Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Skrytý ohnivý pás Oriona
Jiří Srba Vytisknout článek

Skrytý ohnivý pás Oriona

Skrytý ohnivý pás Oriona - eso1321 Autor: ESO/Digitized Sky Survey 2
Skrytý ohnivý pás Oriona - eso1321
Autor: ESO/Digitized Sky Survey 2
Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (021/2013): Nový působivý snímek kosmických oblaků v souhvězdí Orion odhaluje strukturu připomínající ohnivý pás. Oranžové tóny reprezentují slabé okem nepozorovatelné infračervené vyzařování prachových zrn ukrytých v chladném mezihvězdném plynu. Pozorování provedl dalekohled APEX (Atacama Pathfinder Experiment), který v Chile provozuje ESO.

Oblaka plynu a mezihvězdného prachu představují surový materiál, ze kterého vznikají hvězdy. Drobná prachová zrnka nám však brání ve výhledu, takže objekty ukryté uvnitř oblaků nebo ležící za nimi se pozorují velmi obtížně – přinejmenším na vlnových délkách viditelného světla. Díky tomu je velmi složité sledovat v přímém přenosu proces zrodu hvězd. 

To je jeden z důvodů, proč astronomové potřebují používat přístroje schopné zachytit i jiné vlnové délky elektromagnetického záření. Na submilimetrových vlnových délkách prachová zrnka díky své teplotě několika desítek stupňů nad absolutní nulou [1] místo pohlcování světla sama vyzařují. Teleskop APEX pracující ve výšce 5 000 m n. m. na planině Chajnantor v Chilských Andách se svou kamerou LABOCA citlivou na záření s vlnovými délkami v submilimetrové oblasti, je pro tento typ pozorování ideálním nástrojem.

Tento působivý nový záběr zachycuje pouhou část mnohem většího komplexu označovaného jako Molekulární oblak v Orionu. Jedná se velmi pestrou směsici jasných mlhovin, mladých horkých hvězd a chladných prachových oblaků. Celá oblast má na délku stovky světelných let a nachází se asi 1 350 světelných let od nás. Záření submilimetrových vlnových délek vychází z chladných oblaků prachu a na tomto snímku je zobrazeno v oranžových tónech. Pro lepší představu je pozorování teleskopu APEX složeno s mnohem přirozenějším snímkem ve viditelném světle. 

Velký jasný oblak v pravém horním rohu snímku je dobře známá Mlhovina v Orionu, označovaná též jako Messier 42 (M 42). Ta je snadno pozorovatelná pouhým okem jako slabě difúzní prostřední hvězda Orionova meče. Mlhovina v Orionu je nejjasnější částí mohutné hvězdné porodnice, v níž přicházejí na svět nové hvězdy. Zároveň se jedná o Zemi nejbližší oblast s probíhající intenzivní hvězdotvorbou. 

Oblaka prachu vytvářejí díky fyzikálním procesům – gravitačnímu kolapsu a působení hvězdného větru – složitá vlákna, plochy a bubliny. Hvězdný vítr představuje proud částic, který odchází z atmosféry hvězdy a je dost mohutný na to, aby svým působením tvaroval okolní plyn do komplikovaných tvarů, jaké můžeme vidět na tomto snímku.

Astronomové využili tato i další data získaná teleskopem APEX a zkombinovali je se snímky získanými družicí Herschel (Herschel Space Observatory, ESA) při pátrání po protohvězdách – počátečních fázích vzniku hvězd – v oblacích Oriona. Zatím bylo nalezeno 15 kandidátů, kteří vypadají mnohem jasnější na delších vlnách než na kratších. Tyto nově objevené vzácné objekty patrně patři k nejmladším dosud nalezeným protohvězdám. Astronomové se tak více přiblížili k okamžiku, kdy se hvězda začíná formovat.

 

Zdroj

 

Poznámky

[1] Teplejší objekty uvolňují většinu záření na krátkých vlnových délkách, chladnější objekty naopak na delších. Například velmi horké hvězdy s povrchovou teplotou 20 000 K mají modrou barvu, chladnější hvězdy s povrchovou teplotou 3 000 K jsou červené. Oblak prachu s teplotou 10 K vyzařuje nejvíce na ještě delších vlnách – s délkou 0,3 mm – tedy v části spektra, na které je citlivá kamera teleskopu APEX.

