Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Astronomka ESO vybrána do výcvikového programu astronautek
Jiří Srba Vytisknout článek

Astronomka ESO vybrána do výcvikového programu astronautek

Astronomka ESO Suzanna Randall vybrána do výcvikového programu astronautek
Autor: ESO/Astronautin

Astronomka ESO Suzanna Randall je o další krok blíže ke splnění svého snu – stát se první Němkou ve vesmíru. Do výcviku byla vybrána jako nováček v rámci iniciativy Astronautin, která si vytkla za cíl připravit pro let do vesmíru první německou ženu a vyslat ji na výzkumnou misi na Mezinárodní kosmickou stanici ISS. Volba byla oznámena na tiskové konferenci v ředitelství ESO v Garchingu u Mnichova.

Iniciativa Astronautin vznikla v roce 2016, nejen aby vybrala první německou ženu, která se vydá na let do vesmíru, ale aby inspirovala mladé ženy k práci v nejrůznějších vědeckých a technických oborech. Cílem projektu je také využít prostředí mikrogravitace na palubě Mezinárodní kosmické stanice (International Space Station, ISS) k výzkumu vlivu beztížného stavu na ženské tělo [1].

Díky své vědecké kariéře a atletickým schopnostem se jednou z dvojice vybraných adeptek stala osmatřicetiletá Suzanna Randall. Narodila se ve městě Cologne, astronomii vystudovala ve Spojeném království a doktorát z astrofyziky získala na University of Montreal v Kanadě. V současnosti pracuje jako astronomka pro ESO.

Svou kariéru v ESO Suzanna Randall zahájila jako odborný asistent (ESO Fellow) a v současnosti se podílí na činnosti ALMA, mezinárodního partnerského projektu, který provozuje největší radioteleskop na planině Chajnantor v chilské poušti Atacama. ALMA se skládá z 66 obřích antén, které zachycují elektromagnetické záření milimetrových a sub-milimetrových vlnových délek, a je nejvýkonnější astronomickou observatoří světa pro studium chladného a vzdáleného vesmíru [2]. Ve své vědecké práci Suzanna Randall mimo jiné zkoumá vývoj pulsujících modrých podtrpaslíků (subdwarf). Po řadu let se aktivně věnuje paraglidingu, má ráda zimní sporty a je certifikovanou instruktorkou jógy.

Kandidátky na astronautky se v tomto výcvikového programu seznámí s prostředím Mezinárodní kosmické stanice ISS, s jejími palubními systémy a postupy. V rámci přípravy se budou věnovat i řadě fyzicky náročných činností, jako jsou parabolické lety, trénink přežití, nebo letecký a robotický výcvik.

Suzanna Randall vysvětluje, jaká byla její motivace, když se přihlásila do konkursu na astronautku: „Chtěla jsem ukázat, že i běžná žena je schopná osvojit si potřebné znalosti a dovednosti k práci astronautky. Myslím si, že je důležité, aby se ženy na všech úrovních podílely na chodu společnosti. A mělo by to jít i bez toho, aby říkaly, že ženy pracují ve vesmíru.“

V průběhu následujících dvou let bude Suzanna Randall soutěžit o jedno místo v posádce se čtyřiatřicetiletou meteoroložkou Insou Thiele-Eich. Insa Thiele-Eich byla ze čtyř set uchazeček vybrána do programu již v dubnu 2017 společně s pilotkou bojového letounu Eurofighter Nicolou Baumann. Poté, co Nicola Baumann projekt opustila, shodla se výběrová komise jednomyslně na osobě náhradnice, kterou se stala Suzanna Randall.

Jsme velmi rádi, že Suzanna Randall se svými astrofyzikálními znalostmi může ihned nastoupit do přípravy,“ říká Claudia Kessler, zakladatelka iniciativy Astronautin.

Výcvik obou kandidátek podporuje letecká firma Airbus. Na náročné veřejné (crowdsource) kampani spolupracuje s iniciativou Astronoautin společnosti HYVE. Společně formulují myšlenky a hledají způsoby, které by pomohly financovat kosmický let první německé astronautky. Tiskovou koferenci podpořila společnost IWG Isolier Wendt GmbH z Berlína.

