00 redakce II Kosmonautika

Galileo přežil

Sonda Galileo uskutečnila dnes ráno v 5:40 SEČ vůbec nejbližší průlet ve výšce 300 km nad vulkanickým měsícem Io. Setkání se uskutečnilo za velmi dramatických okolností, protože pouhé 4 hodiny před tímto okamžikem se vlivem intenzívního zážení v blízkosti Io resetoval palubní počítač a sonda se přepnula do bezpečnostního módu, s vypnutými přístroji a očekávala nové příkazy ze Země. Situace byla složitější o to, že v současné době letí signál od sondy na Zem 35 minut. Naštěstí řídící tým takovou událost očekával a byl na ni připraven, takže se podařilo sondu uvést do provozu 4 minuty po nejbližším přiblížení. Sonda tak byla schopná provést více než polovinu plánovaných pozorování Io a jeho plazmatického toru a úplně všechna pozorování měsíce Europa. Podle plánů by měla být data přenášena na Zem v průběhu následujících dnů.
Zdroj: JPL Press release ze dne 25. listopadu.

23.11.1999 00:00 redakce II Kosmonautika

Čínská kosmická loď

Čína v sobotu úspěšně vyzkoušela experimentální kosmickou loď a zařadila se tak jako třetí stát světa po bok Spojených států a Sovětského svazu, resp. Ruska. Zvláště vhodné je srovnání se Sovětským svazem co se týká utajení a nedostatku podrobnějších informací. Start se uskutečnil v pátek ve 23:30 SEČ z kosmodromu Jiuquan v severozápadní Číně a po několika obězích kolem Země loď úspěšně přistála ve Vnitřní Mongolii na severu Činy v sobotu ve 20:41 SEČ. Žádné další detaily Čína oficiálně nevydala s vyjímkou několika oslavných frází, proto další údaje jsou spíše spekulacemi západních expertů. Předpokládá se, že kosmická loď Šenžou (Boží loď) je předchůdcem budoucí pilotované mise a test proběhl v rámci programu "Projekt 921", jehož cílem je právě let čínského taikonauta (čínské označení pro kosmonauta či astronauta) do vesmíru.
Zdroj: SpaceViews News ze dne 20. listopadu
Fotografie a mapka místa přistání.

22.11.1999 00:00 redakce II Sluneční soustava

Vulkány na Io

Jupiterův vulkanický měsíc Io může sloužit jako obrázek toho, jak to vypadalo na Zemi v dávné minulosti. To je jeden z prvních výsledků studia nových snímků, které sonda Galileo pořídila 10. října při blízkém průletu nad jeho povrchem. Ukazuje se, že Io je ještě mnohem aktivnější než se dosud předpokládalo, na jeho povrchu je více než 100 aktivních vulkánů. Srovnatelné erupce se naposledy na Zemi odehrály před 15 milióny roky a je tomu dokonce už 2 miliardy let, co na Zemi proudila tak horká láva jako je to běžné na povrchu Io, kde teplota lávy dosahuje téměř 1500 C. Nová data se zaměřují na tři nejaktivnější sopky - Pele, Loki a Prometheus. Pele se chová stejně jako havajské sopky, má také lávové jezero, akorát že stokrát větší. Loki, nejmocnější vulkán ve Sluneční soustavě, vyprodukuje větší množství tepla, než všechna pozemské aktivní sopky dohromady. Prometheus je zase zvláštní tím, že jícen sopky se od roku 1979 (snímky Voyageru) posunul o zhruba 100 km. Na Io se také tvoří hory vysoké až 16 km, které se později vlivem gravitace zase hroutí a vytváří mohutné sesuvy materiálu.
Zdroj: JPL Press release ze dne 19. listopadu.

21.11.1999 00:00 redakce II Sluneční soustava

Další dvojitá planetka

Skupina evropských astronomů se domnívá, že objevila další planetku, která je tvořena dvěma těsně obíhajícími se tělesy. Pomocí adaptivní optiky 3,6m dalekohledu na La Silla pořídili infračervené snímky planetky (216) Kleopatra a detekovali dvojici jasných objektů, které se obíhají navzájem a jsou odděleny volným prostorem. Vzdálenost je neznámá, ale je velmi malá. Autoři se domnívají, že vzdálenost středů obou složek je 100 km. Planetky byla objevena už v roce 1880 a dosud byla pokládána za silně elipsoidní těleso. Kleopatra je objektem hlavního pásu asteroidů a obíhá kolem Slunce po výstředné dráze mezi Marsem a Jupiterem. Obě její části jsou srovnatelné svými rozměry a není možno říci, že by některá byla měsícem té druhé. Jedná se o tělesa nízké hustoty s 5,4hod rotační periodou.
Zdroj: www.space.com ze dne 18. listopadu
a www F. Marchise, jednoho z členů týmu.