 

Další informace

Výzkum protohvězd v této oblasti je popsán v článku “A Herschel and APEX Census of the Reddest Sources in Orion: Searching for the Youngest Protostars” autorů A. Stutz a kol., který vyšel v odborném časopise Astrophysical Journal.

Pozorování přístrojem APEX použitá na tomto snímku provedli Thomas Stanke (ESO), Tom Megeath (University of Toledo, USA) a Amelia Stutz (Max Planck Institute for Astronomy, Heidelberg, Německo). APEX je společným projektem Max Planck Institute for Radio Astronomy (MPIfR), Onsala Space Observatory (OSO) a ESO. Činnost dalekohledu APEX na planině Chajnantor zajišťuje ESO.

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy a v současnosti nejproduktivnější pozemní astronomická observatoř. ESO podporuje celkem 15 členských zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a úspěšný chod výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také vedoucí úlohu při podpoře a organizaci spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal provozuje Velmi velký teleskop (VLT), což je nejvyspělejší astronomická observatoř pro viditelnou oblast světla, a také dva další přehlídkové teleskopy. VISTA pracuje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým dalekohledem na světě, dalekohled VST (VLT Survey Telescope) je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy výhradně ve viditelné části spektra. ESO je evropským partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Pro viditelnou a blízkou infračervenou oblast ESO rovněž plánuje nový dalekohled E-ELT (European Extremely Large optical/near-infrared Telescope) s primárním zrcadlem o průměru 39 metrů, který se stane „největším okem do vesmíru“.

 

Odkazy

 

Kontakty

Viktor Votruba
národní kontakt, Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email:
votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Amelia Stutz; Max Planck Institute for Astronomy; Heidelberg, Germany; Tel.: +49 6221 528 412; Email: stutz@mpia.de

Thomas Stanke; ESO; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6116; Email: tstanke@eso.org; 

Richard Hook; ESO Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6655; Mobil: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org

Toto je překlad tiskové zprávy ESO eso1321. ESON -- ESON (ESO Science Outreach Network) je skupina spolupracovníku z jednotlivých členských zemí ESO, jejichž úkolem je sloužit jako kontaktní osoby pro lokální média.




O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.

Štítky: Tisková zpráva ESO


42. vesmírný týden 2025

42. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 13. 10. do 19. 10. 2025. Měsíc je vidět nad ránem a po poslední čtvrti bude ubývat k novu. Jeho světlo nebude večer rušit pozorování komet. Jasnější je C/2025 A6 (Lemmon), o něco slabší C/2025 R2 (SWAN). Planeta Saturn je vidět celou noc, Jupiter a Venuše jsou vidět nejlépe ráno. Slunce je zatím málo aktivní. SpaceX plánuje opět testovat Super Heavy Starship při letu IFT-11. Před 50 lety byla vypuštěna první plně operační geostacionární meteorologická družice GOES-1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 5146 Zámotok

IC 5146 (Zámotok) je emisná hmlovina a otvorená hviezdokopa v súhvezdí Labuť. Objavil ju nemecký astronóm Max Wolf 28. júla v roku 1894. Neskôr v roku 1899 ju pozoroval aj britský astronóm Thomas Espin. Hmlovina je obklopená okrajom tmavej hmloviny s názvom Barnard 168, ktorá oddeľuje hmlovinu od hviezdneho pozadia. Červená farba hmloviny je spôsobená ionizáciou od centrálnej jasnej hviezdy spektrálneho typu B0, ktorá svojím ultrafialovým žiarením ionizuje okolitý vodík. Modrasté sfarbenie niektorých častí hmloviny je spôsobené rozptylom viditeľného svetla z hviezd na prachu, ktorý sa v hmlovine nachádza. Vek centrálnej a najjasnejšej hviezdy sa odhaduje na 100 tisíc rokov a v okolitej otvorenej hviezdokope sa nachádza niekoľko stoviek mladých hviezd s priemerným vekom okolo milión rokov. Z tohto vyplýva, že na tomto mieste pravdepodobne došlo k niekoľkým epizódam hviezdotvorby, ktoré pokračujú až dodnes. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 85x180sec. R, 68x180sec. G, 76x180sec. B, 130x120sec. L, 99x600sec Halpha, 74x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.8. až 30.8.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »