Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Výzkumy v ASU AV ČR (278): Zákryt hvězdné erupce smyčkovou protuberancí

Výzkumy v ASU AV ČR (278): Zákryt hvězdné erupce smyčkovou protuberancí

Model smyčky postupně zakrývající dlouhoprobíhající erupci na hvězdě CD-36 3202. Při každé otočce hvězdy trvající asi 5,6 hodiny model ukázal jiný rozsah smyčky, která v průběhu času zřejmě postupně expandovala a stoupala v atmosféře. Toto chování velmi dobře odpovídá tomu, co známe o erupčních smyčkách na Slunci.
Autor: Petr Heinzel

Se zlepšující se dostupností rutinních pozorování chladných hvězd se o dění v jejich bezprostředním okolí dozvídáme stále větší podrobnosti. V mnoha případech nám získané údaje ukazují, že jsou tyto hvězdy velmi podobné s naším Sluncem, tedy přinejmenším pokud se týká hvězd chladnějších spektrálních typů. Petr Heinzel ze Slunečního oddělení ASU a z Vratislavské univerzity byl u studie, která určovala parametry hvězdné protuberance, jež opakovaně zakrývala velmi dlouho trvající erupci probíhající na téže hvězdě.

Hvězdy jsou kořením vesmíru a budeme jen opakovat známou skutečnost, že hvězdy na noční obloze se ničím fyzikálně převratným neliší od hvězdy, kterou vidíme za bílého dne, tedy od Slunce. Slunce je však mnohem blíže a tak pozorovací údaje, které máme, jsou z hvězd zdaleka nejdetailnější. Slunce je hvězdnou aktivní, prezentující se výskytem slunečních skvrn, ale i dalších projevů, jako jsou například erupce nebo magnetizované struktury plazmatu v atmosféře, třeba protuberance. Není tedy překvapivé, že podobné jevy můžeme pozorovat i u hvězd jiných. 

Představovaný článek, na němž spolupracoval i P. Heinzel z ASU, se zabývá analýzou neobvyklé dlouhotrvající erupce na mladé hvězdě hlavní posloupnosti CD-36 3202. Ta je magneticky aktivní hvězdou spektrálního typu K2V, tedy chladnější než Slunce, s povrchovou teplotou asi 5000 K, rozměrem asi 0,8 rozměru Slunce a hmotností 0,8 hmotnosti Slunce. Věk hvězdy se odhaduje na 40 milionů let. Hvězda CD-36 3202 je známa svou vysokou magnetickou aktivitou a velkými skvrnami na povrchu, které mohou pokrýt významnou část hvězdy, řádově více než pokrývají skvrny na našem Slunci. Kromě toho na této hvězdě dochází k tzv. supererupcím, které mají energii až 800krát vyšší než nejsilnější sluneční erupce. Předpokládá se, že i naše Slunce bylo v raném věku výrazně aktivnější než v současnosti. 

Práce vychází z pozorování družice NASA TESS (Transiting Exoplanet Survey Satellite), která zaznamenala velmi dlouhou erupci na této hvězdě, trvající přibližně 27 hodin. Jde o vůbec nejdéle probíhající erupci, jaká byla dosud v TESS datech detekována. Kromě své délky je erupce zajímavá přinejmenším třemi výraznými periodickými poklesy v intenzitě světla. Autoři usoudili, že pravidelné poklesy mohou být způsobeny opticky tlustou strukturou, která zakrývá erupční oblast, podobně jako filamenty nebo chladné smyčky, které se často vyskytují nad slunečními erupcemi. Tyto struktury procházejí změnami teploty a hustoty, což má za následek viditelné změny ve světelných křivkách erupcí. Arkády smyček mohou zakrývat rozsáhlé oblasti na hvězdném disku a mohou tak významně ovlivnit celkovou intenzitu světla vyzařovaného hvězdou. 

V analýze autoři použili pokročilý geometrický model k analýze zakrytí způsobeného těmito smyčkami a poprvé odhadli fyzikální a geometrické parametry těchto struktur, které jsou odpovědné za zakrytí světelné emise erupce. Model předpokládal, že tyto struktury jsou podobné smyčkám nad slunečními erupcemi a že pocházejí ze stejné oblasti, v níž probíhá erupce. Model zahrnoval výpočet rozměrů, hustoty a teplot těchto struktur na základě pozorovaných poklesů v intenzitě světla. Významnou roli hrálo i modelování rotace hvězdy, které umožnilo odhadnout velikost a polohu oblaků plazmatu během zakrytí erupce a to pro každý zákryt zvlášť. Autoři zjistili, že velikost smyčky se rozšířila z 0,213 na 0,391 poloměru hvězdy, a to průměrnou rychlostí asi 2,4 km/s, což pozorujeme i na Slunci. Struktura měla tloušťku menší než 12 200 km a elektronové hustoty se pohybovaly v rozmezí od 1013 do 1014 cm-3. Odvozené teploty smyček se během zakrytí postupně snižovaly, a to z původních 7 600 K na 6 400 K a následně na 5 077 K. Teplota v oblasti maximální emise erupce musela přesáhnout 12 000 K, aby se zakrytí vůbec projevilo.

Výsledky práce jsou získány na základě poměrně silných předpokladů, jejichž platnost nelze bez přímého pohledu na prostorově rozlišenou hvězdu ověřit. Avšak dílčí získané údaje vytvářejí velmi konzistentní celek, jehož vlastnosti nejsou v rozporu s tím, co známe ze Slunce. Tedy snad až na mohutnost erupce, která o mnoho řádů přesahuje ty sluneční. 
V kontextu rozvíjejícího se oboru studujícího projevy hvězdné aktivity jde o průlomovou práci, která si svými unikátními výsledky zasloužila publikaci v The Astrophysical Journal Letters. Vzhledem k bohatosti materiálu a množství dosud nezvážených efektů to však zřejmě není naposledy, co o této události čteme v odborném tisku. 