20.11.1999 00:00 redakce II Sluneční soustava

Historie Jupitera

Podle nově zveřejněných poznatků v časopise Nature je historie Jupitera mnohem delší a chladnější než se dosud předpokládalo. Vědci z JPL k tomuto závěru došli na základě detailní analýzy dat pořízených atmosférickým pouzdrem sondy Galileo, které vstoupilo do atmosféry této planety 7. prosince 1995 těsně po příletu Galilea k obří planetě. Hmotnostní spektrometr na palubě pouzda zjistil překvapivě vysoké koncentrace vzácných plynů argonu, kryptonu a xenonu. Tyto plyny mohl Jupiter zachytit kondenzací nebo zmrazením, ale k těmto procesům může dojít jenom při teplotách -240 C, což je teplota menší než na povrchu Pluta. Objekty Kuiperova pásu mohou být takto chladné, ne však Jupiter, který leží v 6x menší vzdálenosti od Slunce. Nabízí se několik vysvětlení - jednak by Jupiter mohl vzniknout ve větších vzdálenostech a na současnou dráhu se postupně přesunout, jednak proplanetární mlhovina, ze které vznikla Sluneční soustava, mohla být mnohem chladnější a do třetice mohly tyto plyny vzniknout už dříve a protoplanetární mlhovina je už obsahovala.
Zdroj: JPL Press release ze dne 17. listopadu.

17.11.1999 00:00 redakce II Sluneční soustava

Krátery na Matildě

Vědci z firmy Boeing a University ve Washingtonu provedli sérii laboratorních testů, během kterých sledovali jak se formují krátery při dopadech do materiálů s nízkou hustotou. Ukázalo se, že při takových impaktech vznikají krátery spíše kompresí pórovitého materiálu než jeho vyhrabáním a odmrštěním do okolního prostoru. Pórovitý materiál dobře absorbuje energii dopadu, stlačí se a zvýší se jeho hustota. Tato hypotéza by mohla vysvětlovat proč takové malé asteroidy jako je Matilda mohou mít na svém povrchu velké krátery a přitom se nerozpadly při jejich vzniku. Snímky asteroidu Matilda pořízené při blízkém průletu sondy NEAR v červnu 1997 ukazují jednak velké krátery na povrchu a jednak jejich okolí, které není pokryto vyvrženými troskami materiálu, jak je obvyklé u většiny impaktů. Na druhé straně má tento objev nepříznivý dopad na případnou obranu Země před dopadem tělesa s nízkou hustotou, protože takové těleso by zřejmě dobře absorbovalo energii rakety či bomby, která by jej měla odklonit z kurzu letu.
Zdroj: SpaceViews News ze dne 16. listopadu.

16.11.1999 00:00 redakce II Kosmonautika

HST v bezpečnostním módu

Hubble Space Telescope přešel do tzv. bezpečnostního režimu v sobotu poté, co gyroskop č. 1 vypověděl službu a následoval tři další, které přestaly fungovat v průběhu předchozích let. Se dvěma zbývajícími setrvačníky není dalekohled schopen se přesně zaměřit na určené cíle a proto se uzavřel jeho kryt a dalekohled se nasměroval tak, aby mohl příjímat dostatek slunečního záření pro provoz nezbytných funkcí. K závadě došlo naštěstí pouhé tři týdny před plánovaným startem servisní mise raketoplánu Discovery, jejímž jedním z cílů je právě výměna těchto dnes už zastaralých setrvačníků. Díky tomu budou ztraceny jenom tři týdny pozorovacího času. V průběhu opravárenské výpravy bude dále vyměněn naváděcí senzor, vysílač, záznamník dat a zařízen sloužící k ochraně baterií před přehřátím.
Zdroj: NASA Press release ze dne 15. listopadu.

