Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Betelgeuse - jak veleobří hvězdy ztrácejí hmotu

Betelgeuse - jak veleobří hvězdy ztrácejí hmotu

Nejostřejší snímek Betelgeuse
Nejostřejší snímek Betelgeuse
Použitím různých nejmodernějších technik a ESO VLT (Very Large Telescope), získaly dvě skupiny astronomů dosud nejpodrobnější obraz superobří hvězdy Betelgeuse. Ukázalo se, že hvězda je obalena obrovským oblakem plynu, téměř tak velikým jako naše Sluneční soustava a na svém povrchu má gigantickou rozpínající se bublinu. Je to důležitá indicie, naznačující způsob, jak veleobři ztrácejí hmotu.

Betelgeuse je druhou nejjasnější hvězdou v souhvězdí Orion. Jde o červeného veleobra a o jednu z vůbec největších známých hvězd. Je téměř tisíckrát větší než naše Slunce a patří k hvězdám s největší známou svítivostí. Její svítivost je 100 000x větší než svítivost našeho Slunce! Tak extrémní vlastnosti dávají hvězdě všechny přepoklady k velmi "krátkému životu". Hvězda Betelgeuse je nyní stará pouze několik milionů let, a přesto už se blíží její nezvratný konec, ve kterém exploduje jako supernova. Až k tomuto výbuchu dojde, bude viditelný ze Země dokonce i za denního světla.

Červení veleobři stále ještě skrývají mnoho nevyřešených tajemství. Jedno z nich je: Jak tyto monstra ztrácejí tak obrovská kvanta hmoty?

Dvě skupiny astronomů použily ESO VLT a ty nejpokročilejší technologie, aby získaly ucelený pohled na obří hvězdu.

První tým použil k výzkumu systém adaptivní optiky NACO kombinovaný s tzv. "Lucky imaging" technikou. Z expozic pořízených Lucky imaging technikou byly vybrány pouze ty nejostřejší. Ty byly zkombinovány do jednoho obrázku, jenž je mnohem ostřejší než všechny předtím jednotlivě pořízené. Následné snímky z NACO téměř dosáhli teoretického limitu max. rozlišení 8metrového VLT teleskopu. Bylo dosaženo rozlišení lepšího než 37 miliarcsekund, což je zhruba srovnatelné s velikostí tenisového míčku pozorovaného ze Země na stanici ISS.

"Díky těmto skvělým snímkům byl detekován velký lalok plynu vyčnívající z povrchu hvězdy do prostoru", sdělil Pierre Kervella z pařížské observatoře, jenž tým vedl. Struktura dosahuje do vzdálenosti 6krát větší, než je průměr samotné hvězdy, což mimojiné odpovídá vzdálenosti Slunce - Neptun.

"Toto je jasné znamení, že vnější obálka hvězdy neuvolňuje hmotu rovnoměrně ve všech směrech.", dodal Kervella. Existují dva mechanismy, které by mohly vysvětlit tuto asymetrii. Jeden předpokládá, že dojde ke ztrátě hmoty nad polárními čepičkami veleobra, to je možné díky jeho rotaci. Druhou možností je, že chochol plynu je vytvářen nad konvektivní oblastí uvnitř hvězdy.

K rozluštění této hádanky potřebovali astronomové prozkoumat hvězdu v ještě jemnějších detailech. To udělal Keiichi Ohnaka z Max Planck institutu pro rádiovou astronomii v Bonnu.

S měřícím přístrojem AMBER umístěným na interferometru ESO VLT, jenž kombinuje světlo ze tří pomocných 1,8 metrových teleskopů astronomové získali tak ostrá pozorování hvězdy, jako by je pořídil virtuální 48metrový teleskop. S tímto rozlišením byli astronomové schopni nepřímo detekovat ještě čtyřikrát jemnější detaily, než byly na snímcích z NACO systému. Pro srovnání je to jako pozorovat ze Země malou kuličku na palubě ISS.

Vizualizace konvektivních bublin na povrchu Betelgeuse
Vizualizace konvektivních bublin na povrchu Betelgeuse

"Naše pozorování s přístrojem AMBER jsou ta nejostřejší pozorování Betelgeuse všech dob. Navíc jsme detekovali, jak se plyn pohybuje v různých částech povrchu hvězdy. Toto bylo poprvé v historii pozorováno u jiné hvězdy než Slunce", řekl Ohnaka.

Pozorování přístrojem AMBER odhalila, že plyn v atmosféře superobří hvězdy se pohybuje rychle nahoru a dolu, a že tyto bubliny jsou tak velké, jako samotná hvězda. Tato fakta naznačují, že mechanizmus obrovského výronu hmoty je v obřích konvektivních zónách pod povrchem Betelgeuse. Na povrchu se tak objevují obrovské bubliny, což si lze představit jako bublání vařící se kaše.

Zdroj: www.spaceref.com




O autorovi



13. vesmírný týden 2020

13. vesmírný týden 2020

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 23. 3. do 29. 3. 2020. Měsíc bude v novu. Večer je vidět jasná planeta Venuše. Ráno jsou poblíž sebe Mars, Jupiter a Saturn. Zájemci o komety si mohou dvě středně jasné prohlédnout relativně vysoko na obloze a jednu také večer nízko na západě. V neděli 29. března přecházíme na letní čas. Přes utlumení dění ve společnosti ještě probíhají nějaké starty raket a přípravy běží, s patřičnými karanténními opatřeními, i směrem ke startu Sojuzu k ISS. Před 365 lety se narodil Christiaan Huygens, objevitel měsíce Titan.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC 2264 RGB SHO

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2020 obdržel snímek „NGC 2264“, jehož autorem je Pavol Kollarik   Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2020 obdržel snímek „NGC 2264“, jehož autorem je Pavol Kollarik. Za devatero horami a devatero řekami, ještě dál než běhá po obloze

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Venuše míří do Plejád

Další informace »