REFERENCE

K. Bicz, R. Falewicz, P. Heinzel a kol., Analysis of the Stellar Occultations During the Unprecedented Long-Duration Flare, Astrophysical Journal Letter v tisku, preprint arXiv:2408.02649

KONTAKT

prof. RNDr. Petr Heinzel, DrSc.
pheinzel@asu.cas.cz
Sluneční oddělení Astronomického ústavu AV ČR

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Sluneční oddělení ASU AV ČR

Převzato: Astronomický ústav AV ČR, v. v. i.



O autorovi

Michal Švanda

Michal Švanda

Doc. Mgr. Michal Švanda, Ph. D., (*1980) pochází z městečka Ždírec nad Doubravou na Českomoravské vrchovině, avšak od studií přesídlil do Prahy a jejího okolí. Vystudoval astronomii a astrofyziku na MFF UK, kde poté dokončil též doktorské studium ve stejném oboru. Zabývá se sluneční fyzikou, zejména dynamickým děním ve sluneční atmosféře, podpovrchových vrstvách a helioseismologií a aktivitou jiných hvězd. Pracuje v Astronomickém ústavu Akademie věd ČR v Ondřejově a v Astronomickém ústavu Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde se v roce 2016 habilitoval. V letech 2009-2011 působil v Max-Planck-Institut für Sonnensystemforschung v Katlenburg-Lindau v Německu. Astronomií, zprvu pozorovatelskou, posléze spíše „barovou“, za zabývá od svých deseti let. Slovem i písmem se pokouší o popularizaci oboru, je držitelem ceny Littera Astronomica. Před začátkem pracovní kariéry působil v organizačním týmu Letní astronomické expedice na hvězdárně v Úpici, z toho dva roky na pozici hlavního vedoucího. Kromě astronomie se zajímá o letadla, zejména ta s více než jedním motorem a řadou okýnek na každé straně. 

Štítky: Hvězdná erupce, Astronomický ústav AV ČR


50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M42 Veľká hmlovina v Orióne

Hmlovina v Orióne (známa aj ako Messier 42, M42 alebo NGC 1976) je difúzna hmlovina v Mliečnej ceste, ktorá sa nachádza južne od Oriónovho pásu v súhvezdí Orión a je známa ako stredná „hviezda“ v „meči“ Orióna. Patrí medzi najjasnejšie hmloviny a je viditeľná voľným okom na nočnej oblohe so zdanlivou magnitúdou 4,0. Je vzdialená 1 344 ± 20 svetelných rokov (412,1 ± 6,1 pc) a je najbližšou oblasťou masívnej hviezdotvorby k Zemi. Priemer hmloviny M42 sa odhaduje na 24 svetelných rokov (takže jej zdanlivá veľkosť zo Zeme je približne 1 stupeň). Jej hmotnosť je približne 2 000-krát väčšia ako hmotnosť Slnka. V starších textoch sa hmlovina v Orióne často označuje ako Veľká hmlovina v Orióne. Hmlovina v Orióne je jedným z najsledovanejších a najfotografovanejších objektov nočnej oblohy a patrí medzi najintenzívnejšie skúmané nebeské útvary. Hmlovina odhalila veľa o procese vzniku hviezd a planetárnych systémov z kolabujúcich oblakov plynu a prachu. Astronómovia priamo pozorovali protoplanetárne disky a hnedých trpaslíkov v hmlovine, intenzívne a turbulentné pohyby plynu a fotoionizačné účinky masívnych blízkych hviezd v hmlovine. Hmlovina v Orióne je viditeľná voľným okom aj z oblastí postihnutých svetelným znečistením. Je viditeľná ako stredná „hviezda“ v „meči“ Orióna, čo sú tri hviezdy nachádzajúce sa južne od Oriónovho pásu. „Hviezda“ sa bystrým pozorovateľom zdá rozmazaná a hmlovina je zrejmá v ďalekohľade alebo malom teleskope. Maximálna povrchová jasnosť centrálnej oblasti M42 je približne 17 Mag/arcsec2 a vonkajšia modrastá žiara má maximálnu povrchovú jasnosť 21,3 Mag/arcsec2. V hmlovine Orión sa nachádza veľmi mladá otvorená hviezdokopa, známa ako Trapézová hviezdokopa vďaka asterizmu jej štyroch primárnych hviezd v priemere 1,5 svetelného roka. Dve z nich možno za nocí s dobrou viditeľnosťou rozlíšiť na ich zložené dvojhviezdy, čo dáva spolu šesť hviezd. Hviezdy Trapézovej hviezdokopy spolu s mnohými ďalšími hviezdami sú ešte len na začiatku svojej existencie. Hviezdokopa Trapez je súčasťou oveľa väčšej hviezdokopy Hmlovina v Orióne, ktorá je združením približne 2 800 hviezd s priemerom 20 svetelných rokov. Hmlovinu Orion zasa obklopuje oveľa väčší komplex molekulárnych mrakov Orión, ktorý má stovky svetelných rokov a rozprestiera sa v celom súhvezdí Orión. Pred dvoma miliónmi rokov mohla byť kopa hmloviny Orión domovom unikajúcich hviezd AE Aurigae, 53 Arietis a Mu Columbae, ktoré sa v súčasnosti od hmloviny vzďaľujú rýchlosťou viac ako 100 km/s (62 míľ/s). Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 1100x30 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 745x60 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, 97x120 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Hutech IDAS NB3, master bias, 300 flats, master darks, master darkflats 12.10. až 1.12.2024

Další informace »