15.11.1999 00:00 redakce II Úkazy

Přechod planety přes hvězdu

Astronomové vůbec poprvé v historii pozorovali přechod cizí planety přes kotouček mateřské hvězdy a potvrdili tak její existenci pomocí nezávislé metody. Planeta obíhající hvězdu HD 209458 byla objevena 5. listopadu tradičně na základě periodických změn v radiální rychlosti hvězdy a na základě těchto dat byla stanovena její dráha a přibližná hmotnost. Posléze se na ní zaměřil automatický dalekohled na Fairborn Observatory v Arizoně a 7. listopadu v okamžiku předpovězeného možného průchodu před diskem hvězdy detekoval 1,7% pokles jasnosti hvězdy, který byl interpretován jako stín vrhlý planetou na hvězdu. Jelikož hvězda obíhá s periodou 3,523 dne, hodlali astronomové experiment opakovat 14. listopadu. Hvězda leží ve vzdálenosti 47 pc a objevená planeta má hmotnost rovnou 0,63 hmotnosti Jupitera, je o 60% větší a její hustota je 200 kg/m3, což je srovnatelné s Jupiterem.
Zdroj: University of California Press release ze dne 12. listopadu.

29.10.1999 00:00 redakce II Vzdálený vesmír

Náhled do těsné blízkosti černé díry

Na základě kombinace pozorování HST a několika radioteleskopů v Evropě a USA nahlédly astronomové poprvé do tajemné oblasti v blízkosti černé díry ležící v centru vzdálené galaxie, kde se tvoří mocné výtrysky částic, které se rychlostmi téměř rovnými rychlosti světla přímo šíří až do vzdáleností stovek světelných roků. Radioteleskopy společně vytvořily radioteleskop o velikosti Země, který umožnil pořídit data s extrémně velkým rozlišením. Astronomové díky tomu nahlédli do vzdálenosti pouhých několika desetin sv. r. od galaktického jádra galaxie M87 a , kde se předpokládá existence černé díry o hmotnosti 3 miliardy hmotností Slunce. Ukázalo se, že zde jsou výtrysky mnohem otevřenější, hmota proudí do prostorového úhlu 60 stupňů, kdežto o několik světelných roků dále je stlačena už jenom do pouhých 6 stupňů. V centru galaxie je materiál stlačen silnou gravitací do rychle rotujícího akrečního disku. Vědci se domnívají, že magnetická pole jsou v disku těsněji stlačena rotací disku a díky tomu je kanál, kterým proudí elektricky nabité částice oběma póly disku pryč, je jimi tvarován do dvou úzkých výtrysků.
Zdroj: STScI Press release ze dne 27. října.

29.10.1999 00:00 redakce II Vzdálený vesmír

Horké hvězdy v centru eliptické galaxie

Hubbleův dalekohled přinesl první přímý důkaz o tom, že intenzivní ultrafialové záření eliptických galaxií je způsobeno starými horkými hvězdami. UV záření z eliptických galaxií bylo objeveno už před 30 lety, ale dosud byly jenom nepřímé důkazy o tom, že pochází z takovýchto hvězd. Znamenité rozlišení Hubbleova dalekohledu umožnilo astronomům vůbec poprvé rozlišit horké modré hvězdy uvnitř eliptické galaxie. Dalekohled se zaměřil na galaxii M32, ležící ve vzdálenosti 2,5 miliónu světelných roků od nás v souhvězdí Andromedy. Byl tak potvrzen názor, že původci UV záření jsou extrémně horké a staré hvězdy, ve kterých už probíhá přeměna hélia na těžší prvky.
Zdroj: STScI Press release ze dne 26. října.

24.10.1999 00:00 redakce II Kosmonautika

První snímek Io

NASA v pátek zveřejnila první snímek Jupiterova měsíce Io, pořízený během blízkého průletu sondy Galileo 10. října ze vzdálenosti 671 km. Jedná se o dosud nejlepší pořízený snímek v historii, jeho rozlišení je 50x lepší než bylo rozlišení snímků sond Voyager. Snímek ukazuje nové lávové proudy tekoucí z oblasti vulkánu Pillan. Teplota vyvrhované lávy je vyšší než při jakékoliv erupci v dějinách Země. Průlet oblastí prudkého záření v blízkosti Jupitera si vyžádal i jisté škody na sondě. Většina snímků Io je pořízena v tvz. "rychlém" módu, kdy si kamera sondy sama upraví jejich jas a intenzivní záření způsobilo, že tyto snímky jsou méně kvalitní. Naštěstí snímky pořízené v jiných modech jsou v pořádku. Kromě toho se vyskytly problémy s infračerveným spektrometrem a některá pořízená spektra nejsou úplná. K dalšímu setkání Galilea s Io dojde 25. listopadu ve vzdálenosti pouhých 300 km.
Zdroj: JPL Press release ze dne 22. října.

