Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Směsice exotických hvězd
Jiří Srba Vytisknout článek

Směsice exotických hvězd

VISTA - 47 Tucanae (NGC 104)  - eso1302 Autor: ESO/M.-R. Cioni/VISTA Magellanic Cloud survey
VISTA - 47 Tucanae (NGC 104) - eso1302
Autor: ESO/M.-R. Cioni/VISTA Magellanic Cloud survey
Nový snímek hvězdokupy 47 Tucanae dalekohledem VISTA

Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (002/2013): Nový snímek pořízený dalekohledem ESO/VISTA zachycuje kulovou hvězdokupu 47 Tucanae v překvapivých detailech. Hvězdokupa obsahuje miliony hvězd a v jejím středu se uhnízdilo mnoho exotických stálic s neobvyklými vlastnostmi. Studium objektů v kulových hvězdokupách nám umožní pochopit, jak tyto podivné struktury vznikly a jak fungují. Díky velikosti i citlivosti dalekohledu VISTA a kvalitním pozorovacím podmínkám na observatoři Paranal v Chile, kde tento teleskop pracuje, je uvedený snímek velmi ostrý a zachycuje mnoho slabých hvězd.

Kulové hvězdokupy jsou mohutné sférické shluky hvězd vázané vlastní gravitací, které obíhají kolem galaxií (podobně jako družice kolem Země). Obsahují jen velmi málo prachu a plynu – předpokládá se, že tyto složky byly vymeteny hvězdnými větry, explozemi a nebo díky interakcí hvězdokupy s okolním mezihvězdným plynem. Všechen zbylý materiál se před miliardami let spotřeboval na tvorbu hvězd.   

Kulové hvězdokupy představují pro astronomy velmi zajímavé objekty. 47 Tucanae, známá též pod označením NGC 104, je mohutná stará kulová hvězdokupa, která se nachází asi 15 000 světelných let od nás. Je o ní známo, že obsahuje vysoký počet neobvyklých, a proto zajímavých hvězd i hvězdných systémů.

Kulová hvězdokupa 47 Tucanae obíhá kolem naší Galaxie a na obloze ji naleznete v jižním souhvězdí Tukana. Při průměru asi 120 světelných let je i přes svou vzdálenost na obloze tak velká, že zabírá plochu srovnatelnou s Měsícem v úplňku. Obsahuje miliony hvězd a patří tak k nejhmotnějším a nejjasnějším známým kulovým hvězdokupám. Na obloze je viditelná pouhým okem [1]. V množství hvězd tvořících samotné srdce hvězdokupy nalezneme mnoho zajímavých systémů včetně rentgenových zdrojů, proměnných hvězd, upířích hvězd vysávajících hmotu svých souputníků, neobvykle jasných normálních hvězd známých jako modří opozdilci (eso1243), a také drobných milisekundových pulsarů – velmi rychle se otáčejících mrtvých hvězdných jader [2].  

Po celém snímku je roztroušena řada rudých obrů – hvězd, které téměř vyčerpaly palivo ve svém jádře a nabyly na objemu. Jsou nápadní svou jantarovou brvou, která je v ostrém kontrastu se žluto-bílými hvězdami na pozadí. Přehuštěné jádro je ostře odděleno od řidčeji osídlených okrajových částí hvězdokupy. Na pozadí nalezneme velké množství slabých hvězd, které však již patří k blízké trpasličí galaxii – Malému Magellanovu oblaku.    

Tento snímek byl pořízen pomocí dalekohledu VISTA (Visible and Infrared Survey Telescope for Astronomy) v rámci přehlídky oblasti oblohy, kde se nachází Velký a Malý Magellanův oblak – dvě nejbližší sousední galaxie. Přestože kulová hvězdokupa 47 Tucanae se nachází mnohem blíže, náhodou se promítá do stejné oblasti oblohy (eso1008), a proto byla při přehlídce také snímána. 

Dalekohled VISTA je největší přehlídkový teleskop na světě. Pracuje na observatoři ESO Paranal v Chile a snímky oblohy pořizuje v oboru infračerveného záření. Díky velkému primárnímu zrcadlu, širokému zornému poli a citlivým detektorům odhaluje nové a nové pohledy na jižní oblohu. Kombinace ostrých infračervených záběrů, jaké pořizuje VISTA, se snímky ve viditelném světle astronomům umožňuje detailně zkoumat historii a současnost objektů, jako je 47 Tucanae. 

 

Zdroj

 

Poznámky

[1] Kolem naší Galaxie obíhá asi 150 známých kulových hvězdokup. 47 Tucanae je druhá nejhmotnější hned za Omegou Centauri (eso0844).

[2] Milisekundové pulsary jsou velmi rychle rotující skupinou běžných pulsarů – silně magnetických rotujících pozůstatků po životě hmotných hvězd, které z oblastí magnetických pólů intenzivně vyzařují. Ve hvězdokupě 47 Tucanae je známo 23 milisekundových pulsarů, což je více, než ve všech ostatních kulových hvězdokupách (s výjimkou Terzan 5, eso0945).

 

Další informace

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy a v současnosti nejproduktivnější pozemní astronomická observatoř. ESO podporuje celkem 15 členských zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a úspěšný chod výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také vedoucí úlohu při podpoře a organizaci spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal provozuje Velmi velký teleskop (VLT), což je nejvyspělejší astronomická observatoř pro viditelnou oblast světla, a také dva další přehlídkové teleskopy. VISTA pracuje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým dalekohledem na světě, dalekohled VST (VLT Survey Telescope) je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy výhradně ve viditelné části spektra. ESO je evropským partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Pro viditelnou a blízkou infračervenou oblast ESO rovněž plánuje nový dalekohled E-ELT (European Extremely Large optical/near-infrared Telescope) s primárním zrcadlem o průměru 39 metrů, který se stane „největším okem do vesmíru“.

 

Odkazy

 

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Richard Hook; ESO, La Silla, Paranal, E-ELT & Survey Telescopes Press Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6655; Mobil: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org

Toto je překlad tiskové zprávy ESO eso1302. ESON -- ESON (ESO Science Outreach Network) je skupina spolupracovníku z jednotlivých členských zemí ESO, jejichž úkolem je sloužit jako kontaktní osoby pro lokální média.




O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.

Štítky: Tisková zpráva ESO, Hvězdokupa 


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »