Objeven nový typ proměnných hvězd

Švýcaři jsou známí svým mistrovstvím při výrobě extrémně přesných zařízení. Týmu švýcarských astronomů se v rámci programu trvajícímu mnoho let podařilo dosáhnout mimořádně přesného měření jasnosti s použitím relativně malého dalekohledu (o průměru primárního zrcadla 1,2 m). Při měření variací jasnosti stálic objevili nový typ proměnných hvězd.

Výsledky jsou založeny na pravidelných měřeních jasnosti více než tří tisíc hvězd v otevřené hvězdokupě NGC 3766 [1], která byla prováděna v průběhu sedmi let. Ukázalo se, že 36 ze sledovaných hvězd prodělává neočekávané změny – projevovaly se u nich pravidelné variace jasnosti na úrovní 0,1 % běžného jasu. Trvání jevu se u všech pohybovalo v rozmezí 2 až 20 hodin. Hvězdy jsou o něco teplejší a jasnější než Slunce, ale jinak poměrně nenápadné. Tato nově nalezená třída proměnných hvězd ještě nebyla pojmenována.  

Přesnost provedených měření je ve srovnání s podobnými studiemi pomocí jiných dalekohledů asi dvakrát lepší – a tedy postačující k objevení těchto jemných změn.
 
„Takové úrovně citlivosti jsme dosáhli díky vysoké kvalitě získaných pozorování a také pečlivou analýzou dat,“ říká Nami Mowlavi, vedoucí výzkumného týmu. „A samozřejmě také díky rozsáhlému programu trvajícímu již sedm let. Bylo by prakticky nemožné získat takové množství pozorovacího času na nějakém větším dalekohledu.“

O velkém počtu hvězd je známo, že jsou proměnné nebo pulsující, a za toto označení vděčí změnám své jasnosti. To, jakým způsobem se jasnost mění, závisí na složitých procesech v nitrech takových hvězd. Pozorování těchto jevů umožnilo rozvoj celého oboru astrofyziky známého jako astroseismologie. Astronomové, kteří se tímto oborem zabývají, se snaží 'naslouchat‘ hvězdným vibracím a využívají je ke zkoumání fyzikálních vlastností hvězd a jejich vnitřní struktury.

„Samotná existence tohoto nového typu proměnných hvězd je pro astrofyziky záhadou,“ říká členka týmu Sophie Saesen. „Současné teoretické modely předpovídají, že jejich jasnost by se vůbec neměla měnit periodicky. Proto se snažíme zaměřit naše úsilí na to, abychom lépe poznali chování tohoto nového typu hvězd.“ 

Ačkoliv příčina proměnnosti zůstává záhadou, existuje zde jedno nadějné vodítko. Některé z hvězd vykazují velmi rychlou rotaci. Otáčejí se rychlostí, která převyšuje polovinu kritické rychlosti, což je považováno za hranici, na které se hvězdy stávají nestabilními a vyvrhují materiál do svého okolí. 

"Za těchto okolností by rychlá rotace mohla mít významný vliv na vlastnosti nitra. Ale v současné době ještě nejsme schopni odpovídajícím způsobem modelovat případné světelné změny,“ vysvětluje Mowlavi. „Doufáme, že náš objev zaujme specialisty, kteří se budou tomuto problému věnovat, a že se podaří pochopit původ těchto záhadných změn.“

Zdroj

Poznámky

[1] Hvězdokupa NGC 3766 patří k několika objektům, které byly zkoumány v rámci hlavního přehlídkového programu. Nachází se ve vzdálenosti asi 7000 světelných let od Země a na obloze ji naleznete v jižním souhvězdí Kentaura. Odhaduje se, že je asi 20 milionů let stará.

Další informace

Výzkum byl prezentován v článku “Stellar variability in open clusters I. A new class of variable stars in NGC 3766” autorů N. Mowlavi a kol., který byl publikován 12. června v odborném časopise Astronomy & Astrophysics.

Složení týmu: N. Mowlavi, F. Barblan, S. Saesen a L. Eyer (všichni z Geneva Observatory, Švýcarsko).

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy a v současnosti nejproduktivnější pozemní astronomická observatoř. ESO podporuje celkem 15 členských zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a úspěšný chod výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také vedoucí úlohu při podpoře a organizaci spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal provozuje Velmi velký teleskop (VLT), což je nejvyspělejší astronomická observatoř pro viditelnou oblast světla, a také dva další přehlídkové teleskopy. VISTA pracuje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým dalekohledem na světě, dalekohled VST (VLT Survey Telescope) je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy výhradně ve viditelné části spektra. ESO je evropským partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Pro viditelnou a blízkou infračervenou oblast ESO rovněž plánuje nový dalekohled E-ELT (European Extremely Large optical/near-infrared Telescope) s primárním zrcadlem o průměru 39 metrů, který se stane „největším okem do vesmíru“.

Odkazy

• odborný článek
• Švýcarský 1,2 m dalekohled (Leonhard Euler Telescope)

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Nami Mowlavi; Geneva Observatory, University of Geneva/ISDC; Switzerland; Tel.: +41 22 37 92 194; Email: Nami.Mowlavi@unige.ch

Sophie Saesen; Geneva Observatory, University of Geneva; Switzerland; Tel.: +41 22 379 24 46; Email: Sophie.Saesen@unige.ch

Richard Hook; ESO Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6655; Mobil: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org

Toto je překlad tiskové zprávy ESO eso1326. ESON -- ESON (ESO Science Outreach Network) je skupina spolupracovníku z jednotlivých členských zemí ESO, jejichž úkolem je sloužit jako kontaktní osoby pro lokální média.