21.10.1999 00:00 redakce II Exoplanety

Vývoj planetárního systému

Současný pohled na vznik planetárních systémů může být pozměněn novým počítačovým modelem, který sestavili vědci z Harvard-Smithonian Center for Astrophysics (CfA) a Space Science Institute. Model byl vytvořen na základě snímků pořízených HST, které zachycují předpokládaný velmi mladý planetární systém v blízkosti hvězdy nesoucí označení HR 4796A. Model naznačuje, že prstenec kolem takového objektu je společným znakem všech planetárních systémů. V naší soustavě bude Kuiperův pás pozůstatkem takového prstence. Astronomové simulovali proces vzniku velkých těles v důsledku srážek těles menších za současného uvolňování prachu a zjistili, že prach začne zářit až když se začnou formovat planety jako je Pluto. Navíc prach vytvoří zřetelný a kompaktní prstenec spíše než difuzní a plochý disk. Takový prstenec jasně odděluje vnitřní část soustavy, kde už obíhají nové planety, od vnější části, kde proces formování nadále probíhá.
Zdroj: CfA Press release ze dne 20. října.

20.10.1999 00:00 redakce II Vzdálený vesmír

Vznik planetární mlhoviny

Hubbleův kosmický dalekohled (HST) pořídil snímky zachycující jedno z posledních stádií vývoje Slunci podobné hvězdy. Na těchto snímcích je možné sledovat přeměnu rudého obra v planetární mlhovinu, což je velmi rychlé a proto poměrně vzácně pozorované období v životě hvězdy. Mlhovina obklopuje hvězdu označenou OH231.8+4.2 v souhvězdí Lodní záď a byla otitulována "Zkažené vajíčko", protože v plynu obklopujícím umírající hvězdu bylo nalezeno velké množství sloučenin síry. Snímky, které byly pořízeny kamerou NICMOS, ukazují materiál odvrhovaný rychlostmi až 700 000 km/h.
Zdroj: STScI Press release ze dne 19. října.

18.10.1999 00:00 redakce II Sluneční soustava

Molekula NS v kometě

Na základě pozorování komety Halle-Bopp v březnu 1997 Maxwellova teleskopu na Havaji zjistil tým astronomů vedený W. Irvinem z University of Massachusetts výskyt molekuly sulfidu dusíku (NS). Astronomové dosud tuto molekulu detekovali ve vesmíru, ale ještě nikdy ne v kometách. Tento nález by mohl přispět k lepšímu pochopení vzniku planetární soustavy, protože se předpokládá (jak známo), že komety obsahují materiál právě z doby jejího vzniku. Otázka nyní zní, zda se molekuly NS nacházejí v kometách už od doby počátků Sluneční soustavy či se jejich součástí staly později. Odpověď by mělo přinést určení místa výskytu této molekuly v kometě. Výskyt v jádře komety by naznačoval původní materiál, naopak přítomnost v komě by ukazovala na pozdější vznik.
Zdroj: UoM News release ze dne 13. října.

13.10.1999 00:00 redakce II Kosmonautika

Galileo úspěšný u Io

Sonda Galileo úspěšně absolvovala a přežila první blízký průlet kolem Jupiterova vulkanického měsíce Io. K nejmenšímu přiblížení došlo v pondělí v 9:06 LSEČ, kdy se vzdálenost sondy od povrchu měsíce byla 611 km. Zdá se, že vše proběhlo v pořádku a naměřená data budou odvysílána na Zemi v průběhu následujících týdnů. Řídící tým očekával průlet s velkým napětím, protože sonda při něm byla vystavena velké dávce záření z Jupitera. Io je nejvnitřnější měsíc Jupitera a leží v oblasti nejvyšší úrovně radiace planety. Tyto tvrdé podmínky se také projevily několik hodin před průletem, kdy způsobily chybu v palubním počítači, což vedlo k přechodu do tzv. bezpečnostního módu. Pozemské kontrole se podařilo sondu uvést do normálního režimu pouhé dvě hodiny před nejmenším přiblížením. Další průlet je naplánován na 25. listopadu ve vzdálenosti pouhých 300 km.
Zdroj: JPL Press release ze dne 11. října.

předchozí 1 …517 518 519 520 521 522 523 …532 následující