Poznámky

[1] Mezinárodní kosmická stanice (International Space Station, ISS) je obyvatelná umělá družice Země, která byla postavena díky partnerské spolupráci Evropy, USA, Ruska, Japonska a Kanady. Objekt o hmotnosti 360 tun má objem přetlakového prostoru 820 m3, může v něm trvale přebývat posádka šesti astronautů, kteří pracující na řadě vědeckých experimentů. Stavba stanice byla zahájena v roce 1998.   

[2] S rozlišením desetkrát převyšujícím možnosti kosmického teleskopu HST (NASA/ESA Hubble Space Telescope) se ALMA snaží odpovědět na některé z nejzákladnějších otázek našeho kosmického původu. Rozsáhlé pole mohutných antén vědci používají ke zkoumání stavebních kamenů hvězd, planetárních systémů, galaxií i samotného života. Observatoř ALMA využívá k dosažení svých vědeckých cílů unikátní technologie, které jí umožňují pracovat v náročných vysokohorských podmínkách And a využít místní unikátní pozorovací podmínky.

Další informace

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy, která v současnosti provozuje jedny z nejproduktivnějších pozemních astronomických observatoří světa. ESO podporuje celkem 16 zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie a hostící stát Chile. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a provoz výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také hraje vedoucí úlohu při podpoře a organizaci celosvětové spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal, nejvyspělejší astronomické observatoři světa pro viditelnou oblast, pracuje Velmi velký dalekohled VLT a také dva další přehlídkové teleskopy – VISTA a VST. Dalekohled VISTA pozoruje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým teleskopem na světě, dalekohled VST je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy ve viditelné oblasti spektra. ESO je významným partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Nedaleko Paranalu v oblasti Cero Armazones staví ESO nový dalekohled ELT (Extremely Large Telescope), který se stane „největším okem hledícím do vesmíru“.

Odkazy

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Claudia Kessler; Stiftung erste deutsche Astronautin gGmbH; Email: claudia.kessler@dieastronautin.de

Richard Hook; ESO Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6655; Mobil: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tisková zpráva ESO1807



O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.

Štítky: Pilotované lety, Astronautin, Tisková zpráva ESO


42. vesmírný týden 2025

42. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 13. 10. do 19. 10. 2025. Měsíc je vidět nad ránem a po poslední čtvrti bude ubývat k novu. Jeho světlo nebude večer rušit pozorování komet. Jasnější je C/2025 A6 (Lemmon), o něco slabší C/2025 R2 (SWAN). Planeta Saturn je vidět celou noc, Jupiter a Venuše jsou vidět nejlépe ráno. Slunce je zatím málo aktivní. SpaceX plánuje opět testovat Super Heavy Starship při letu IFT-11. Před 50 lety byla vypuštěna první plně operační geostacionární meteorologická družice GOES-1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 5146 Zámotok

IC 5146 (Zámotok) je emisná hmlovina a otvorená hviezdokopa v súhvezdí Labuť. Objavil ju nemecký astronóm Max Wolf 28. júla v roku 1894. Neskôr v roku 1899 ju pozoroval aj britský astronóm Thomas Espin. Hmlovina je obklopená okrajom tmavej hmloviny s názvom Barnard 168, ktorá oddeľuje hmlovinu od hviezdneho pozadia. Červená farba hmloviny je spôsobená ionizáciou od centrálnej jasnej hviezdy spektrálneho typu B0, ktorá svojím ultrafialovým žiarením ionizuje okolitý vodík. Modrasté sfarbenie niektorých častí hmloviny je spôsobené rozptylom viditeľného svetla z hviezd na prachu, ktorý sa v hmlovine nachádza. Vek centrálnej a najjasnejšej hviezdy sa odhaduje na 100 tisíc rokov a v okolitej otvorenej hviezdokope sa nachádza niekoľko stoviek mladých hviezd s priemerným vekom okolo milión rokov. Z tohto vyplýva, že na tomto mieste pravdepodobne došlo k niekoľkým epizódam hviezdotvorby, ktoré pokračujú až dodnes. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 85x180sec. R, 68x180sec. G, 76x180sec. B, 130x120sec. L, 99x600sec Halpha, 74x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.8. až 30.8.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »