< >
Zobrazit fotku v originálním rozlišení v nové záložce

Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Program Czech Space Week 6. až 14. 11.
Redakce Astro.cz Vytisknout článek

Program Czech Space Week 6. až 14. 11.

Czech Space Week 2020
Autor: Czech Space Week 2020

Czech Space Week v online prostoru! A za velké účasti programu Strategie AV21 Vesmír pro lidstvo, který koordinuje Astronomický ústav AV ČR. Festival věnovaný kosmickým technologiím, kosmickému vzdělání i byznysu proběhne 6.–14. listopadu 2020 - bude to týden plný přednášek, panelových diskuzí a živých vysílání, pro dospělé i pro děti.

Přednášky:

 

9. 11. 2020 v 19:00–19:45 - Petr Brož, Geofyzikální ústav AV ČR:  Proč zkoumáme Mars?

10. 11. 2020 v 18:00–18:45 - Vít Lédl, Ústav fyziky plazmatu AV ČR - TOPTEC:  Optický systém koronografu Metis na sondě Solar Orbiter

11. 11. 2020 v 17:30–18:15 - Ivana Kolmašová, Ústav fyziky atmosféry AV ČR:  Stopování skřítků a dalších přízračných jevů objevujících se nad bouřkami

13. 11. 2020 v 18:00–18:45 - Jiří Svoboda, Astronomický ústav AV ČR:  Černé díry v hledáčku kosmických misí
 

Panelové diskuze:

11. 11. 2020 v 15:30–17:00 -  Život na Zemi a mimo ni, panelistou za Vesmír pro lidstvo bude Martin Ferus, Ústav fyzikální chemie J. Heyrovského

12. 11. 2020 v 15:30–17:00 -  Kosmická věda a průmysl kráčejí ruku v ruce, kde vystoupí Jan Souček, Ústav fyziky atmosféry AV ČR

13. 11. 2020 v 16:00–17:30 -  Proč nám nad hlavami krouží tolik družic?, které se účastní Josef Sebera, Astronomický ústav AV ČR
 

Pro děti

13. 11. 2020 v 9:00–9:30 - Pavel Suchan, Astronomicky ústav AV ČR:  Co mají hvězdárny a sovy společného? Potřebují tmu!

14. 11. 2020 v 13:00–17:00 - Jan Spratek, Hvězdárna a planetárium hl.m. Praha Planetum:  Vesmírní průzkumníci na Czech Space Weeku
 

Rozvoj spolupráce s průmyslem

11. 11. 2020 proběhne  Česko-britský B2B kosmický průmyslový den

12. 11. 2020 v 9:00–13:00 -  konference Gate2Space
 

 
Více z programu Czech Space Week a odkaz na živé vysílání naleznete na webových stránkách akce https://czechspaceweek.com/.




O autorovi

Redakce Astro.cz

Redakce Astro.cz

Redakce Astro.cz je tu od roku 1995, kdy stránky založil Josef Chlachula. Nejaktivnějším přispěvovatelem je od roku 2003 František Martinek. Šéfredaktorem byl v letech 2007 - 2009 Petr Kubala, v letech 2010 - 2017 Petr Horálek, od roku 2017 je jím Petr Sobotka. Zástupcem šéfredaktora je astrofotograf Martin Gembec. Facebookovému profilu ČAS se z redakce věnuje především Martin Mašek a o Instagram se starají především Jan Herzig, Adam Denko a Zdeněk Jánský. Nejde o výdělečný portál. O to více si proto vážíme Vaší spolupráce! Kontakty na členy redakce najdete na samostatné stránce.

Další články autora (914)

Štítky: Czech Space Week

39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »