Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Směsice exotických hvězd
Jiří Srba Vytisknout článek

Směsice exotických hvězd

VISTA - 47 Tucanae (NGC 104)  - eso1302 Autor: ESO/M.-R. Cioni/VISTA Magellanic Cloud survey
VISTA - 47 Tucanae (NGC 104) - eso1302
Autor: ESO/M.-R. Cioni/VISTA Magellanic Cloud survey
Nový snímek hvězdokupy 47 Tucanae dalekohledem VISTA

Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (002/2013): Nový snímek pořízený dalekohledem ESO/VISTA zachycuje kulovou hvězdokupu 47 Tucanae v překvapivých detailech. Hvězdokupa obsahuje miliony hvězd a v jejím středu se uhnízdilo mnoho exotických stálic s neobvyklými vlastnostmi. Studium objektů v kulových hvězdokupách nám umožní pochopit, jak tyto podivné struktury vznikly a jak fungují. Díky velikosti i citlivosti dalekohledu VISTA a kvalitním pozorovacím podmínkám na observatoři Paranal v Chile, kde tento teleskop pracuje, je uvedený snímek velmi ostrý a zachycuje mnoho slabých hvězd.

Kulové hvězdokupy jsou mohutné sférické shluky hvězd vázané vlastní gravitací, které obíhají kolem galaxií (podobně jako družice kolem Země). Obsahují jen velmi málo prachu a plynu – předpokládá se, že tyto složky byly vymeteny hvězdnými větry, explozemi a nebo díky interakcí hvězdokupy s okolním mezihvězdným plynem. Všechen zbylý materiál se před miliardami let spotřeboval na tvorbu hvězd.   

Kulové hvězdokupy představují pro astronomy velmi zajímavé objekty. 47 Tucanae, známá též pod označením NGC 104, je mohutná stará kulová hvězdokupa, která se nachází asi 15 000 světelných let od nás. Je o ní známo, že obsahuje vysoký počet neobvyklých, a proto zajímavých hvězd i hvězdných systémů.

Kulová hvězdokupa 47 Tucanae obíhá kolem naší Galaxie a na obloze ji naleznete v jižním souhvězdí Tukana. Při průměru asi 120 světelných let je i přes svou vzdálenost na obloze tak velká, že zabírá plochu srovnatelnou s Měsícem v úplňku. Obsahuje miliony hvězd a patří tak k nejhmotnějším a nejjasnějším známým kulovým hvězdokupám. Na obloze je viditelná pouhým okem [1]. V množství hvězd tvořících samotné srdce hvězdokupy nalezneme mnoho zajímavých systémů včetně rentgenových zdrojů, proměnných hvězd, upířích hvězd vysávajících hmotu svých souputníků, neobvykle jasných normálních hvězd známých jako modří opozdilci (eso1243), a také drobných milisekundových pulsarů – velmi rychle se otáčejících mrtvých hvězdných jader [2].  

Po celém snímku je roztroušena řada rudých obrů – hvězd, které téměř vyčerpaly palivo ve svém jádře a nabyly na objemu. Jsou nápadní svou jantarovou brvou, která je v ostrém kontrastu se žluto-bílými hvězdami na pozadí. Přehuštěné jádro je ostře odděleno od řidčeji osídlených okrajových částí hvězdokupy. Na pozadí nalezneme velké množství slabých hvězd, které však již patří k blízké trpasličí galaxii – Malému Magellanovu oblaku.    

Tento snímek byl pořízen pomocí dalekohledu VISTA (Visible and Infrared Survey Telescope for Astronomy) v rámci přehlídky oblasti oblohy, kde se nachází Velký a Malý Magellanův oblak – dvě nejbližší sousední galaxie. Přestože kulová hvězdokupa 47 Tucanae se nachází mnohem blíže, náhodou se promítá do stejné oblasti oblohy (eso1008), a proto byla při přehlídce také snímána. 

Dalekohled VISTA je největší přehlídkový teleskop na světě. Pracuje na observatoři ESO Paranal v Chile a snímky oblohy pořizuje v oboru infračerveného záření. Díky velkému primárnímu zrcadlu, širokému zornému poli a citlivým detektorům odhaluje nové a nové pohledy na jižní oblohu. Kombinace ostrých infračervených záběrů, jaké pořizuje VISTA, se snímky ve viditelném světle astronomům umožňuje detailně zkoumat historii a současnost objektů, jako je 47 Tucanae. 

 

Zdroj

 

Poznámky

[1] Kolem naší Galaxie obíhá asi 150 známých kulových hvězdokup. 47 Tucanae je druhá nejhmotnější hned za Omegou Centauri (eso0844).

[2] Milisekundové pulsary jsou velmi rychle rotující skupinou běžných pulsarů – silně magnetických rotujících pozůstatků po životě hmotných hvězd, které z oblastí magnetických pólů intenzivně vyzařují. Ve hvězdokupě 47 Tucanae je známo 23 milisekundových pulsarů, což je více, než ve všech ostatních kulových hvězdokupách (s výjimkou Terzan 5, eso0945).

 

Další informace

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy a v současnosti nejproduktivnější pozemní astronomická observatoř. ESO podporuje celkem 15 členských zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a úspěšný chod výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také vedoucí úlohu při podpoře a organizaci spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal provozuje Velmi velký teleskop (VLT), což je nejvyspělejší astronomická observatoř pro viditelnou oblast světla, a také dva další přehlídkové teleskopy. VISTA pracuje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým dalekohledem na světě, dalekohled VST (VLT Survey Telescope) je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy výhradně ve viditelné části spektra. ESO je evropským partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Pro viditelnou a blízkou infračervenou oblast ESO rovněž plánuje nový dalekohled E-ELT (European Extremely Large optical/near-infrared Telescope) s primárním zrcadlem o průměru 39 metrů, který se stane „největším okem do vesmíru“.

 

Odkazy

 

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Richard Hook; ESO, La Silla, Paranal, E-ELT & Survey Telescopes Press Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6655; Mobil: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org

Toto je překlad tiskové zprávy ESO eso1302. ESON -- ESON (ESO Science Outreach Network) je skupina spolupracovníku z jednotlivých členských zemí ESO, jejichž úkolem je sloužit jako kontaktní osoby pro lokální média.




O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.

Štítky: Tisková zpráva ESO, Hvězdokupa 


50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC1909 Hlava čarodejnice

Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil. NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri. Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1. Prepracovaná verzia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 4.11. až 7.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »