Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Dalekohled VLT objevil nejrychleji rotující hvězdu
Jiří Srba Vytisknout článek

Dalekohled VLT objevil nejrychleji rotující hvězdu

Nejrychleji rotující hvězda z blízka
Nejrychleji rotující hvězda z blízka
Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (047/2011): Dalekohled ESO/VLT nalezl dosud nejrychleji rotující hvězdu. Tato hmotná jasná stálice se nachází v sousední galaxii - ve Velkém Magellanově oblaku - a je od nás vzdálena asi 160 000 světelných let. Astronomové se domnívají, že hvězda má za sebou velmi bouřlivou minulost, kdy byla vyvržena z dvojhvězdného systému po explozi druhé složky soustavy.

Mezinárodní tým astronomů použil dalekohled ESO/VLT pracující na observatoři Paranal v Chile k přehlídce nejhmotnějších a nejjasnějších hvězd v mlhovině Tarantula (eso1117), která se nachází ve Velkém Magellanově oblaku. Mezi mnoha jasnými hvězdami patřícími k této hvězdné porodnici astronomové nalezli jednu, která rotuje třistakrát rychleji než naše Slunce. Hvězda má katalogové označení VFTS 102 [1] a její povrch se otáčí rychlostí více jak 2 miliony km za hodinu [2], což je velmi blízko k hranici, kdy by došlo k jejímu roztržení v důsledku působících odstředivých sil. VFTS 102 je dosud nejrychleji rotující známou hvězdou [3]

Astronomové rovněž objevili, že hvězda, která je 25krát hmotnější a 100 000krát jasnější než Slunce, se vesmírem pohybuje výrazně odlišnou rychlostí než její sousedé [4].

"Nápadně rychlá rotace a neobvyklý pohyb vzhledem k okolním hvězdám nás donutily zamyslet se nad tím, zda hvězda neprožila v minulosti něco neobvyklého," vysvětluje Philip Dufton (Queen’s University Belfast, Severní Irsko, UK), vedoucí autor článku prezentujícího uvedené výsledky.

Nejrychleji rotující hvězda
Nejrychleji rotující hvězda
Rozdíl v rychlosti by mohl znamenat, že se jedná o takzvanou 'runaway star' - hvězdu, která byla vyvržena z dvojhvězdného systému poté, co její souputník explodoval jako supernova. Tato myšlenka je podpořena dvojicí dalších indicií, kterými jsou nedaleký pulsar a s ním spojený pozůstatek po výbuchu supernovy [5].  
 
Členové týmu zpětně rekonstruovali možný příběh této velmi neobvyklé hvězdy. Svůj život pravděpodobně začala jako složka dvojhvězdy. Pokud jsou dvě hvězdy blízko sebe, plyn proudí z jedné hvězdy na druhou a může ji roztáčet rychleji a rychleji. To by mohlo vysvětlit neobvykle rychlou rotaci této hvězdy. Po krátkém životě trvajícím asi 10 milionů let mohla druhá hmotná složka systému explodovat jako supernova, což vysvětluje přítomnost charakteristického oblaku zbytků, který se nachází nedaleko. Exploze by zároveň mohla vést k vyvržení druhé hvězdy ze systému a k vysvětlení třetí anomálie, tedy rozdílu mezi rychlostí hvězdy VFTS 102 a dalších stálic v této oblasti. Při svém kolapsu se mohla druhá masivní složka dvojhvězdy stát pulsarem, který dnes pozorujeme a který tak uzavírá řešení tohoto případu. 

Ačkoliv si astronomové zatím nemohou být jisti, že se přesně toto opravdu stalo, Philip Dufton k tomu dodává, "je to přesvědčivý příběh, neboť vysvětluje všechny neobvyklé aspekty, které zde pozorujeme. Tato hvězda nám jistě předvádí neočekávané stránky krátkého ale dramatického života těch nejhmotnějších stálic."

 

Zdroj

 

Poznámky

[1] Označení VFTS 102 pochází z přehlídky VFTS (VLT-FLAMES Tarantula Survey), která byla prováděna pomocí spektrografu FLAMES (Fibre Large Array Multi Element Spectrograph) na dalekohledu ESO/VLT.

[2] Letadlu letícímu touto rychlostí by oblet kolem zemského rovníku trval jednu minutu.

[3] Některé hvězdy končí svůj život v podobě kompaktního objektu, například pulsaru (viz poznámka [5]), který může rotovat ještě mnohem rychleji než hvězda VFTS 102. Tyto objekty jsou však mnohem menší, hustější a nezáří díky termojaderným reakcím jako normální hvězdy.   

[4] Hvězda VFTS se pohybuje rychlostí zhruba 228 km/s, tedy asi o 40 km/s pomaleji než další podobné hvězdy v této oblasti.

[5] Pulsary jsou objekty vznikající při výbuchu supernovy. Jádro hvězdy kolabuje na velmi malou velikost - vzniká neutronová hvězda, která rotuje velmi rychle a vyzařuje mohutné jety rádiového záření. Tyto jety společně s rotací hvězdy dávají vzniknout pravidelným pulsům, které následně pozorujeme na Zemi. Pozůstatek po výbuchu supernovy je charakteristický oblak plynu, který rozfukuje rázová vlna doprovázející kolaps jádra na neutronovou hvězdu. 

 

Další informace

Výzkum byl prezentován v článku "The VLT-FLAMES Tarantula Survey: The fastest rotating O-type star and shortest period LMC pulsar — remnants of a supernova disrupted binary?" autorů Philip L. Dufton a kol., který vyšel v odborném časopise Astrophysical Journal Letters.

 

Odkazy

 

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, Ondřejov 251 65, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Philip Dufton; Queen's University of Belfast; Belfast, UK; Tel: +44 028 9097 3552; Email: P.Dufton@qub.ac.uk

Richard Hook; ESO, La Silla, Paranal, E-ELT & Survey Telescopes Press Officer; Garching bei München, Germany; Tel: +49 89 3200 6655; Cell: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org

Toto je překlad tiskové zprávy ESO eso1147. ESON -- ESON (ESO Science Outreach Network) je skupina spolupracovníku z jednotlivých členských zemí ESO, jejichž úkolem je sloužit jako kontaktní osoby pro lokální média.




O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »